Mechy v akváriu

Mechy, krásná skupina akvarijních rostlin. Nejspíše každý akvarista s delší praxí už nějaký druh pěstoval. A jistě by mi všichni dali za pravdu, když napíši, že stélky mechů, nenuceně porůstající pařezy či kameny, vytvářejí v nádržích nenapodobitelný přirozený vzhled. Jejich porosty jsou velmi estetické a mají v sobě určité kouzlo a přírodní harmonii. To asi proto, že se s nimi v přírodě často setkáváme, a tak je s ní máme neodmyslitelně spojené. Však to všichni znáte. Jdete lesem a na vhodných místech, většinou vlhkých, mechy porůstají kmeny stromů, zem či kameny v bystřinách. Při pohledu zblízka si pak nemůžete nevšimnout jemné elegance těchto porostů.

I když se jedná o malé organismy, jejich existence má velké důsledky. V chladných a vlhkých oblastech mohou být dokonce hlavním tvůrcem krajiny. Jednou z takových je např. tundra, kde mechy vytvořily nekonečné porosty houpavých bochánků nasáklých vodou. V malém měřítku můžete takové scenérie najít i v ČR, nejčastěji ve vysokých partiích hor.

Pro akvaristy je však spíše zajímavější pohled na mechy rostoucí přímo ve vodě. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat v drobných na živiny chudých tůních, dále pak v rákosinách a jiných pobřežních porostech rostlin a v neposlední řadě v místech s rychleji tekoucí vodou, zvláště pak v peřejích a vodopádech. V rychle proudících vodách bývají často jedinými zde rostoucími rostlinami, poskytují cenný úkryt celé řadě živočichů od hmyzu až po ryby.

Tak, a teď musím prozradit, že se neustále dopouštím jedné chyby, která s akvaristikou velice blízce souvisí. A tou je samotný název – mechy. Celé blahořečení výše nepatřilo jen mechům, ale i játrovkám. Tyto dvě skupiny patří do tzv. mechorostů (Bryophytae), podříše zelených rostlin (Chlorobionta), která zahrnuje tři oddělení: játrovky (Marchantiophyta), mechy (Bryophyta) a hlevíky (Anthocerotophyta). Společně zaujímají vývojový stupeň mezi zelenými řasami, resp. parožnatkami (Charophyta), a kapraďorosty (Pteridophyta). Tyto skupiny na pomyslném stromu patří se všemi cévnatými rostlinami (Tracheophyta) na větev zelených rostlin (říše Plantae). Na této větvi mechorosty spolu s parožnatkami vytvářejí paralelní větev k zeleným řasám a spolu s další paralelní větví cévnatých rostlin odpovídají tzv. vyšším rostlinám. Poněkud stranou pak stojí ruduchy (Rhodophyta).

Proč zde tuto složitost píši? To proto, abych ukázal, jak je pojem „mechy“ v akvaristice široký. Je to pochopitelné. Přeci jen nám jde většinou více o to, jak rostliny vypadají, než do jaké skupiny patří. Často si proto ani neuvědomujeme, co všechno tímto pojmem myslíme. Ne vždy jen mechorosty. Zatímco hlevíky nemají žádné akvaristické využití, tak většina rostlin v akvaristice označovaných jako „mechy“ patří do játrovek a mechů.

A to je právě to. Většina. Teď určitě každého napadl název „mechová koule“ – Aegagropila linnaei. To je první příklad, kdy je řasa považována za mech. Nutno uznat, že s pojmenováním řasová koule by se asi moc neprodávala, i když pojem řasokoule je čím dál častější. Do zelených řas patří i další pěstovaný druh, skleněnka křehká (Nitella flexilis). V současné době se začíná objevovat další pěstovaná řasa, Caloglossa beccarii, patřící mezi ruduchy.

Letmým pohledem se dají za mechorosty zaměnit i některé kapradiny, a to hlavně ve fázi pohlavní generace rostliny, v tzv. proklu, který je plochý a stélkatý. V akváriích se pěstují dva druhy – Lomariopsis lineata a Microsorum pteropus ‚Windelov‘, ale je to skupina s vysokým potenciálem a počet zástupců bude jistě stoupat.

