Novinky z rybího světa 2/2025

První polovina roku 2025 přinesla spoustu zajímavých rybích novinek z nejrůznějších koutů světa. Tady jsou alespoň některé z nich:

Nové druhy rodu Hypancistrus

Dva nové druhy krunýřovců rodu Hypancistrus byly popsány ze středního a dolního toku Xingu v práci Sousa et al. (2025) [1] publikované v časopise Neotropical Ichthyology.

Rod Hypancistrus je mezi akvaristy dobře známý a oblíbený, zahrnuje barevně atraktivní druhy a zároveň se jedná o ryby relativně malé. Přestože je na globálním trhu s akvarijními rybami běžný již po celá desetiletí, druhová taxonomie rodu zůstává málo známá. Rod byl původně navržen jako monotypický pro unikátní druh Hypancistrus zebra, který je známý pouze z krátkého úseku středního toku řeky Xingu na Brazilském štítu. Následné studie postupně přidaly dalších osm druhů, které byly všechny popsány z říčních systémů odvodňujících Guyanský štít v severovýchodní části Jižní Ameriky, konkrétně z povodí řek Essequibo, Orinoco a z horní části povodí řeky Negro. V obchodu s akvarijními rybami je však pod kódovými L-čísly známo a komerčně využíváno několik dalších nepopsaných druhů rodu Hypancistrus z Brazilského štítu. Dva z nich byly vědecky popsány v aktuálně publikované práci.

Prvním je Hypancistrus yudja, který je akvaristům znám pod kódovým označením L174. Druh je svým výskytem vázaný na vody hlavního koryta řeky Xingu, kde se ryby zdržují v hloubkách 15 m a více. Od ostatních zástupců rodu se odlišuje jedinečným zbarvením těla se světlým podkladem a kontrastními tmavě hnědými, relativně velkými skvrnami. Ryby jsou malé, standardní délka největšího odchyceného a změřeného jedince byla pouhých 50 mm. Podle pozorování ryb chovaných v zajetí se jedná o poměrně plachý druh, který po většinu dne zůstává v úkrytu. Zkušení akvarističtí nadšenci tento druh úspěšně odchovali. Samice klade asi 15–20 jiker v jeskyni, kterou chrání samec. Potěr v lidské péči roste pomalu, často trvá dva roky i déle, než dosáhne dospělosti. Za příznivých podmínek mohou rybky dosáhnout celkové délky těla 4–5 cm zhruba za rok.

Areál rozšíření tohoto druhu zahrnuje pouze asi 75 km dlouhý úsek Rio Xingu v oblasti Volta Grande do Xingu v brazilském státě Pará. Jméno této oblasti je v rybích novinkách často skloňované, bohužel nejen kvůli jedinečné diverzitě ryb, ale i kvůli devastujícím dopadům lidské činnosti. Celý známý areál H. yudja spadá do oblasti přímo dotčené vlivy masivní přehrady a hydroelektrárny Belo Monte, jejíž dokončení mělo zničující dopad na říční ekosystém, a to druh vystavuje vysokému riziku vyhubení. Proto byl zařazen mezi kriticky ohrožené.

Druhým nově popsaným druhem je Hypancistrus seideli. V tomto případě jde o středně velkého krunýřovce (standardní délka největšího odchyceného jedince byla 117 mm), který je vzhledově dosti variabilní, a to jak zbarvením, tak i tvarem těla. Některé morfotypy jsou štíhlé s protáhlými laloky ocasní ploutve, zatímco jiné formy mají tělo vyšší a poněkud zkrácenou ocasní ploutev, přičemž existuje také několik přechodných forem. Zmíněnou variabilitu dobře ilustruje obrázek níže. Jednotlivé morfotypy jsou akvaristům známy pod různými L-čísly (např. L66, L236, L287, L333, L399, L400).

Druh je široce rozšířen ve vodách středního a dolního toku Rio Xingu od Volta Grande až k oblasti soutoku s Amazonkou. Obývá rozmanité biotopy, ryby byly nalezeny v hloubkách 1–40 m, v silném proudu i v pomalu tekoucích vodách dolního Xingu. Populace tohoto druhu v současné době nečelí žádným známým bezprostředním hrozbám.

