Novinky z rybího světa 2/2024

Hyphessobrycon citrus Marinho & Dagosta, 2024

V první polovině roku 2024 bylo popsáno velké množství nových druhů tetrovitých ryb. Jedním z nich je Hyphessobrycon citrus popsaný v práci Marinho & Dagosta (2024) z náhorní oblasti Serra do Cachimbo, která leží při hranici brazilských států Pará a Mato Grosso v jihovýchodní části Amazonského pralesa. Tato oblast je odvodňovaná horními toky přítoků Xingu a Tapajós a je známá vysokou úrovní endemismu ryb a velmi malým počtem taxonů, které by byly široce rozšířeny v jiných částech Amazonie.

Hyphessobrycon citrus je menší tetra, standardní délka největšího odchyceného jedince byla 48,5 mm. Tělo je pro-táhlé, citrónově žluté s podélným tmavým pruhem, nápadné je v horní části červeně zbarvené oko.

Jsem zvědavá, jestli rybka jednoho dne dostane i český název a jaký bude, když jméno tetra citronová již patří jinému zástupci početného rodu Hyphessobrycon, a to akvaristům dobře známému druhu H. pulchripinnis.

Moenkhausia aurora Reia et al., 2024

Dalším zajímavým novým druhem je Moenkhausia aurora popsaná z rio Culuene v povodí rio Xingu v brazilském státě Mato Grosso. I v tomto případě se jedná o atraktivně zbarvenou menší tetru (standardní délka největšího odchyceného jedince byla 43 mm), rybky mají nápadně velké oko a koncová ústa s dvěma řadami zoubků. 

Typovou lokalitou je menší přítok rio Culuene o šířce cca 10 m a hloubce 1,5 m, s průzračnou vodou a písčitým dnem s porosty vodních rostlin a s bohatou břehovou vegetací. M. aurora lokalitu obývá společně s Hyphessobrycon lowae, Hemigrammus sp., Rhinotocinclus acuen a Leporinus multimaculatus.

Inpaichthys parauapiranga Ferreira et al., 2024

V brazilském Mato Grosso ještě zůstáváme, protože opět odsud, resp. konkrétně z přítoku rio Canamã v povodí rio Aripuanã, je v práci Ferreira et al. (2024) popsán nový druh rodu Inpaichthys. Provedená fylogenetická analýza navíc odhalila, že do rodu Inpaichthys patří také Hasemania nambiquara. Tento rod byl až dosud monotypický, tj. obsahující jediný druh – akvaristům známou tetru královskou (I. kerri), nyní počet jeho zástupců stoupl rovnou na tři.

Inpaichthys parauapiranga je drobná rybka (standardní délka největšího odchyceného jedince byla jen 26,3 mm) s pěti červeně skvrnitými podélnými pruhy na bocích. Od dalších dvou zástupců rodu se liší právě tímto zbarvením a také některými morfometrickými a meristickými znaky. Kromě popisu nového druhu obsahuje publikace Ferreira et al. (2024) i popis diagnostických znaků rodu Inpaichthys, upřesněný popis I. nambiquara a také morfometrická a meristická data I. kerri.

I. parauapiranga je zatím známa pouze z typové lokality, kterou je přítok rio Canamã. Jedná se o úzký, spíše mírně tekoucí, mělký potok (přibližně 2 m široký a 60 cm hluboký) s čirou vodou a písčitým dnem s bohatou vodní vegetací.

Monotocheirodon duda Carvalho et al., 2024

Nerada čtenáře v tomto díle novinek zahlcuji tetrami, ale i tento nový druh stojí za povšimnutí. Popsán byl z horní části povodí rio Guayabero v povodí Orinoka v Kolumbii. Druh byl zařazen do rodu Monotocheirodon, protože sdílí většinu dříve navržených diagnostických znaků tohoto rodu. Vykazuje nicméně i řadu odlišností (např. přítomnost tukové ploutvičky, neúplnou postranní čáru aj.) a také znaky, kterými se liší od všech zástupců celé podčeledi Stevardiinae, do které rod patří. Je to kombinace zvětšené urogenitální papily, která je v kontaktu s prvním nerozvětveným paprskem řitní ploutve, a vysoce modifikované řitní ploutve se zvětšeným a distálně prodlouženým prvním a druhým rozvětveným paprskem, které tvoří strukturu podobnou gonopodiu živorodek. Přítomná je u dospělých samců.

