Suchozemští krabi – obrněnci na pomezí souše a vody

(spoluautorem článku je Miloslav Petrtýl)

Velice zajímavou, a přesto v okrasných chovech dlouho opomíjenou skupinou bezobratlých živočichů jsou desetinozí korýši (řád Decapoda). Tento řád zahrnuje velké množství druhů, z nichž značná část připadá na pravé kraby (infrařád Brachyura). V současné době mezi kraby řadíme přibližně 6000 druhových taxonů. Většina trvale obývá moře, pouze 850 druhů se částečně či zcela adaptovalo na sladkovodní prostředí a jen několik desítek z nich vystoupilo až na souš. Na suchozemské prostředí adaptované druhy můžeme rozdělit na dvě skupiny – na kraby obývající přílivovou zónu a na kraby vnitrozemské.

Do první skupiny patří především krabi houslisti rodu Uca a velice rychle běhající plážoví sprinteři rodu Ocypode. Tito krabi obývají specifické prostředí periodicky podléhající dynamickým změnám, totiž přílivovou zónu na mořském pobřeží. Jejich život by se dal zjednodušeně rozdělit na pasivní vyčkávání uvnitř svých nor ve fázi přílivu, a naopak na hyperaktivní pobíhání ve fázi odlivu, kdy se tito krabi horečně snaží v okolí nor sesbírat co nejvíce potravy, hájit své teritorium proti ostatním krabům a zároveň unikat predátorům. Uměle nasimulovat takto specifické prostředí není vůbec jednoduché. Proto, ač zajímaví svým chováním, nemají výše popsaní krabi z hlediska dlouhodobého chovu většího významu.

Opačná situace platí u krabů z druhé skupiny, tedy u těch druhů, které řadíme mezi kraby vnitrozemské. Podle míry adaptace na suchozemské prostředí dělíme tuto skupinu dále na kraby semi-terestrické, kteří se vyznačují obojživelným způsobem života, a kraby terestrické, tedy suchozemské. Je ovšem třeba poznamenat, že pevné hranice mezi oběma skupinami neexistují a toto dělení je do jisté míry zavádějící, protože alespoň v rané fázi vývoje musejí všichni krabi žít akvatickým způsobem života. Vnitrozemské kraby nelze označit ani za sladkovodní, jelikož naprostá většina z nich vyžaduje pro vývoj svých larev mořské prostředí. V období reprodukce proto podnikají hromadné migrace na mořské pobřeží, kde pak gravidní samice vstupují do vody a vypouštějí larvy.

Existuje tedy nějaký znak, podle kterého lze tuto skupinu jednoznačně charakterizovat? Ano, existuje. Je jím odlišný způsob dýchání. Oproti vodním druhům se totiž terestričtí i semi-terestričtí krabi adaptovali na příjem vzdušného kyslíku. Jejich žábry postupně zakrněly, a to do té míry, že při dlouhodobém ponoření pod vodu nezvládnou pokrýt spotřebu kyslíku a krab se utopí či lépe řečeno udusí.

V dalším textu se již budeme z hlediska chovatelského zaobírat pouze vnitrozemskými kraby, a proto je budeme pro zjednodušení označovat jen jako „kraby“.

Kde kraby chovat?

Chovnou nádrž je možné zařídit jako paludárium, tedy např. dvě třetiny souše a jednu třetinu vody. Souš musí být zabezpečená proti sesuvům, protože krabi obecně rádi hrabou a brzy by substrát nahrnuli do vody. Jako vhodné opatření se jeví kolmo vůči dnu vlepené skleněné desky nebo ploché kameny, které i přes snahu dotyčného kraba udrží většinu substrátu na požadovaném místě. Souš musí být vytvořena ze substrátu, který dobře absorbuje vlhkost. Tím může být rašelina smíchaná s pískem nebo kokosová drť zvaná lignocel. Nevhodná jsou dlouhá kokosová vlákna, protože se mohou krabům zapíchnout pod krunýř do žaberní dutiny a způsobit jim zdravotní komplikace. Pokud je chován hrabavý druh, měla by být vrstva substrátu tak vysoká, aby mohl tuto svoji přirozenost projevit.

