Pět různých lokalit Xiphophorus montezumae
(Foto: Markéta Rejlková)
Všech pět lokalit, které jsem navštívila a odkud vesměs pocházejí ryby, které se v Evropě (a ve světě) chovají, představím hlavně obrazově. Každé z těch míst je jiné a má také svůj příběh, který zmíním. K zapamatování vám mohou pomoci klíčová slova, která jsem jednotlivým lokalitám přiřadila:
- Tamasopo = vodopád
- Río Ojo Frío = modrá voda a dravý proud
- Rascón = most
- Capuchinas = hnědá voda a červené rostliny
- Ojo Caliente = bublinkový pramen
Ptáte-li se na hodnoty vody, jsou všude velmi podobné s tím, že v Tamasopu je o několik stupňů vyšší teplota (v zimě 24–25 °C oproti Río Ojo Frío a Rascónu, kde je 19–22 °C, zbylé dvě lokality jsou někde uprostřed) a také vyšší pH a vodivost: pH okolo 8,2 (oproti 8,0 jinde) a cca 1400–1700 μS/cm (mimo Tamasopo je to 750–1000 μS/cm). Bez výjimky jde tedy o vodu tvrdou a pozor, rychle proudící a tudíž velmi silně prokysličenou! Ostatní proměnné, jako jsou rostliny, substrát, zastínění…, se mohou různit, ale Xiphophorus montezumae je narozdíl od např. Xiphophorus hellerii jasně říční rybou.
1. Tamasopo
Legendární místo. Při svých dosavadních šesti cestách do Mexika jsem ho nedokázala minout čtyřikrát! Díky opakovaným návštěvám s kamarády-akvaristy jsme si měli možnost uvědomit, jak mylný může být dojem při krátkém zastavení. V roce 2008 jsem šnorchlovala v jediném úseku říčky, neprozkoumala jsem celou oblast vodopádů. Uchvátily mě ryby a nebyl důvod jít jinam. V roce 2010 po terénních úpravách přímo v říčním korytě jsme byli zhrození a vyhlašovali, že už sem nikdy nepojedeme, že Tamasopo je zničené, abychom se v roce 2012 přesvědčili o pravém opaku. Ryby byly zpátky a já jsem si prohlédla i další zajímavá místa kolem vodopádů. Při mé poslední příležitosti se sem podívat, v roce 2018, nešlo přehlédnout rozkvět stánků s občerstvením a suvenýry. Tamasopo je koupaliště a turistický ruch ho ničí. Ve vodě skoro nikdo není, lidi se tu jen chvilku cachtají, největším tahákem je ale piknik u vody s hlasitou hudbou. Šnorchlují tady jen exoti z Evropy :-).
Zdejší ryby jsou nejmodřejší ze všech montezum. Taky tu najdeme ryby postižené abnormálně velkými pigmentovými skvrnami, tzv. makromelanofory. Proto jsou montezumy zajímavé i pro výzkum rakoviny.
2. Río Ojo Frío
Na tuto lokalitu jsme poprvé cestovali především proto, že jen tady se vyskytuje jiný druh mečovky, Xiphophorus continens. (Místo je taky známé jako El Quince, což je název nedaleké maličké osady na úplném konci cesty.) Podruhé už jsme sem jeli i proto, že je to naprosto jedinečný kousek světa. Hledali jsme také ono tajemné Ojo, tedy „oko“, což bývá často pramen. V tomto případě je to ale zřejmě jen hlubší tůň, protože řeka vytéká ze suťového pole. Frío znamená studená, což zdejší voda oproti Tamasopu je. Hlavně je tu ale spousta vápencového kamení a skal s ostrými hranami, na které s vámi ve chvilce nepozornosti smýkne silný proud. Fotí se tu špatně, navíc je řeka většinou pod stromy, takže je tu méně světla. Ale nádherné vlající porosty rostlin za trochu námahy stojí! Pozoruhodné je i obrovské množství plžů.
Mečovky jsou tady špatně pozorovatelné, drží se mezi kameny u dna, kde není proud tak nelítostný. Modrá na nich nezáří, spíš si všimneme drobných žluto-oranžových akcentů.
