Neolamprologus brevis

Neolamprologus brevis (Boulenger, 1899)

Neolamprologus brevis patří mezi nejznámější zástupce drobných tanganických cichlid, tzv. šnekáčů. V Koreji, kde žiji, se však v obchodech objevuje jen zřídka – místní odchovy prakticky neexistují a vše stojí na importu. Několik afrických dovozů nabídlo jen málo atraktivní barevné variety, a tak jsem čekal na vhodnou příležitost. Teprve pohled na exempláře z lokality Kigoma moje rozhodování ukončil a jejich pořízení mi otevřelo cestu k poznání fascinujícího druhu, který mě zaujal nejen vzhledem, ale i chováním – zejména jeho jedinečnou strategií sdílení jediné ulity, která jej mezi šnekáči výrazně odlišuje.

Popis

Druhový název brevis znamená „krátký“ a odkazuje na robustní, zkrácené tělo, přizpůsobené úzkému prostoru ulity. Zbarvení je stříbřitě šedé až bronzové s jemnými, fosforeskujícími příčnými pruhy. Nepárové ploutve mají dvojité lemování – vnější černý a vnitřní perlově bílý okraj. V přírodě se vyskytuje mnoho geograficky oddělených populací, lišících se především výrazností příčných pruhů a lemů ploutví, rozsahem lemu ocasní ploutve (úplný či částečný) a přítomností oranžové skvrny za okem. Samci dorůstají asi 5 cm celkové délky, samice zůstávají menší – kolem 4 cm.

Určení pohlaví u dospělých je poměrně snadné. Samci jsou větší, robustnější a mají výraznější tlamu a delší břišní ploutve. Samice vykazují zlatavé zbarvení bříška, které je ale u nespárovaných ryb vybledlé. U variet s částečným lemem ocasní ploutve lze pohlaví často odhadnout také podle jeho rozsahu – u samic je kratší a pokrývá jen špičku ocasní ploutve.

N. brevis je podobný svému většímu příbuznému Neolamprologus calliurus, který dorůstá až 10 cm a má lyrovitý ocas, zatímco N. brevis má ocas zaoblený. Další rozdíl spočívá v chování – N. brevis žije v párech sdílejících jednu ulitu, zatímco N. calliurus vytváří harémy, v nichž samice brání své ulity v teritoriu samce [1].

Ekologie a přirozené prostředí

V přírodě obývá písčitá či bahnitá dna v hloubkách od 5 do 40 metrů. Až na výjimky jsou v přirozeném prostředí druhu prázdné ulity plžů rozprostřeny ve velmi malém množství, což vedlo druh k párovému soužití v jedné ulitě. Pouze v několika lokalitách, např. Karilani, kde je ulit dostatek, jedinci brání ulitu každý zvlášť [1].

Akvárium

Přestože N. brevis nevyžaduje velký prostor, pro pár je vhodné akvárium o půdorysu alespoň 40 × 30 cm. Na dno tvořené pískem jemné zrnitosti umístíme ulity různých velikostí, ze kterých si pár vybere tu nejvhodnější. Akvárium musí být dobře zakryté – rybky mimo ulitu na náhlé změny světla či vyrušení reagují prudkým pohybem vzhůru.

Stejně jako ostatní tanganické cichlidy vyžadují zásaditou vodu (pH 7,5–9) a teplotu 24–28 °C s minimálními denními výkyvy. Kvalitu vody udržuje pravidelná výměna 30–50 % objemu týdně.

V přírodě se živí převážně zooplanktonem. V akváriu ochotně přijímají živé i mražené krmivo – buchanky, artemie, dafnie a jiné drobné bezobratlé. Kvalitní suchá krmiva mohou tvořit doplněk, ale nikoli hlavní část jídelníčku. Nepřekrmujeme – ryby mají sklony k přežírání.

Společenské chování

N. brevis není plachý druh a rybky většinu času tráví ve vodním sloupci nad ulitou, nebo přizpůsobováním substrátu v teritoriu, které se rozléhá zhruba 15 cm kolem ulity.

Chování teritoriálních cichlid ve společenském akváriu je v zájmu zdraví ryb nutné pravidelně a pečlivě sledovat. Zásadní podmínkou je poskytnutí takového rozvržení nádrže, které umožňuje formaci teritorií všech jedinců a párů. Při chovu s jinými šnekáči může docházet k soubojům o teritorium, a proto je mnohem vhodnější kombinace s druhy preferujícími jiný způsob života: rody Julidochromis, Xenotilapia, Cyprichromis, nebo menší druhy rodu Neolamprologus využívající kamenné úkryty.

Rozmnožování

Párování může trvat několik dní. První kontakt samice se samcem přitom bývá bouřlivý. Samice se prohnutím a zvýrazněním bříška dvoří samci, který ale zpočátku reaguje agresí a v této citlivé fázi musí být samička schopna útokům samce odolat [2]. Když ji samec přijme, role se otočí a samec se dvoří samičce přípravou substrátu kolem ulity, kterou budou sdílet.

Ke tření dochází zhruba každé 2–3 týdny, zpravidla v brzkých ranních hodinách. Samice se po celou dobu tření zdržuje uvnitř ulity a samec ji pravidelně navštěvuje. Jiker nejčastěji bývá do dvaceti, výjimečně jich ale může být až padesát.

K rozplavání potěru dochází po 7–10 dnech, kdy mladé rybky měří asi 8 mm. Popisy péče o potomstvo se mezi zdroji výrazně liší. Lze rozlišit tři varianty:

1. Rodiče potěr chrání ve své ulitě, mláďata mají v nebezpečí přednostní vstup. [1] [3]
2. Rodiče po rozplavání ztrácejí zájem, ale na potomstvo neútočí. [4]
3. Samec mláďata po rozplavání požírá a je nutné nabídnout úkryty, kde se může potěr schovat. [2]

Z mých pozorování vyplývá, že potěr po rozplavání zůstává u dna a je velmi plachý. Samec potěr ignoruje, zatímco samice jej agresivně pronásleduje – zdánlivě jako při lovu. Když však mládě chytí, přenese ho zpět do ulity.

Největší úspěch jsem měl, když jsem potěr odlovil hned po rozplavání – přestože jsem nezaznamenal kanibalismus, docházelo ke ztrátám, pravděpodobně vlivem stresu a nedostatku potravy. Po oddělení od rodičů je odchov jednoduchý – mláďata krmíme naupliemi žábronožky a kolem 1,5 cm délky postupně přecházíme na běžné krmivo. Růst je rychlý a pohlavní dospělosti dosahují rybky asi v devíti měsících.

[1] https://tanganyika.si/Tanganjika/Neolamprologus/Neolamprologus%20brevis/slides/Neolamprologus%20brevis.html [2] https://www.destin-tanganyika.com/lamprologus-brevis-2/ [3] https://cichlidae.com/article.php?id=234&amp%253Blang=pl [4] https://muszlowce.pl/brevis/