Hyphessobrycon ribeiroi Lima et al., 2025

V Jižní Americe ještě zůstaneme, protože odtud byl v práci Lima et al. (2025) [2] popsán nový druh drobné tetry Hyphessobrycon ribeiroi, konkrétně z dolní části povodí řeky Tapajós ve státě Pará a některých severních přítoků Amazonky od povodí řeky Itapiranga na západ až po povodí dolního toku řeky Negro ve státech Amazonas a Roraima v Brazílii. Tento druh byl dříve chybně označovaný jako Hemigrammus cf. vorderwinkleri. Morfologicky je skutečně nejvíce podobný druhu Hemigrammus schmardae, se kterým také sdílí stejné lokality na dolním toku řeky Negro. Tyto druhy však nejsou blízce příbuzné a je možné je odlišit podle některých detailů ve zbarvení. Aktuálně byl nový druh na základě provedených fylogenetických analýz (tj. na základě příbuznosti) zařazen do početného rodu Hyphessobrycon, resp. druhové skupiny Hyphessobrycon heterorhabdus. Podle výsledků genetických analýz je velmi blízce příbuzný druhu Hyphessobrycon ericae.

Hyphessobrycon ribeiroi je atraktivní tetřička se standardní délkou kolem 33 mm a nápadnou skvrnou na ocasním násadci. Jde o běžný a hojný druh v dolní části povodí řeky Tapajós (včetně přítoků řeky Arapiuns, jako je řeka Mentaí, a přítoků řeky Maró), kde obývá lesní potoky s čirou vodou. Hodnoty základních fyzikálních a chemických parametrů vody z lokalit, kde tento druh žije, se pohybují mezi 26,9–27,6 °C, pH 4,02–5,51, rozpuštěný kyslík 2,8–5,5 mg/l a vodivost jen 9,5–15,4 μS/cm. V oblasti Manaus se tento druh vyskytuje také v potocích s černou vodou.

Oryzias polylepis Möhring et al., 2025

Nový druh medaky byl popsán v práci Möhring et al. (2025) [3] z ostrova Sulawesi. Ichtyologický výzkum na Sulawesi se většinou zaměřuje na starobylá jezera ostrova, zatímco mnoho, i velkých, říčních systémů zůstává neprozkoumaných. To platí i pro řeku Lariang, která je největší řekou Sulawesi, a to jak z hlediska celkové délky (cca 300 km), tak i velikosti povodí. Tok odvodňuje rozsáhlé území západně od jezera Poso ve střední části Sulawesi, většina povodí se nachází v odlehlých a velmi řídce osídlených horských oblastech, a proto zůstává vodní fauna tohoto říčního systému do značné míry neprozkoumaná. Z faunistického hlediska však může představovat ohnisko lokálně endemických druhů, a to samozřejmě nejen ryb.

Zde si dovolím malou odbočku, protože pro milovníky sladkovodních krevetek může být zajímavé, že zcela nedávno byl z tohoto území, přesněji z horského údolí Napu, které představuje jen velmi malou část povodí řeky Lariang, popsán nový a velmi neobyčejný druh krevety rodu Caridina (Klotz et al., 2023) [4]. Jde o druh C. clandestina a je to první druh rodu Caridina, který vykazuje dimorfismus chelipedů. Ty jsou u některých jedinců kratší, přizpůsobené k seškrabování potravy, u jiných protáhlé a s delšími chelami, uzpůsobené pro filtrování potravy z vody.

Ze stejné oblasti jako zmíněná kreveta byl aktuálně popsán také nový druh medaky, Oryzias polylepis. Jedná se o větší medaku se standardní délkou těla přes 5 cm, tělo je kryté početnými malými šupinami a je protáhlé, s dlouhým ocasním násadcem a svrchní tlamkou se zoubky, které jsou nápadné zejména u dospělých samců.

Druh Oryzias polylepis byl zatím nalezen pouze na pěti lokalitách v údolích Bada a výše zmíněném Napu, ale pravděpodobně se bude vyskytovat v rámci povodí řeky Lariang i jinde. Všechny známé lokality leží na hlavním toku nebo velkých přítocích, podmínky menších potoků těmto rybám zřejmě nevyhovují. Jsou to rychlí, aktivní plavci, kteří vyhledávají proudné prostředí a zdržují se v kalných vodách v hloubkách 0,5 m a více.