3. Rascón
Rascón je typovou lokalitou Xiphophorus montezumae, tj. odsud byl tento druh popsán. Asi je to logické, Rascón je dobře přístupný a k vodě se dostanete ze silnice snadno. Hned vedle silničního mostu stojí ještě jeden, starý. Kromě něj jsou ale ve vodě utopené i další „artefakty“, stavební a jiný odpad, pneumatiky… není to vyloženě špinavé místo, ale je to zkrátka lokalita u mostu. Příliš blízko aut a lidí. Výše proti proudu je ale scenérie moc hezká, řeka se tam mělce rozlévá přes kamení a břehy lemují mohutné tisovce Taxodium mucronatum, národní stromy Mexika.
Mečovky jsou zde dobře pozorovatelné hlavně okolo velkých překážek v toku, neustále obírají drobný „prach“, které pokrývá dno a všechny předměty.
4. Capuchinas
Velmi unikátní lokalita. Nevěřila bych, že montezumy (nebo obecně jakékoliv severní mečovky) najdeme ve vodě, která je rostlinnými výluhy zabarvená do hněda. Ale přesně takovýto typ skoro až černých vod tu najdeme. Není to však voda kyselá, jen protéká velkým mokřadem a zkrátka je takto zbarvená. Kromě hnědé vody je také naprosto jedinečná přítomnost červených rostlin – ale v jakém množství! Je tu také spousta plžů. I když to svědčí o úživnosti prostředí, na této konkrétní lokalitě byly mečovky menší a hubené. Bylo jich zato opravdu hodně!
Proud byl výrazný, ale ne velmi silný, takže tohle je možná zóna, kde se zdržují spíše dorůstající mladé ryby. Vzrostlí jedinci jsou v proudnějších úsecích. Musím totiž podotknout, že na výše zmíněných lokalitách jsem neviděla volně plavat žádná mláďata mečovek a ani jiných ryb s výjimkou cichlid v péči rodičů – není ani divu, kromě proudu jsou tam všude tetry Astyanax mexicanus, které jsou obratnými predátory. Mláďata se tam zdržují výlučně v mělkých a/nebo zarostlých chráněných místech u břehu. Tady u Capuchinas je dostatek rostlin a pomalejších úseků řeky. Zase tu ale nebyli velcí dominantní samci ani mohutné samice. Mečovky byly zbarvené do hněda.
5. Ojo Caliente
Poslední lokalita, a také nejvzdálenější a nejhůře přístupná. Kdeže jsou dnešní vymoženosti všudypřítomné navigace a satelitních snímků! Sem jsme se dostali pěkně postaru, luštěním nejrůznějších mapových podkladů a záznamů a nakonec zapíchnutím prstu do mapy, že jinde než tady to být nemůže. Zpětně vidím, že ani satelitní snímky nepomohou, protože tohle místo je speciální. Uvidíte sami. Kromě nalezení cíle je také důležité se tam dopravit, tedy nevzdat se ve chvíli, kdy se povrch pod koly vašeho vypůjčeného (a pohonem 4×4 nevyzbrojeného) vozu změní v bahno s vyjetými kolejemi. Neobrátit se před zavřenou bránou, ale dovolat se pomoci z blízkého ranče a vysvětlit, že v těchto pustých končinách hledáme vodu, dokonce opět nějaké „ojo“. Myslím, že jsme rančera pobavili, ale po chvilkovém nevěřícném zírání skutečně máchl rukou kamsi do lesa a nechal nás projet. Jestli jsem někdy byla na konci světa, tak to bylo tady!
Ojo Caliente je lesní pramen. Zcela ve skrytu stromů tam ze země na mnoha místech vyvěrá voda. Vzniká mělká řeka s mnoha rameny, takový zvodnělý les; po velmi krátkém úseku se z toho stane tok klikatící se k nedaleké velké řece. Tam jsem nebyla, stačilo mi pobíhat po lese a šnorchlovat. Při ponoření se pod hladinu na nás totiž čeká překvapení – voda je přesycená bublinkami! Prostředí je kouzelné, zase úplně jiné; ryb je tu celkově velmi málo.