Teplota vody musí být podobná jako teplota vzduchu, pro kontrolu by tedy měl být v paludáriu jeden teploměr ponořený v bazénku a druhý umístěný nad hladinou. K vyhřívání souše postačí 15–25W žárovka zavěšená v krytu z květináče a některé druhy se dokonce obejdou i bez vytápění. Hlavně v chovech tropických druhů je důležitá vyšší vzdušná vlhkost (přes 80 %), proto by paludárium pro kontrolu mělo být vybavené i vlhkoměrem. Souš je nutné pravidelně rosit, ale je lepší nechávat jeden kout sušší, aby si krabi mohli sami vybrat tak vlhké prostředí, jaké jim zrovna vyhovuje.

Kvůli velkým ztrátám a kolísání teploty a vlhkosti je nevhodné odvětrání skrz stropní desku paludária, jako mnohem vhodnější se jeví odvětrání boční. Kvůli správnému růstu, zlepšení chuti k jídlu a zabránění komplikacím při svlékání krunýře je lepší alespoň dvě hodiny denně přisvítit zdrojem UVB záření, a to buď ve formě speciální zářivky, nebo žárovky. Platí zde pravidlo 1 W = 1 cm účinného dosahu záření. Protože krabi rádi šplhají, měly by být v nádrži i různé kořeny nebo liány, které navíc prostor rozčlení a zvětší tedy plochu, kterou může krab aktivně využívat. Živé rostliny však především velké druhy krabů ničí, respektive je vyhrabávají, uštipují, případně konzumují. Z tohoto důvodu v paludáriu najdou uplatnění zejména rychle rostoucí mechy.

Všichni po souši se pohybující krabi potřebují mít přístup k čerstvé vodě, aby si mohli zvlhčovat povrch žaber a žaberní komory. Voda musí být odchlorovaná a podávaná v podobné teplotě, jaká je uvnitř chovného zařízení. Většina druhů v přírodě vyhledává sladkou i slanou vodu. Pokud není součástí chovného zařízení přímo nádrž s vodou, postačí některým krabům (např. zástupcům rodů Gecarcinus a Cardisoma) jen vodou naplněné misky. Jelikož většina krabů svléká krunýř ve vodě, měla by být miska hluboká tak, aby se krab mohl celý ponořit. V každém případě musí být z misek snadný výstup na souš, aby nedošlo k utopení kraba při trvalém ponoření. Takové misky lze běžně zakoupit v obchodech pro teraristy, případně stačí do misky vložit nějakou dekoraci, např. kořen či vhodný kámen, po kterém může krab bez problému vylézt.

Pro přípravu imitace mořské vody se používá speciální sůl pro mořská akvária, kterou tvoří směs nezbytných iontů. Soli, které se prodávají jako desinfekce pro akvarijní ryby, se pro její přípravu nehodí, protože jsou oproti mořské vodě ochuzené o různé složky. Vyloženě nevhodný je chlorid sodný (kuchyňská sůl). Pro většinu krabů je optimální stejný směšovací poměr sladké vody a soli jako pro mořská akvária. Pokud mají krabi k dispozici samostatně sladkou i slanou vodu, budou si sami regulovat potřebný příjem soli. Pro semi-terestrické druhy, které vyžadují větší množství vody v nádrži (např. rod Perisesarma), může být souš tvořena jen malými ostrůvky z kořenů a kamenů vyčnívajících nad hladinu či ukotvenými kusy korkové kůry. Tyto druhy si zpravidla vystačí jen se sladkou vodou.

Aby se krab cítil v paludáriu dobře a nebyl zbytečně stresován, musí mít k dispozici dostatek úkrytů, které mohou tvořit například kořeny a kameny, skořápky od kokosových ořechů nebo keramické květináče. Úkrytů musí být více než chovaných krabů, jinak bude kvůli nim docházet k soubojům.

