Tetra diamantová

Moenkhausia pittieri (Eigenmann, 1920)

Jakou barvu má diamant? Téměř žádnou, ale přece v sobě ukrývá všechny barvy světelného spektra. Stejné je to i s tetrou diamantovou, zástupcem nejrozšířenější čeledi akvarijních ryb – Characidae, tedy trnobřichovitých. Tetra diamantová pochází z Venezuely, kde dorůstá až 6 cm, v akváriích pak asi 5,5 cm. Aby se z diamantu stal briliant a ukázal se v plné kráse, musí projít procesem broušení, a pak vyžaduje vhodné světlo i úhel pohledu k prohlížení. Stejně tak i tetra diamantová, aby z ní byl plovoucí briliant, vyžaduje svoji péči, pozornost chovatele a vhodné životní podmínky obecně.

Konkrétněji: světlo není vše, ale k pozorování jejích briliantových odlesků je velmi důležité. Tetrovité ryby obvykle preferují životní prostor spíše přistíněný. Tetry diamantové naopak v akváriu vyhledávají místa s přímým dopadem slunečního svitu, kde se v celém houfu poklidně zdržují. Nejednou jsem si kladl otázku, proč tomu asi tak je, ale spolehlivou odpověď jsem zatím nenašel. Nicméně domnívám se, že v prosluněném prostoru – vzhledem k tomu, že prakticky nemají žádnou barvu (natož nějakou výstražnou), pouze odrážejí briliantový třpyt a jejich tvar se ztrácí – jsou pro případného predátora hůř rozpoznatelné, a tudíž je i snížena pravděpodobnost napadení.

(Foto: Petr Rosmaník)

Důležité je také to, aby byly chovány v početné skupině, případně doplněné jinými rybami, ale vhodných druhů. Tedy opět nejlépe z čeledi Characidae. Jako většina tetrovitých ryb, také tetra diamantová se spokojeně cítí ve vodě měkčí, slabě kyselé s pH rozhodně pod hranicí 7. Na teplotu vody není náročná a dobře prospívá v rozmezí 22–24 °C, v bytových nádržích tedy i bez přitápění ohřevným tělískem po většinu roku. Vzhledem k tomu, že se jedná o rybu hejnovou, za rozumnou velikost nádrže pro cca 10 jedinců považuji 80 l, spíše podlouhlého tvaru než vyšší.

Jelikož nepředpokládám chov pouze v monokultuře, doporučuji nádrž nejméně 100 l, osázenou skupinami jemnějších rostlin s dostatečným prostorem pro plavání, doplněnou jinými klidnějšími rybami. Jak jsem již uvedl, ideálně volíme opět z čeledě Characidae, neboť zde je výběr skutečně velkolepý a s nejmenším rizikem nevhodnosti k soužití. Vzhledem k určité plachosti teter diamantových volme druhy klidné, neagresivní.

Moenkhausia pittieri, samice.
(Foto: Petr Rosmaník)

Neviděl jsem ještě zdařilejší kombinaci, než hejno teter diamantových a neonek Paracheirodon innesi, doplněné hejnem modravých teter královských Inpaichthys kerri a pozor, dno pokryté drcenou břidlicí a namísto vyluhovaného kořene kus hnědého uhlí, asi jako pěst velký. Rostlinný porost tvořily trsy nafialovělé Cryptocoryne affinis, temně zeleného Bolbitis heudelotii a hustý porost svěžího Helanthium tenellum.

Moenkhausia pittieri, samec.
(Foto: Petr Rosmaník)

Tetry diamantové přijímají veškerou potravu, tedy kromě živé i sušenou. Zamýšlíme-li je odchovávat, pak je vhodné potravní složku obohatit o průsvitné pakomáří larvy (Corethra), červené pakomáří larvy (Chironomus) a samozřejmě živý vodní plankton. Protože ten bývá nejčastějším zdrojem potravy akvarijních ryb, přece jen si neodpustím jedno upozornění. I dobře míněné přilepšení chovaným rybám živým planktonem může mít z dlouhodobého hlediska neblahé následky. Plankton má totiž tu vlastnost, že v sobě kumuluje např. detergenty a tenzidy ze saponátů a pracích prostředků, pesticidy z přihnojování a ošetřování kulturních plodin atd. Jestliže takovým „kontaminovaným“ planktonem krmíme dlouhou dobu, nezřídka celou sezónu, může to vést k některým sekundárním infekcím, šokovým stavům a v nejhorším případě ke genetickým postižením, projevujícím se i v následných generacích, pokud takoví jedinci jsou ještě schopni reprodukce. Je proto důležité věnovat pozornost místům, odkud plankton lovíme, brát v úvahu možnost splachů z okolních polí, sledovat, co a odkud do nádrže přitéká, zda do ní nejsou vylévány nebo neprosakují ropné látky např. z nedaleké autoopravny, kovovýrobny, případně si vyslechnout zkušenosti jiných akvaristů s krmením naloveným v dané lokalitě.

