Dva duhounci rodu Pseudomugil

Duhounci rodu Pseudomugil jsou drobné hejnové ryby a několik druhů se už celkem dobře etablovalo v akvarijních chovech. Jsou poměrně nenároční, mírumilovní a dobře se vyjímají v rostlinných akváriích. Rod patří společně s rody Kiunga a Scaturiginichthys do nepříliš početné čeledi Pseudomugilidae – duhounkovití, která je rozšířena ve sladkých a brakických vodách jižní Nové Guineje, severní a východní Austrálie a četných ostrovů této oblasti. V některých systémech je uváděna jako podčeleď čeledi Melanotaeniidae – duhovkovití. Každopádně se jedná o blízké příbuzné akvaristům dobře známých duhovek a gavúnků.

Duhounci patří mezi mé nejoblíbenější rybky a dva druhy rodu Pseudomugil také dlouhodobě chovám. Jde o čistě sladkovodní druhy P. gertrudae (duhounek Gertrudin nebo také tečkoploutvý) a P. luminatus (bez českého názvu, hojně zaměňovaný s duhounkem Paskovým, P. paskai). P. gertrudae byl popsán již v roce 1911 z Aruských ostrovů a poté nalezen na mnoha dalších lokalitách na ostrovech ve východní části Indonésie, v Arafurském moři, na Nové Guineji, na ostrovech Torresova průlivu a v severní Austrálii. Areál tohoto druhu je tedy velmi rozsáhlý. Divoké populace mají tendenci být od sebe izolované a vykazují také poměrně velké rozdíly v barevném vzoru, velikosti těla a morfologii ploutví. Naproti tomu P. luminatus byl vědecky popsán zcela nedávno z jižní části Nové Guineje [1], jeho areál je velmi malý a aktuálně je řazen mezi ohrožené druhy. Mezi akvaristy byl však již delší dobu znám, a to pod obchodními názvy Pseudomugil sp. „Red Neon“, P. paskai „Red-Neon“ apod.

Oba druhy mají podobné ekologické nároky; jsou vázané na vegetací zarostlé, pomalu tekoucí nebo stojaté sladké vody tropického pásma, vyhovují jim měkké až středně tvrdé vody mírně kyselé až neutrální reakce.

Duhounky jsem zakoupila před lety od chovatele z Rakouska, odkud mi přišli v obálce – vlastně přišly, byly to totiž jikry v hrstce rašeliny a kokosových vláken. Po asi dvou týdnech od zalití vodou o správných parametrech se z jiker vykulil potěr a duhounci mi dělají radost dodnes. Chovám je ve větších hejnech složených z jedinců několika generací, která průběžně doplňuji odchovanými juniory. Každý druh má u mě své akvárium o objemu necelých 60 litrů, což považuji na minimální vhodnou velikost nádrže, zejména pro P. gertrudae, kteří dorůstají do velikosti kolem 3–4 cm, jsou tedy trochu větší než P. luminatus a dostatek prostoru pro plavání je žádoucí. Obecně duhounci přes svůj malý vzrůst nejsou vhodní do miniakvárií, dobře se cítí v početných hejnech a jsou to ryby, které se nezastaví (doslova). Plavou rádi a umí být velmi rychlí.

Duhounci obývají jedno patro mého akvarijního stojanu. P. gertrudae bydlí sám, P. luminatus se o akvárium dělí s Epiplatys annulatus. Kromě rybek jsou v akváriích plži a několik dospělých krevet. Na internetu se můžete běžně dočíst, že soužití duhounků s krevetami je možné, ale v mých akváriích s duhounky se počet odchovaných krevet rovná nule. Dospělým krevetám samozřejmě duhounci neublíží, ale malé krevety jsou lovná zvěř a za přítomnosti početných rybích hejn nemají šanci.

Duhounci jsou velmi žraví, přijímají jakoukoli živou nebo mraženou potravu přiměřené velikosti. Velmi se mi osvědčila moina, cyklop, čerstvě vylíhnuté nauplie artemie, grindal nebo mikry, ale ryby nepohrdnou ani sušeným krmivem. I velmi malé částečky potravy dokáží duhounci do chvilky vysbírat.