Krabi mají až překvapivou sílu, proto se vyplatí dvířka paludária pořádně zabezpečit proti otevření, případně rovnou zamknout, protože větší jedinci dokážou sklo bez větších obtíží odsunout. Pokud krab z chovné nádrže uprchne, může být problém s jeho nalezením. Přes den se nejspíš bude skrývat v mezerách mezi nábytkem a vůbec se bude všemožně snažit, aby nebyl objeven a odchycen. Nutno podotknout, že krabi jsou v tomto směru značně vynalézaví, a i větším jedincům se často podaří prostě „zmizet“. V takovém případě není třeba začít s přestavbou celého bytu, místo toho postačí za tmy umístit doprostřed místnosti plochou misku s vodou. Krab bude vodou přitahován, opustí úkryt a průměrně obratný chovatel jej relativně snadno polapí. Jiná situace ovšem nastává, pokud se krab dostane do vlhkého prostředí. Před několika lety utekli krabi Cardisoma armatum z nádrže v jednom pražském velkoobchodu s akvarijními živočichy a ukryli se do trubek zabudovaných v podlaze, do kterých se vypouštěla voda z akvárií. Živili se rybami, které občas z nádrží vyskočily, a zdálo se, že poměrně prosperují. Jednalo se o větší jedince, kteří se při vsunutí ruky do potrubí zuřivě bránili klepety. Personál velkoobchodu tedy brzy zanechal marných pokusů o odchyt a krabi zřejmě nerušeně dožili v dotyčném potrubí. Dalším příkladem je zásah pracovníků celní správy na ruzyňském letišti. Ti údajně ze zvědavosti otevřeli přepravní box s právě importovanými suchozemskými kraby z Nigérie. Po odklopení víka se krabi okamžitě postavili na bok, kráčivými končetinami se přitáhli za okraj boxu a hromadně prchli. Celníci potom zkroušeně volali dovozci, aby si kraby přijel pochytat, což se nakonec s vypětím všech sil podařilo. Tyto dva příklady budiž tedy mementem pro začínají chovatele, aby nezapomínali zavírat dvířka od paludária.

Čím krmit?

Krabi jsou všežraví a nejsou vůbec vybíraví. Ochotně přijímají umělá tabletová a granulovaná krmiva určená jak přímo pro korýše, tak i pro ryby. V jídelníčku by měla převažovat rostlinná složka. Do krmné dávky je vhodné zahrnout i špenát, spařené kopřivy, dubové listy, listy smetánky lékařské, mrkev a v omezené míře i nepříliš kyselé ovoce (např. hrušky a jablka), z živočišné složky pak především rybí filé, celé ryby, měkkýše, blešivce, patentky, nitěnky, žížaly a příležitostně kuřecí maso a vařené vaječné bílky. V žádném případě nesmí být zkrmováni jiní desetinozí korýši (krevety, krabi, raci, garnáti), jelikož by tímto způsobem mohlo dojít k zavlečení virové infekce do chovu.

Stejně jako u jiných korýšů je růst krabů závislý na množství a složení předkládaného krmiva. Krabi tedy porostou rychleji při vyšší frekvenci krmení a pokud bude v jejich potravě větší podíl živočišné složky. Je ovšem třeba mít na paměti, že bude-li chovatel takto urychlovat jejich růst, budou častěji svlékat krunýř, dříve dospějí, ale také uhynou dříve než krabi, kteří budou krmeni střídmě a převážně rostlinami. Juvenilní krabi by měli být krmeni pokud možno každý den, oproti tomu dospělí jedinci vydrží bez problémů bez potravy několik dní až týdnů. Ochotu přijímat potravu negativně ovlivňuje nízká teplota v chovné nádrži a při výraznějším ochlazení krabi zcela zastavují svůj růst.

Aby měli z čeho stavět svůj krunýř, potřebují krabi přijímat v potravě dostatečné množství vápníku. Jeho spotřeba roste v období před svlékáním krunýře, a minimálně v tuto dobu by tedy měla být krabům předložena sépiová kost, vaječné skořápky nebo drcené ulity vodních či suchozemských plžů. Do potravy je také možné přidávat minerální doplňky pro terarijní zvířata, které se dají běžně koupit v obchodech s chovatelskými potřebami. Není ovšem neobvyklé, že velcí jedinci připravující se na svlékání krunýře začnou odmítat krmení i měsíc a půl před samotným procesem svlékání.

Potrava se obvykle umísťuje do těžké betonové misky na souš. Jelikož ale krab část krmení roztahá po celém paludáriu, je nutné nespotřebované zbytky každý den odstranit, aby nezačaly plesnivět.

