Cherax gherardiae – první druh raka popsaný díky české akvaristice

(spoluautory článku jsou Martin Bláha a Antonín Kouba)

Podobně jako u sladkovodních krevet, započal i chov raků v akváriích v polovině devadesátých let minulého století. Největším trhem s více než sto dvaceti druhy je tradičně Německo, Česká republika se sedmadvaceti prodávanými a chovanými druhy se řadí celosvětově na druhé místo. V chovech jsou kvůli svému atraktivnímu zbarvení velice populární australští a papuánští raci rodu Cherax. Tito raci se v akváriích obtížně odchovávají, protože jsou značně agresivní a mají i kanibalské sklony. Pouze druhy, které se chovají i na maso, tedy C. cainii, C. destructor a C. quadricarinatus, jsou množeny ve venkovních nádržích v jihovýchodní Asii. Všichni ostatní zástupci rodu Cherax jsou odchytáváni ve volné přírodě, a to především na ostrově Papua. Ta je poslední oblastí na světě, kde se očekává větší diverzita dosud neznámých druhů raků. Západní část tohoto ostrova náleží k Indonésii, tedy ke státu, který je hlavním vývozcem právě akvarijních raků rodu Cherax. Jelikož komerční zájmy často předcházejí vědeckému poznání, není překvapením, že se řada vědecky nepopsaných papuánských raků začala objevovat pod obchodními názvy a jako Cherax sp. právě v zásilkách mířících z Indonésie do Evropy.

Tato skutečnost samozřejmě neunikla pozornosti taxonomů. Jako první Cherax objevený díky akvaristice byl v roce 2006 popsán C. holthuisi, prodávaný nejčastěji pod komerčním názvem Apricot či Orange Coral. V roce 2008 pak následoval C. boesemani, prodávaný jako Red Brick, a ve stejném roce byl popsán i druh C. peknyi, známý pod názvem Zebra či Tiger. Několik let se nic nedělo, až bylo v roce 2015 popsáno hned několik dalších druhů tohoto rodu. Konkrétně druh v akvaristice označovaný jako Hoa Creek či Irian Purple získal vědecké jméno C. pulcher a druh prodávaný jako Orange Tip byl nazván C. snowden. Všechny tyto popisy byly opublikovány Němci, Rakušanem a Australanem.

Jelikož se papuánští raci dovážejí i do ČR, rozhodli jsme se prozkoumat situaci a navštívili několik importérů, kteří krom ryb obchodují i s korýši. Hned při jedné z prvních návštěv se podařilo zachytit několik jedinců, kteří se od běžně prodávaných druhů na první pohled lišili ve svém zbarvení. Tito raci pak byli na České zemědělské univerzitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích podrobeni morfometrické a genetické analýze. Na základě výsledků z těchto analýz byly k naší velké radosti identifikovány dva nové druhy, jejichž popisy jsme následně opublikovali ve vědeckých časopisech. Bohužel u druhu nazvaného C. subterigneus se jednalo o paralelní popis k již zmíněnému druhu C. snowden, a jelikož německý popis vyšel v tištěné podobě o několik dní dříve, získal prioritu a druhové jméno subterigneus se stalo jeho synonymem. Jako validní druh byl ale popsán C. gherardiae, který se tak stal prvním rakem, jenž získal své vědecké jméno díky české akvaristice.

Cherax gherardiae je morfologicky i geneticky nejblíže příbuzný druhu C. boesemani. Je to endemit jezera a řeky Ajamaru, nacházející se na náhorní plošině stejného názvu v nadmořské výšce 250 m na Ptačí Hlavě (indonésky Kepala Burung), což je nejzápadnější papuánský poloostrov. Rak byl pojmenován na počest Francescy Gherardi († 2013), přední italské bioložky, jež významně přispěla k rozvoji výzkumu a poznání ekologie a etologie sladkovodních desetinohých korýšů včetně raků.