Pro chov i odchov používám měkkou, mírně kyselou vodu (pH mé vstupní vody je pod 7, vodivost se pohybuje kolem 200 µS/cm). V akváriích mi vhodné parametry pomáhá udržovat substrát z páleného japonského jílu, ve kterém se zároveň dobře daří rostlinám. Akvária jsou vybavená pouze světlem a jednoduchými filtry – bublifuky. Topítka nepoužívám, takže v zimě se teplota vody v akváriích pohybuje kolem 21 °C. I při této teplotě vypadají rybky spokojeně a ochotně se třou.

Duhounci se třou průběžně, samice mohou odkládat jikry denně v počtu několika kusů. Opakovaně jsem četla, že duhounky je možné odchovávat i v nádrži s dospělými rybami, pokud je hodně zarostlá a mláďata mají možnost úkrytu. Toto se v mém chovu nepotvrdilo. I když jsem nechala akvária zarůst opravdu hodně, potěr, který je ze začátku skutečně velmi drobný, nikdy nepřežil. Nové generace duhounků proto odchovávám v samostatných nádržích, a to velmi extenzivně – můj způsob určitě není jediným (a už vůbec ne tím nejefektivnějším) způsobem, jak tyto ryby množit, ale je jednoduchý a pro jejich udržení naprosto dostačující.

Když chci rybky rozmnožit, vložím do akvárií třecí mopy vyrobené ze zelené akrylové příze. Duhounci se třou do mopů, jikry z nich pak vybírám a přemisťuji do plastových misek. Zkušení akvaristé si v tuto chvíli už ťukají na hlavu nad tím, že umisťuji třecí mopy do akvárií zarostlých rostlinami, a mají samozřejmě pravdu – přesně toto je důvod nízké efektivity mého odchovu, protože duhounci se samozřejmě třou i do rostlin po celém akváriu. Je jasné, že násobně více jiker bych mohla získat, pokud bych rybky přelovila do akvárií vybavených holým dnem a mopy. Ale já je nepřelovuji, nechávám je skotačit v jejich domovských akváriích. Množím je pro radost a stačí mi jikry, které v mopech najdu.

Jikry vybírám z mopů entomologickou pinzetou, ale jde to zvládnout i prsty. Jsou pevné a s trochou opatrnosti se při manipulaci nijak nepoškodí. Zvládnou vyschnutí (resp. pobyt mimo vodu, ve vlhkém substrátu) podobně jako jikry halančíků, ale pro jejich vývoj není toto vyschnutí nutné. Jikry nechávám na temném místě v plastových miskách s trochou vody, při běžné pokojové teplotě se líhnou za 2–3 týdny. Během této poměrně dlouhé doby je potřeba jikry občas zkontrolovat a v případě potřeby odstranit ty, které se nevyvíjejí (poznáme snadno podle bílé barvy), případně také dolít nebo vyměnit vodu. Když je ten správný čas, právě výměna vody obvykle nastartuje kulení dostatečně vyvinutých rybiček. Ty se velmi rychle rozplavávají a zaujímají typickou polohu bez hnutí těsně pod hladinou.

Vykulené rybky přemísťuji do trochu větších, ale mělkých plastových misek s kouskem mechu. Potěr je opravdu prťavý a prvních pár dní je potřeba ho krmit velmi jemnou potravou, jako je běžně dostupná trepka velká nebo pijavenka růžová. Čerstvě vylíhlé nauplie žábronožky solné zvládnou rybky zhruba od pátého dne života a potom už rostou velmi rychle. Jako rozplavávačka postačí malé akvárium, protože rybky o velikosti kolem 1 cm je už bez problémů možné přemístit k dospělým rybám v hlavních nádržích.

[1] Allen, G. R., Unmack, P. J. & R. K. Hadiaty (2016): Pseudomugil luminatus, a new species of Blue-eye (Teleostei: Pseudomugilidae) from southern New Guinea, with notes on P. gertrudae. Fishes of Sahul 30 (1): 950-961.