Ludwigia inclinata var. verticillata „White“

Jedná se o atraktivní, velmi náročnou stonkovou rostlinu vyšlechtěnou z Ludwigia inclinata var. verticillata „Cuba“. V přírodě se přirozeně nevyskytuje. V českých obchodech je velmi zřídka k dostání, ale dostupná je např. na německých e-shopech. V poslední době se častěji objevují i kultury pěstované v kelímkách na sterilním agaru, tzv. in vitro. U emerzní formy jsou listy oválné, protažené do délky kolem 4–5 cm, zelené s bílým panašováním.

Náročnost spočívá v poměrně vysokých požadavcích na světlo, CO₂, hnojivo a také na stabilitu ekosystému. Ze známých ludwigií patří tato k těm pomaleji rostoucím, má malou toleranci k horším podmínkám a poměrně rychle zarůstá řasou a ztrácí spodní listy. V mých nádržích opakovaně sešla při výpadku CO₂ o víkendu, po přidání syntetické pryskyřice Clear Water do filtru a tím prudkému poklesu NO₃^–, po velkém zásahu do stability (větší přesazování a prostřihy) nebo kvůli došlé láhvi s PO₄^3- v automatickém dávkovači. Nejlepších výsledků se mi dařilo dosáhnout – v podstatě náhodně – v rezervních nádržích, kde málokdy něco měním, přesazuji nebo stříhám a překvapivě i poměrně spoře hnojím. Díky tomu jsou tyto nádrže s nejstabilnějšími podmínkami.

Byť se jedná o stonkovku, po zastřižení se nijak ochotně nevětví a je lépe ji „topovat“, tzn. pěkné vršky zasadit a spodní stonky odstranit.

V ideálních podmínkách vyhání cca 3 cm dlouhé tenké bílé listy, směrem k vrcholu růžovějící. S úbytkem světla bývá bílá až nazelenalá a některý z listů nebo i celých stonků má tendenci k návratu do původní formy – Ludwigia inclinata var. verticillata „Cuba“ (viz fotografie níže). Tyto stonky je nutné k zachování čisté bílé formy z trsu odstřihávat. Navíc rostou výrazně rychleji a jsou větší, tudíž by drobnou a pomalu rostoucí „White“ snadno zastínily.

Pokud má tato kráska optimální podmínky, odmění se trpělivému akvaristovi neuvěřitelně nádherným sněhobílým až růžovým kontrastem k ostatním rostlinám a je ozdobou nejen holandských nádrží.