Heiko Bleher (18.10.1944 – 15.8.2025)

(spoluautorem článku je Roman Slaboch)

Heiko Bleher zemřel zcela nečekaně. Dlouhá léta byl pro akvaristy po celém světě nedostižným Indiana Jonesem, tak trochu kříženým s Krokodýlem Dundeem. Včetně toho neodmyslitelného klobouku. Přes padesát let produkovaly jeho objevitelské cesty dlouhou řadu nových druhů sladkovodních ryb a rostlin. Tisíce akvaristů snad ze všech zemí toužili vyjet s ním alespoň jednou do tropů a pod jeho dohledem máčet sítě v pralesních říčkách. Podařilo se to jen nemnohým. Ale tisíce se jich s ním osobně setkalo na jeho přednáškách, které doprovázely akvaristické akce po celém světě.

Díky osobním vazbám k prvnímu z autorů se několikrát podíval i do Česka, kde navštívil řadu špičkových chovatelů terčovců a skalár. Vysoká kvalita zde chovaných ryb jej natolik zaujala, že hned v prvním čísle své ročenky „DiscusBook“ věnoval rozsáhlý článek odchovně pana Pavla Picky v Pacově. Několik stran věnoval českým chovatelům také ve své knize Bleher’s Discus 2.

Před dvěma lety se s nadšením ujal adopce chovu jím objevené duhovky Bleherovy (Chilatherina bleheri) v pražské zoologické zahradě.

Heiko měl v Česku dvě akvaristické přednášky. První, společně s Berndem Degenem, v roce 2004 na výstavě terčovců, která byla součástí ostravské Aquarium Show. Ta druhá se uskutečnila v roce 2009 v Praze. Tehdy se ve sklenících Botanické zahrady PřF UK konal Český šampionát chovatelů terčovců, kam byl Heiko pozván nejen jako přednášející, ale také jako hlavní posuzovatel. Jeho dvojpřednáška o lovu terčovců a přírodních formách skalár byla strhující. Byla na ní více než stovka českých i zahraničních akvaristů. Na konci přednášky se rozproudila diskuse, během které Heiko odpovídal na dotazy vždy v tom jazyce, ve kterém byly položeny, čímž přidělával překladateli (kterým byl Kersten Opitz) hluboké vrásky.

Přestože byl ve svých příspěvcích na sociálních sítích až komicky ješitný, jízlivě přezíravý ke znalostem jiných a zároveň žárlivý na svoje vlastní úspěchy, v osobním kontaktu byl naopak velmi příjemný. Najednou se ztratila ta aura akvaristické ikony a zcela kamarádsky si povídal i s námi, o kterých dobře věděl, že se mu rozhodně ani zdaleka nemůžeme rovnat znalostmi a zkušenostmi. Povídalo se s ním moc hezky.

Na Heiku Bleherovi bylo obdivuhodné, že dokázal během rozhovoru rychle přizpůsobit slovní zásobu i tempo řeči jazykovým schopnostem svých posluchačů, takže mu bylo vždy velmi dobře rozumět. Vyprávěl nám zážitky z cest za rybami a podrobně popisoval jejich chování v přirozeném prostředí, jejich potravní návyky a péči o potomstvo. Trpělivě, laskavě a s respektem odpovídal na otázky, takže člověk vůbec neměl pocit, že sedí vedle světové akvaristické hvězdy první velikosti.

Sám o sobě Heiko napsal, že se vždy řídil mottem Leonarda da Vinciho: „Den bez nového poznání je ztracený den.“ Snad i díky tomu byl jeho život přes 60 let neuvěřitelnou sérií cest a objevů. Během více než 900 expedic nalovil a zdokumentoval tisíce druhů sladkovodních ryb i rostlin a objevil či spoluobjevil několik desítek nových druhů. Desítky z nich po něm byly pojmenovány. Prozkoumal a popsal tisíce biotopů ve 164 zemích světa, řadu z nich opakovaně, čímž zdokumentoval jejich vývoj v čase.

Napsal 7 knih a přes 1000 odborných článků. Po celém světě uskutečnil několik set odborných přednášek.

Byl nesporným průkopníkem aplikované akvarijní ichtyologie, k jehož rozsahu terénního průzkumu se v budoucnu nikdo ani nepřiblíží.