Monotocheirodon duda je malá tetra (standardní délka největšího odchyceného samce 29,3 mm, samice 31,4 mm), s protáhlým tělem a krátkou hlavou se spodní tlamkou. Typovou lokalitou je řeka Duda, ale druh byl nalezen také v dalších přítocích rio Guayabero. Jde o větší, ale mělké řeky ve výšce 560–620 m n.m. s variabilními podmínkami (teplota 20,6–23,6 °C, pH 6,14–7,76, vodivost 15,3–86,5 μS/cm).

Corydoras caramater Tencatt et al., 2024

Nový druh pancéřníčka rodu Corydoras byl popsán v práci Tencatt et al. (2024) z povodí dvou jihoamerických veletoků, rio Xingu a rio Tapajós v brazilském státě Pará. Zajímavostí je, že jediným druhem rodu Corydoras, který byl až do současnosti znám z povodí obou zmíněných toků, byl C. benattii. Značnou pozornost proto vzbudilo, když byli ve vzorcích ryb z řek Bacajá a Bacajaí a dalších menších toků v části povodí rio Xingu odvodňující oblast Volta Grande do Xingu nalezeni pancéřníčci, kteří odpovídali vědecky zatím nepopsanému, ale kódovanému druhu Corydoras sp. CW83 známému z povodí rio Tapajós. Druh byl nyní vědecky popsán jako Corydoras caramater. Po rozsáhlé revizi podčeledi Corydoradinae publikované letos v červnu (Dias et al. 2024) [6] druh zůstává v rodu Corydoras (výše zmíněný C. benattii však byl přeřazen do rodu Hoplisoma).

C. caramater je atraktivně zbarvený pancéřníček s protáhlým rypcem a standardní délkou těla kolem 4 cm. Je vázán na pomalu tekoucí, většinou mělké potoky nebo menší řeky, kde obývá lokality s jemným štěrkopísčitým substrátem a s plochami pokrytými listovým opadem a dřevní hmotou nebo s porosty vodních rostlin. Druh byl již úspěšně odchován v akvarijních podmínkách.

Nové druhy rodu Pariolius

Dva nové druhy sumečků rodu Pariolius byly popsány v práci Faustino-Fuster et al. (2024) z Kolumbie. Rod patřící do početné čeledi anténovkovití (Heptapteridae) byl až dosud monotypický (podobně jako rod Inpaichthys, viz výše), jediný druh Pariolius armillatus, který je rozšířen v horní části povodí Amazonky na území Brazílie a Peru, byl přitom popsán před více než 150 lety! Nové druhy P. maldonadoi a P. pax byly objeveny v malých potocích a říčkách v horní části povodí Orinoka, P. maldonadoi také v povodí río Negro v Kolumbii. Jedná se o miniaturní sumce dorůstající do délky kolem 3,2 cm, kteří obývají písčitá a štěrková dna potoků bez vodní vegetace. Živí se převážně larvami bezobratlých. Druhy se od sebe liší tvarem ocasní ploutve a počtem paprsků, zbarvením a některými morfometrickými znaky.

Pseudotropheus likomae Konings et al., 2024

Za nově popsané druhy cichlid alespoň něco pro milovníky afrických tlamovců. Pseudotropheus likomae byl popsán z jezera Malawi, kde se vyskytuje u skalnatých břehů ostrova Likoma. Od ostatních zástupců rodu se liší zbarvením, dospělí jedinci mají na bocích dva horizontální pruhy a pět až sedm zřetelných vertikálních pruhů, z nichž pět nebo méně je pod hřbetní ploutví. Druh dorůstá střední velikosti, standardní délka odchycených dospělých jedinců se pohybovala kolem 7 cm.