Jak vidíte, tak „mechy“ v akváriu jsou velmi nesourodá skupina, která má ale podobný charakter růstu.

Trocha historie

Zatímco většina řas je pro jejich nekontrolovatelný růst v akváriích vesměs potírána, tak mechorosty byly vždy oblíbenou a vyhledávanou skupinou vodních rostlin. Nejspíše za to může jejich nenáročnost jak na kvalitu vody, tak na osvětlení, spolu s jejich značnou dekorativní funkcí. Jsou také užitečné při vytírání celé řady druhů ryb, jako úkryt pro potěr a krevetky. I vzhledem k těmto vlastnostem je až s podivem, jak málo druhů se v minulosti pěstovalo.

Zatímco v 50. letech minulého století byla v české akvaristické literatuře popisována zkušenost s pěstováním více než 250 druhů cévnatých rostlin, tak u mechorostů a řas to bylo pouze méně než deset druhů. Je zmiňováno pěstování jávského mechu a pak našich druhů mechorostů, hlavně rodu Fontinalis a Drepanocladus, dále pak druhy jako Riccia fluitans či Fissidens fontanus. V následujících desetiletích se ten nepoměr stále více zvyšoval, ba co více, ubývaly druhy, které si mohl akvarista najít v naší přírodě. Netýkalo se to jen české literatury, ale i zahraniční.

Můžete namítnout, že do atlasů se dostanou jen častěji se vyskytující druhy a těch ve skutečnosti pěstovaných bylo jistě více. Bohužel v tomto případě nebylo opominutí těchto skupin jen otázkou literatury, ale odráželo aktuální stav. V naprosté většině nádrží bylo možné najít jen tři záměrně pěstované druhy – Taxiphyllum barbieri (mech), Riccia fluitans (játrovka) a Aegagropila linnaei (řasa).

Tento stav panoval až do doby před zhruba deseti lety, kdy se poměrně rychle začal rozšiřovat počet v ČR i v zahraničí sehnatelných druhů. V současnosti si může běžný akvarista pořídit přibližně 50 (možná ale až 100) typů těchto rostlin a počet neustále stoupá. Záměrně nepíši druhů, protože u velké části z nich je znám pouze obchodní název. Dále tento počet znepřesňuje fakt, že množství druhů je prodáváno pod stejným názvem, a naopak pod jedním názvem koupíte více druhů.

Čím to, že se situace na trhu tak obrátila? To je další věc, za jejíž rozvoj v akvaristice se dluží „aquascaperům“. Mechorosty byly v akváriu sice vždy oblíbené, ale až aquascapeři ukázali jejich různorodost. Spolu s rozšiřováním jejich řad se zvyšovala i poptávka po těchto rostlinách a s rozmachem internetu, a tím zlepšující se dostupností nabídek zahraničních obchodů, pěstitelů a akvaristů hobbistů, se zvýšila různorodost pěstovaných druhů i v našich akváriích. I moje první druhy (když nepočítám trhutku a jávský mech) pocházely z dovozu, který uskutečnil jeden aquascaper.

Tipy na nákup

Bohužel se zvětšujícím se zájmem o velké množství druhů ze strany akvaristů i prodejců a vzhledem ke značné podobnosti těchto rostlin začínají být problémy s jejich určováním. Tato situace došla až do stavu, že až na pár snadno určitelných druhů jsou téměř všechny prodávané pod jiným názvem, než čím ve skutečnosti jsou. To by nemusel být až takový problém. V minulosti jsme dlouhá léta pěstovali Vesicularia dubyana a všichni jsme věděli, jak takový mech vypadá. Co na tom, že se jednalo o Taxiphyllum barbieri. Problém nastal tehdy, když se začaly pěstovat oba druhy, a s nákupy na internetu. To už si pak nemůžeme být jisti, co vlastně kupujeme. Stejně jako jávský mech, který byl nejprve špatně určen, je pravděpodobné, že se postupně budou přeurčovávat i jiné druhy. To je ovšem na odbornících a my si je můžeme jen škatulkovat pod názvy, které se již používají.