V chovném hejnu by početně měli převládat samečci. Nikoliv proto, že jsou přece jenom oku pohlednější, ale především proto, aby samičky s dozrávajícími jikrami měly dost možností se průběžně vytírat i ve společné nádrži a nedošlo u nich k přezrání a následně případnému zatvrdnutí jiker.

Předpokládejme, že máme ryby zdravé a v dobré tělesné kondici. Samečci výpady zahánějí jiné ryby, které vpluly do jejich pomyslného teritoria, a mezi sebou navzájem svádějí neškodné souboje. Z nich vzejde nejsilnější sameček, který láká zaplňující se samičky do drobnolistých rostlin k výtěru. K němu skutečně ve společné nádrží velmi často dochází. Ovšem mladých se z těchto výtěrů sotva dočkáme. K tomu je třeba připravit separátní vytírací nádržku obsahu alespoň 10–15 l. Do ní z poloviny odebereme vodu z chovné nádrže, zbytek doplníme vodou čerstvou a navečer do ní přeneseme vytipovaný pár. Samečka snadno rozpoznáme podle většího vzrůstu a zejména dlouze protažené hřbetní ploutve. Poněkud menší samička je viditelně plnější a kulatější v břišní partii. Malý rozdíl je i ve tvaru ploutví břišních a anální, ale my zůstaneme u těch na první pohled viditelných markantů.

Zpravidla druhý či třetí den se ryby vytřou do trsu vložené jemnolisté rostliny nebo vytírací střiže. Při teplotě 26 °C se larvy v přistíněné vytíračce vylíhnou asi za 30 hodin a 5. den se volně rozplavou. Nebývá jich více než 150. V tu dobu už je samozřejmě rodičovský pár zpět v chovné nádrži, neboť by odložené jikry s největší pravděpodobností sežral. Krmení začínáme nálevníky, naupliemi buchanek, přikrmujeme rozetřeným žloutkem na tvrdo uvařeného vajíčka a na prach rozmělněným kvalitním vločkovým krmením, ale vždy teprve tehdy, až plůdek strávil vlastní žloutkový váček a počíná se rozplavávat. Na prach rozetřené vločkové před granulovaným krmivem upřednostňuji proto, že prach z vloček se ve vodě dlouho a pomalu vznáší, tudíž ho plůdek lépe uloví.

Zpočátku rychle rostoucí mladé rybky svůj růst i přes dostatek různorodé potravy z nevysvětlených důvodů ve stáří dvou měsíců nápadně zpomalí. Nicméně správně odchované tetry diamantové dorostou prodejní velikosti ve stáří pěti měsíců a mohou začít zdobit nádrže jiných akvaristů. Ve věku jednoho roku jsou schopné další reprodukce, přesto k odchovům nasazujeme samečky poněkud starší, nikoliv však staré.

Nezřídka se mi přihodilo, že z bohatého trsu Bolbitis heudelotii ve společné nádrži jednoho dne vyplavaly dvě, tři malé tetřičky, ale už natolik vzrostlé, aby nebyly jinými sežrány. Z toho vyplývá jediné, že v houšti drobných lístků po celou dobu nacházely nejen ochranu, ale i dostatek mikroorganismů k potravě.

Až tuto nezajímavě stříbřitou rybu vysokého zploštělého těla s červenou horní polovinou oční duhovky uvidíte v prodejní nádrži, věřte, že vidíte něco jiného, než to, co z ní teprve zanedlouho bude. Tak jako z diamantu se teprve časem a přičiněním stane briliant.

(Foto: Miloš Chmelko)

Podobné příspěvky