Cherax gherardiae patří k větším rakům, dorůstá pravděpodobně až 20 cm délky těla. Pohlaví se u tohoto druhu rozlišuje snadno. Dospělé samice mají robustnější zadeček a dospělí samci větší klepeta, stejně jako je tomu i u jiných raků. Samci ale především mají na vnějším okraji klepet podélnou měkkou skvrnu, tvořenou prohlubní s tekutinou překrytou pružnou transparentní membránou. Podobně je tomu i u dalších papuánských raků C. albertisii, C. boesemani, C. lorentzi, C. minor, C. monticola nebo C. pulcher. Skvrnu mají i samci druhu C. misolicus, který je endemitem nedalekého ostrova Misol, a také dva druhy, které se vyskytují jak na Papui, tak i v severní Austrálii, C. quadricarinatus a C. rhynchotus. Přítomnost těchto samčích skvrn je sice dobrým determinačním znakem při určování pohlaví, není to ale znak určující příslušnost k jednomu ze dvou podrodů rodu Cherax, jak někteří autoři mylně uvádějí. Tímto znakem je tvar rypce neboli rostra a scaphoceritu, což je přeměněný exopodit (vnější větev) dlouhých tykadel. Rostrum u C. gherardiae je úzké a má výrazné okraje, scaphocerit je trojúhelníkový a postupně se zužuje k trnu na jeho konci. Podle těchto znaků náleží C. gherardiae do podrodu Astaconephrops. Poslední vědecké studie zaměřené na fylogenetiku ovšem naznačují, že validita obou podrodů je minimálně sporná a je možné, že v budoucnu budou spojeny do jednoho.

Stabilita populací ve volné přírodě stejně jako specifické ekologické nároky nejsou u raka C. gherardiae známé. Jelikož je pravděpodobně rozšířen pouze v oblasti o rozloze 10 až 15 km², může mít intenzivní odchyt velice negativní dopad na jeho početnost a v krajním případě hrozí nevratné poškození celého druhu, případně až jeho vyhynutí. V blízké budoucnosti nebudou pravděpodobně nalezeny finanční prostředky na realizaci jeho monitoringu, a jako nejlepší řešení k potlačení odchytu se tedy jeví reprodukce v zajetí. Proto by měl být (i navzdory očekávatelným chovatelským komplikacím) odchov v akváriích jedním z kroků eliminujících úbytek tohoto barevně nepřehlédnutelného druhu ve volné přírodě.

Použitá literatura:

• [1] Chucholl, C. (2013): Invaders for sale: trade and determinants of introduction of ornamental freshwater crayfish. Biological Invasions, 15, 125-141.
• [2] Faulkes, Z. (2015): The global trade in crayfish as pets. Crustacean Research, 44, 75-92.
• [3] Lukhaup, C. (2015): Cherax (Astaconephrops) pulcher, a new species of freshwater crayfish (Crustacea, Decapoda, Parastacidae) from the Kepala Burung (Vogelkop) Peninsula, Irian Jaya (West Papua), Indonesia. ZooKeys, 502, 1-10.
• [4] Lukhaup, C. & Herbert, B. (2008): A new species of crayfish (Crustacea: Decapoda: Parastacidae) from the Fly River Drainage, Western Province, Papua New Guinea. Memoirs of the Queensland Museum, 52, 213-219.
• [5] Lukhaup, C., Panteleit, J. & Schrimpf, A. (2015): Cherax snowden, a new species of crayfish (Crustacea, Decapoda, Parastacidae) from the Kepala Burung (Vogelkop) Peninsula in Irian Jaya (West Papua), Indonesia. ZooKeys, 518, 1-14.
• [6] Lukhaup, C. & Pekny, R. (2006): Cherax (Cherax) holthuisi, a new species of crayfish (Crustacea: Decapoda: Parastacidae) from the centre of the Vogelkop Peninsula in Irian Jaya (West New Guinea), Indonesia. Zoologische Mededelingen, 80, 101-107.
• [7] Lukhaup, C. & Pekny, R. (2008): Cherax (Astaconephrops) boesemani, a new species of crayfish (Crustacea: Decapoda: Parastacidae) from the centre of the Vogelkop Peninsula in Irian Jaya (West New Guinea), Indonesia. Zoologische Mededelingen, 82, 331-340.
• [8] Patoka, J. (2013): Sladkovodní raci. Robimaus, Rudná u Prahy.
• [9] Patoka, J., Bláha, M. & Kouba, A. (2015): Cherax (Astaconephrops) gherardii, a new crayfish (Decapoda: Parastacidae) from West Papua, Indonesia. Zootaxa, 3964, 526-536.
• [10] Patoka, J., Bláha, M. & Kouba, A. (2015): Cherax (Cherax) subterigneus, a new crayfish (Decapoda: Parastacidae) from West Papua, Indonesia. Journal of Crustacean Biology, 35, 830-838.
• [11] Patoka, J., Kalous, L. & Kopecký, O. (2015): Imports of ornamental crayfish: the first decade from the Czech Republic’s perspective. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 416, 4.
• [12] Patoka, J., Petrtýl, M. & Kalous, L. (2014): Garden ponds as potential introduction pathway of ornamental crayfish. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 414, 13.