Lamprologus ornatipinnis

Lamprologus ornatipinnis Poll, 1949

Při rešerši šnekáčů mě Lamprologus ornatipinnis okouzlil nejen pravidelnou kresbou v ploutvích, ale i jistou záhadností, protože o tomto druhu mnoho napsáno není. Není divu, v obchodech se „praví“ (vysvětlím níže) ornatipinnisové nevyskytují často. Poptával jsem se u místního importéra a jednoho dne přišly pozitivní zprávy o dostupnosti druhu.

Pořídil jsem pětici exemplářů variety zvané ‚Kigoma‘, ale mé štěstí netrvalo dlouho: po pár měsících bojů o teritorium bylo zřejmé, že jsou to všechno příslušníci jednoho pohlaví. Všechny rybky v té době měřily kolem 5 cm celkové délky a ani s pomocí literatury nebylo jasné, zda šlo o samce, nebo o samice. Při druhém (a dosud posledním) importu této formy jsem po pečlivém pozorování vsadil na nákup samce. Ten brzy přerostl samice, s jednou utvořil pár, a já mohl začít studovat jejich chování a odkrýt tajemství dalšího šnekáče.

Popis

Oficiální český název druhu je pestřenec pestroploutvý a ploutve jsou vskutku nejvýraznějšími prvky jeho vzhledu. Všechny nepárové ploutve jsou lemované černým či žlutým pásem, hřbetní a ocasní ploutve navíc obsahují perlově bílé pruhy. Kresba v ploutvích nejlépe vynikne v tmavších podmínkách. Pod okem a na skřelích se nachází fosforeskující fialová záře, která je mírně nápadnější u samců. Tělo je zvýrazněno nepravidelnými fialovými odlesky některých šupin.

Tento pestřenec žije ve větších hloubkách jezera Tanganika (mezi 30 a 45 m), kde jsou v bahnitém dně řídce rozprostřeny prázdné ulity plžů rodu Paramelania a Lavigeria, které jsou zpravidla menší než ty rodu Neothauma v biotopech jiných šnekáčů [1]. Většinu času tráví ve svém rozlehlém teritoriu u dna, kde loví drobné bezobratlé.

Lamprologus ornatipinnis je jeden z větších šnekáčů. Samci běžně přesahují celkovou délku 7 cm a jako maximum se uvádí 9 cm. Údaje o velikostech samiček se různí a dle mého uvažování souvisí jejich velikost s velikostí ulit v dané lokalitě. Zřejmě existují populace, kde samičky nepřesahují 3 cm [1], ale v mém akváriu všechny zástupkyně variety ‚Kigoma‘ přerostly 5 cm a celková délka jedné měřené byla 56 mm.

L. ornatipinnis je v jezeře široce rozšířen a podobně jako u jiných druhů došlo k formaci mnoha barevných variet; v případech Lamprologus sp. ‚ornatipinnis Congo‘ a L. sp. ‚ornatipinnis Zambia‘, které čekají na odborný popis, dokonce adaptace vedly k větším změnám.

Snad nejrozšířenější ze zmíněných je L. sp. ‚ornatipinnis Zambia‘, který je často chybně inzerován jako L. ornatipinnis. Zatímco kresba v ploutvích nebývá výrazná a třpyt v bocích je také velmi redukovaný, výrazné žluté čelo je působivé.

Z pravých ornatipinnisů nejčastěji narazíme na varietu ‚Kigoma‘. Tato se vyznačuje černými ornamenty (pruhy a lemy) ploutví a fialovým třpytem boků obou pohlaví. Některé jiné variety mají výraznější kresbu v ploutvích, u dalších si příroda dovolila mnohem více. Pro příklad: ryby odlovené na lokalitě Kalalangabo vzdálené 5 km severně od města Kigoma mají kresbu ve hřbetní a ocasní ploutvi žlutou. Několik dalších kilometrů na sever v lokalitě Mwamgongo mají L. ornatipinnis výrazné žluté čelo podobně jako někteří L. sp. ‚ornatipinnis Zambia‘ z druhé strany jezera. Pozoroval jsem také docela jiné agresivní a třecí zbarvení – rybky dokáží podklad druhé poloviny hřbetní ploutve lusknutím prstu přeměnit v černou, tělo ztmavne (podobný barevný gradient jako u rodu Altolamprologus) a v případě třecího zbarvení samičky zvýrazní své bříško podobně jako jiní pestřenci, což se u variety ‚Kigoma‘ neděje.