Stejná situace jako u jávského mechu je i u ostatních druhů mechů a játrovek, kdy se téměř každý druh prodává pod velkým množstvím názvů jiných druhů a postupně k tomu přibývají ještě názvy obchodní. Bohužel situace asi lepší nebude a asi vždy budeme kupovat zajíce v pytli, protože ani při osobním nákupu většinou nemáte možnost poznat, o který přesně druh se jedná. Pro určování je nutná nejen znalost utváření stélek, ale často také mikroskopické znaky.

Při zevrubném prozkoumání chomáčů „mechů“ si také můžete všimnout, že prakticky nikdy nezískáte jen jeden druh. Často se totiž jedná o směsku, která vznikla prorůstáním lodyžek různých druhů. Tahle mince má dvě strany. Můžete získat několik různých druhů naráz. Jednou se mi tak podařilo v poměrně malém chomáči najít devět různých „mechů“. V horším případě se vám ale může stát, že jeden druh může zlikvidovat druh druhý. To je jeden z důvodu, proč zaručeně stejný „mech“ z jednoho zdroje může pokaždé vypadat jinak.

Takže při nákupu nezbývá nic jiného než doufat, že jste získali druh, který se alespoň částečně podobá tomu, který jste zamýšleli koupit.

Další variantou je čile si „mechy“ vyměňovat, třeba pomocí pošty. Mechy i játrovky jsou poměrně odolné rostliny, a hlavně skladné. A tak v jedné obálce můžete poslat třeba malé množství třiceti druhů. Potřebujete k tomu jen obálku a uzavíratelné igelitové sáčky. Ideální obálka je bublinková, ale může být i normální, kam případně jako tepelnou izolaci vložíme dvě vrstvy slabého mirelonu. Do sáčků dejte menší množství „mechu“ bez vody. Zamezí se tak jeho zahnívání. Aby lodyžky nevyschly, je vhodné k nim vložit kousek mokrého papíru.

Záchrana zařasených mechů

Většina běžněji dostupných „mechů“ je na pěstování nenáročná. Zvládají jak nízkou hladinu osvětlení, tak i tvrdou vodu. Není potřeba ani dodatečného hnojení. Avšak takové podmínky nejsou ideální. Nejlépe se jim však daří v měkké vodě s dostatkem CO₂ (oxidu uhličitého) a přihnojování také ocení. Jejich nároky se tedy kryjí s nároky běžných akvarijních rostlin. Avšak jemnost „mechů“ si vybírá určitou daň. Jsou háklivé na zařasení ruduchami a vláknitými řasami. Toto riziko je ještě větší při pěstování v tvrdší vodě se současným nedostatkem volného CO₂. Může se i stát, že porost těchto rostlin je v akváriu jediným místem, kde se vyskytují makroskopické řasy.

Zatímco u ostatních rostlin se může mimo jiného řasa odstraňovat mechanicky, u mechorostů to tak snadné není. Velmi často se při tomto zásahu křehké stélky rozpadnou, a jelikož se stejně nikdy nepodaří vysbírat všechnu řasu, brzy opět zbytek „mechu“ přeroste. A druhy řas přirůstající k podkladu (např. jelení paroh či Oedogonium) z trsů „mechů“ mechanicky odstranit vůbec nejdou. Tyto nepříjemnosti zapříčinily vyhození „mechů“ už z mnohých nádrží a přitom je řešení velmi jednoduché. Nepochází z mé hlavy, ale jedná se o upravený postup, na který jsem narazil na internetu. Používá se sice na jiné skupiny rostlin náchylné na zařasení (např. anubiasy), ale je dobře použitelný i na jemné rostliny typu „mech“ – tj. odřasení za pomocí SAVA.