Mnoho lidí vnímá kraby a raky jako „zdravotní policii vodních ekosystémů“. To je do jisté míry pravda, ovšem většina druhů patří i mezi velice zdatné lovce. Jejich kořistí se stávají ryby a bezobratlí živočichové včetně plžů a ostatních korýšů, leckdy i menší jedinci vlastního druhu. Proto mají být krabi chováni separovaně, případně ve skupinách s převahou samic. Ani menší druhy se nehodí pro společný chov s krevetami, které aktivně loví, o čemž se již nejeden nezkušený chovatel přesvědčil.

Jaké druhy se objevují na trhu?

V České republice se prodávají především drobnější semi-terestrické druhy, které potřebují mít v paludáriu nádrž s vodou. Konkrétně se jedná o načervenale zbarvené kraby druhů Perisesarma bidens, Pseudosesarma bocourti a Sesarmops intermedius. Před několika lety se začali pro okrasné účely dovážet také malí endemičtí krabi z jezer na ostrovech Jáva a Sulawesi (Indonésie), z nichž barevností nejen krunýře, ale i očí vynikají především zástupci rodu Geosesarma a skvrnití krabi druhu Parathelphusa pantherina (v tomto případě jde ale o ryze akvatický druh – pozn. red. doplněná při editaci v roce 2025). Z velkých druhů, které si mimo období svlékání krunýře vystačí i s menším bazénkem nebo jen s miskou vody, se nejčastěji prodává africký krab Cardisoma armatum. Především v dobách minulých si nezodpovědní chovatelé vozili z dovolené v Bulharsku, Rumunsku a Turecku také odchycené suchozemské kraby rodu Potamon. Tito krabi nejsou barevně příliš atraktivní a v současnosti z chovů takřka vymizeli.

Je možný odchov?

Jak již bylo řečeno výše, většina krabů potřebuje pro vývoj larev mořskou vodu. Z tohoto důvodu je jejich odchov v běžných nádržích nereálný. Výjimkou jsou druhy ze sladkovodních jezer. Jedná se především o kraby rodu Geosesarma, jejichž larvy prodělávají celý larvální vývoj uvnitř vajíčka podobně jako u raků. Vylíhlá mláďata jsou plně samostatná a bez problémů konzumují stejnou potravu jako rodiče. Předpokládá se, že podobně nenáročná by měla být i reprodukce Parathelphusa pantherina. Přesto se odchov v zajetí zatím nezdařil a nadále patří mezi výzvy spojené s chovem krabů.

Závěrem lze konstatovat, že druhová nabídka krabů na trhu se pomalu rozšiřuje a stále více chovatelů se na tyto netradiční živočichy zaměřuje. Chovy v zajetí v řadě případů přinášejí unikátní možnost rozšíření našich znalostí o biologii, ekologii a etologii jednotlivých druhů. Až na výše zmíněné a relativně snadno odchovatelné druhy pochází většina prodávaných krabů z odchytu z volné přírody. Proto by měli chovatelé co možná nejvíce respektovat nároky těchto živočichů, aby zbytečně nehynuli. Nutným předpokladem úspěšného chovu je dostatečné množství snadno dostupných informací, které si může chovatel přečíst ještě před samotným pořízením krabů. Doufáme, že náš článek se k těmto informacím zařadí.

Použitá literatura:

• [1] Burggren, W. W. & McMahon, B. R. (1988): Biology of the land crabs. Cambridge University Press, 479 pp.
• [2] Crane, J. (2015): Fiddler crabs of the world: Ocypididae: Genus Uca. Princeton University Press, 766 pp.
• [3] Cuesta, J. A. & Anger, K. (2005): Larval morphology and salinity tolerance of a land crab from West Africa, Cardisoma armatum (Brachyura: Grapsoidea: Gecarcinidae). Journal of Crustacean Biology, 25, 640-654.
• [4] Ng, P. K., Schubart, C. D., & Lukhaup, C. (2015). New species of “vampire crabs” (Geosesarma De Man, 1892) from central Java, Indonesia, and the identity of Sesarma (Geosesarma) nodulifera De Man, 1892 (Crustacea, Brachyura, Thoracotremata, Sesarmidae). Raffles Bulletin of Zoology, 63, 3-13.
• [5] Patoka, J. (2012): Krabi a poustevníčci. Robimaus, 72 pp.