Zajímavé je, že na všech dosud známých lokalitách se druh vyskytuje sympatricky s další teprve nedávno objevenou medakou, Oryzias kalimpaaensis. Ta byla popsána v roce 2022 v práci Gani et al. (2022) [5] a přečíst jste si o ní mohli v rybích novinkách v 57. čísle časopisu Akvárium. Původně byla považována za endemit jezera Kalimpa’a, nicméně dnes je jasné, že se vyskytuje na mnoha dalších lokalitách v povodí řeky Lariang, včetně lokalit obývaných O. polylepis. Fylogenetická analýza založená na mitochondriálních genových sekvencích odhalila oba druhy jako sesterské linie, a navíc je umístila do blízkosti dalších druhů medak, které se vyznačují vysoce specializovaným způsobem péče o potomstvo, kdy samice nosí oplozené jikry až do vylíhnutí přichycené na břiše, kde je přidržují prodlouženými břišními ploutvemi. Ve skutečnosti má ale O. polylepis jinou rozmnožovací strategii a samice tohoto druhu odkládají jikry na substrát, kde se vyvíjejí. Zdá se, že k vývoji tohoto (fakticky původního) způsobu rozmnožování u O. polylepis došlo sekundárně. Autoři práce usuzují, že tato pravděpodobně sekundární změna rozmnožovací strategie by mohla souviset s adaptací druhu na prostředí se silným proudem (která je mezi medakami zvláštností), protože neustálé plavání v proudu by mohlo vést k předčasným ztrátám shluků jiker.

Barbucca heokhuii Kottelat, 2025

Přesouváme se jen o ostrov vedle, protože další zajímavý nový rybí druh popsal švýcarský ichtyolog Maurice Kottelat ze střední části Bornea. Počet druhů rodu Barbucca a také celé čeledi Barbuccidae tím vrostl na tři (jmenovitě B. diabolica, B. elongata a nově B. heokhuii).

Barbucca heokhuii se od ostatních druhů liší svou miniaturní velikostí (největší známý exemplář má standardní délku 21,5 mm, celkovou délku 28,1 mm), zkrácenou až zaoblenou ocasní ploutví, neúplnou postranní čárou a také zbarvením. V současnosti je známá pouze z povodí řeky Kahayan v provincii Střední Kalimantan na Borneu. Rybky byly nalezeny v rašelinovém substrátu na dně pomalu tekoucího potoka s černou vodou. Na lokalitě se vyskytovaly společně s druhem B. diabolica.

Nové druhy halančíků

V prvním kvartálu roku 2025 byly popsány dva nové druhy halančíků, které byly bohužel rovnou zařazeny mezi kriticky ohrožené živočichy.

Prvním je Nothobranchius sylvaticus popsaný v práci Bellstedt et al. (2025) [7] z oblasti lesa Gongoni na jihovýchodním pobřeží Keni. Jedná se o pozůstatky starodávného lesa, který je součástí rozsáhlejšího ekosystému označovaného jako East African Mosaic, což je mozaika savan a lesních porostů, aktuálně silně ohrožená lidskou činností. V rámci lesa druh obývá specifické otevřené biotopy drobných, sezónně zaplavovaných mokřadů, které jsou ohroženy zejména změnami hydrologického režimu v důsledku zvyšujících se nároků na vodní zdroje v této oblasti. Takové změny mohou rybám znemožnit dokončení jejich ročního životního cyklu v biotopech, které jsou i přirozeně zaplavovány pouze na krátkou dobu.

Dalším nově popsaným halančíkem je Campellolebias insularis. Objeven byl poblíž Florianópolis, hlavního města brazilského státu Santa Catarina, a popsán v publikaci Volcan et al. (2025) [8]. Rod Campellolebias je málo početný, aktuálně zahrnuje čtyři platné druhy drobných anuálních halančíků, které obývají dočasné tůně v tropických a subtropických oblastech Atlantského lesa v jižní a jihovýchodní Brazílii.

Nový druh Campellolebias insularis se vyskytuje výhradně v malých dočasných mokřadech v oblastech silně ohrožených developerskými projekty na ostrově Florianópolis. Vzhledem k pokročilému stádiu ztráty a degradace biotopů, omezenému areálu rozšíření a klesající velikosti populací je druh považován za kriticky ohrožený.