Pohlavní dimorfismus

V dospělosti je při rozlišování pohlaví nejspolehlivějším vodítkem velikost a protáhlé tělo samců. Pohlavní rozdíly ve zbarvení jsou celkově velmi závislé na geografické formě rybek, ale zpravidla nejsou výrazné. U hejna mladých ryb různého věku jsou rozlišovací znaky u všech barevných forem zavádějící.

V průběhu pozorování jsem si všiml následujících vodítek při identifikaci rybek:

• samci jsou na pohled mírně barevnější, mají více žluté barvy na hlavě a více fialového lesku na hlavě i v bocích;
• samci mají protáhlé tělo (ale mohou být stejně zavalití jako samice);
• samci mají při stejné velikosti větší ocasní ploutev;
• samci některých populací mívají více bílých pruhů v ocasní ploutvi.

Chov v akváriu

Chov druhu L. ornatipinnis je v mnoha ohledech podobný chovu L. signatus (viz Akvárium č. 57). Hodně času tráví na dně, kde opřeni o břišní a ocasní ploutve pozorují okolí. Prakticky totožné je bránění teritoria o rozloze několika metrů čtverečních, kde netoleruje žádné jiné ryby; vzhledem k asi o 20 % většímu vzrůstu se mu daří zahánět vetřelce mnohem efektivněji.

S ohledem na vnitrodruhovou agresivitu doporučuji společně chovat pouze jednoho samce a jednu samici. Pro pár stačí nádrž o půdorysu 45 × 30 cm. Dno ideálně pokrývá několikacentimetrová vrstva jemného písku s několika ulitami (alespoň jedna na rybu) vyhovující velikosti. Rybky sice rády schovávají svou ulitu v substrátu, ale písek, na rozdíl od jiných šnekáčů, přesouvají jen zřídkakdy.

Chov s jinými tanganickými cichlidami je možný, ale musí se jednat o druhy, kterým nevadí, že L. ornatipinnis zaberou celou volnou plochu dna: například rod Cyprichromis nebo vybrané druhy rodů Neolamprologus či Julidochromis.

Chováme je v alkalické vodě (ideálně pH 7,5–9) o teplotě 24–28 °C s minimálními výkyvy teploty a parametrů vody. Kvalitu vody zajistí pravidelná údržba ve formě výměny 30–50 % objemu vody týdně.

Krmení

L. ornatipinnis je masožravec, který v akváriu preferuje živé nebo mražené krmení. Umělá krmiva by měla tvořit jen doplněk stravy. V dospělosti krmíme střídmě – rybky mají sklony k přejídání, což může mít za následek jejich předčasný úhyn.

Rozmnožování

Při studiu různých zdrojů informací nebylo zřejmé, jestli je L. ornatipinnis párová, nebo harémová rybka. K verdiktu jsem dospěl až tehdy, když samec ve společnosti pěti samic po výběru družky poměrně aktivně, téměř se stejnou vervou jako jeho samička, ostatní samice zaháněl.

Po vytvoření páru ke tření dochází samovolně. Jiker bývá menší počet, kolem 20. Po 7–10 dnech drobný potěr opouští mateřskou ulitu a ihned přijímá nauplie žábronožky. Od této chvíle je odchov přímočarý a hlavní roli hraje stabilní kvalita vody a bohaté krmení. Pro maximální úspěch v odchovu doporučuji od věku 3 měsíců dělit potomstvo podle velikosti, protože jsem často byl svědkem sežrání menších sourozenců při několikahodinových odchylkách od pravidelného krmení ráno a večer. Pohlavní dospělosti dosahují rybky ve věku kolem 10 měsíců.

[1] https://tanganyika.si/Tanganjika/Lamprologus/Lamprologus%20ornatipinnis/slides/Lamprologus%20ornatipinnis%20%27Kigoma%27.html