Někomu se tato metoda může zdát drastická a snad i nebezpečná, ale není třeba se ničeho obávat. Riziko možné ztráty rostliny tu sice je, ale je to riziko velmi nízké a s trochou opatrnosti nic nehrozí. Jak tedy na to:

V originálním postupu pro odřasování tuholistých rostlin typu Anubias byl použit roztok SAVA Original (dále jen jako SAVO) v poměru 1:20 (1 díl sava ku 20 dílům vody), v tomto roztoku byla rostlina máčena po dobu tří minut. Tento postup sice spolehlivě zničí veškeré druhy řas, ale pro „mechy“ by byl moc drastický a pro některé druhy až fatální. Je tedy nutné postup upravit. Koncentrace roztoku se mi osvědčila, ale bylo nutné zkrátit délku namáčení. Pro mechorosty bohužel nelze použít jednu obecnou délku koupele, ale musí být upravována podle jednotlivých druhů mechorostů. Dá se použít i jiná dezinfekční látka, ale pak je také nutné si konkrétní časy vyzkoušet. Ať jste se rozhodli použít jakoukoliv látku, mějte na paměti, že mnoho dezinfekčních látek je z principu člověku a zvířatům potenciálně škodlivých (nebo i toxických). Je nutno s nimi zacházet s náležitou opatrností a důkladně si přečíst a dodržovat na obalech přiložené bezpečnostní instrukce!

Pro odstranění řas pomocí SAVA budeme potřebovat: plastový cedník, tři menší misky, injekční stříkačku nebo odměrný válec, SAVO, Jar (nebo jiný detergent), vodu a stopky.

Dezinfekční roztok (míchám si objem cca 210 ml) nalejeme do první misky a přidáme kapku jaru. Jar naruší povrchové napětí vody a dezinfekční roztok se tak snáze dostane na celý povrch stélek. Do plastového cedníku vložíme zařasené rostlinky a cedník s nimi ponoříme do roztoku, kde ho necháme 20–40 s. Dobu namáčení je nutné si vyzkoušet (viz výše) a doporučuji použít stopky, protože je velký rozdíl ponechání „mechu“ v dezinfekčním roztoku po dobu 25, 30 či 40 s a pro případné opakování u stejného druhu je dobré vědět přesnou dobu působení.

Optimální čas je vždy problém. Jde o to, zabít nežádoucí organismy, ale nezahubit samotné rostliny. V našem případě situaci ještě komplikuje nutnost, aby stélky „mechů“ byly nepoškozené a v akváriu ihned poté prospívaly. Tím se také zajistí dlouhodobější účinek tohoto zásahu. Obecně lze říci, že mechy snesou delší dobu dezinfikování než játrovky. Stejně tak je rozdíl v odolnosti jednotlivých druhů řas, kdy nejodolnější jsou dlouhé vláknité druhy zelených řas.

Po uplynutí doby dezinfekce sítko vyndáme a vložíme do druhé nádoby, kde je čistá voda, propláchneme a nakonec vložíme na delší dobu do nádoby třetí, kde je opět čistá voda. Důkladné promytí je vhodné provést hlavně v případě, kdy „mech“ nedáme rovnou do akvária. Pokud by na něm zůstaly zbytky SAVA a my s ním nadále manipulovali na suchu, mohlo by dojít k jeho značnému poškození.

Účinnost aplikace se pozná poměrně rychle. Zahubené řasy (při špatné aplikaci i stélky mechorostů) do několika hodin až dnů zbělají (ruduchy nejprve zčervenají). Pokud na mechu ani řasách není patrná žádná změna, je možné tento postup zopakovat s delší dobou působení roztoku.

Tímto způsobem se dají zachránit i hodně zařasené trsy, a to bez úhon na meších a játrovkách. Proto zařasené „mechy“ nevyhazujte, ale zkuste je zachránit. Stojí to za to.

Závěrem bych chtěl zájemcům o „mechy“ popřát hodně štěstí při jejich shánění či případné výměně – a nenechte se odradit špatně určovanými druhy, jejich směskami a zelenými řasami.