P. likomae je vázán na písčité habitaty a obvykle se vyskytuje v hloubkách do 15 m. Samice inkubuje jikry v tlamě, ale po vypuštění zřejmě mláďata dále nestřeží. Juvenilní ryby byly pozorovány v prázdných ulitách ampulárky Lanistes nyassanus nebo volně v menších hejnech do 20 jedinců při sběru potravy z písčitých nebo skalnatých ploch. Živí se zejména bentickými bezobratlými, ale významnou součástí potravy jsou i řasy.

Nový druh P. likomae se zdá být nejblíže příbuzný s P. livingstonii a do rodu Pseudotropheus byl umístěn dočasně, tak jako v minulosti mnoho dalších druhů, které byly později přeřazeny do jiných rodů.

[1] Marinho, M.M.F. & Dagosta, F.C.P. (2024): Redescription of Hyphessobrycon cachimbensis (Characiformes: Characidae) with the description of a new congener from the Serra do Cachimbo, Brazil.  Neotropical Ichthyology, 22 (2): e230127.; https://www.scielo.br/j/ni/a/Cnw7YcjNLBZX3XyfD3yZpcf/?lang=en [2] Reia, L., Silva, G.S.C., Oliveira, C. & Benine, R.C. (2024): New reddish species of Moenkhausia Eigenmann (Characiformes: Characidae) from the upper rio Xingu basin, Brazil. Neotropical Ichthyology, 22 (1): e230089.; https://www.scielo.br/j/ni/a/MnqLMjz4RNsqJfD4YMBvx3s/?lang=en# [3] Ferreira, K.M., Ribeiro, A.C., Lima, F.C.T., Silva, H.P., Ferreira, D.C. & Mirande, J.M. (2024): A new species of Inpaichthys from the rio Canamã, rio Aripuanã basin, Mato Grosso State, Brazil, with a redefinition of the genus (Characidae: Stethaprioninae). Neotro-pical Ichthyology, 22 (1): e230113. https://www.scielo.br/j/ni/a/PJmkDnv9NGnX9BRBSLmX4mj/?lang=en# [4] Carvalho, T.P., Thomaz, A.T., Urbano-Bonilla, A. & Prada-Pedreros, S. (2024): A new characid species with remarkable sexual dimorphism (Characiformes: Characidae: Stevardiinae) from the upper Guayabero River, Orinoco basin, Colombia. Journal of Fish Biology, 104 (6): 1947-1959. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jfb.15738 [5] Tencatt, L.F.C., Couto, O.L.P., Santos, S.A. & Sousa, L.M. (2024): A new long-snouted Corydoras (Siluriformes: Callichthyidae) from the rio Xingu and rio Tapajós basins, Brazilian Amazon. Neotropical Ichthyology, 22 (1): e230112. https://www.scielo.br/j/ni/a/D8mmKv6gDpqxqSB4ywzPsMR/?lang=en# [6] Dias, A., Tencatt, L.C.F., Roxo, F.F., Gabriel S. C. Silva, Santos, S.A., Britto, M.R., Taylor, M.I. & Oliviera, C. (2024): Phylogenomic analyses in the complex Neotropical subfamily Corydoradinae (Siluriformes: Callichthyidae) with a new classification based on morphological and molecular data. Zoological Journal of the Linnean Society, 2024, XX, 1–31. [7] Faustino-Fuster, D.R., López-Castaño, J.A., Quiñones, J.M. & Meza-Vargas, V. (2024): Increasing the species diversity of the monotypic genus Pariolius Cope 1872 (Siluriformes: Heptapteridae) after more than 150 years. Zootaxa, 5433 (3): 389-403.

[8] Konings, A.F., Miller, T.A., Stauffer, J.R., Jr. (2024): Description of a rock-dwelling cichlid that re-invaded the sand substrate in Lake Malaŵi, Africa. Zootaxa, 5399 (2): 181-189.