Okénko do Zoo Ostrava

Po delší odmlce přináším pohled do zákulisí Zoo Ostrava. Pauza byla způsobená tím, že k mojí lítosti trávím přímo mezi akvárii čím dál tím méně času a nestíhám zachycovat všechny ty úžasné nebo přinejmenším zajímavé události, které se tam odehrávají. A díky skvělé péči mých kolegů akvaristů se toho děje stále dost! Některé zážitky jsou frustrující, protože neznamenají úspěch, ale jen malý krůček v našem poznání. Ono se to ale snad časem poskládá.

Jeden příklad: v naší zoo už dlouhá léta chováme tři druhy klaunů: Amphiprion ocellaris, A. melanopusPremnas biaculeatus. První dva jsme již opakovaně odchovali. Na premnase jsme se odhodlávali. Nebyl na to čas, nádrže nám blokovaly jiné odchovy nebo byly naše kultury fyto- a zoo-planktonu „ždímány“ kvůli jinému nezbytnému využití. Na zbrklé pokusy si moc nepotrpíme, takže když jsem jednoho dne zahlédla v odchovné nádrži čerstvě vylíhnuté larvy premnasů zaopatřené „krmnou polévkou“, bylo mi jasné, že teď už to vážně jdeme zkusit. A chlubím se teď úplně cizím peřím, že nám tu plavou malí oranžoví diblíci :-). Nebylo to moje disciplinované úsilí je ukrmit a udržet v pohodě. Je to vlastně rutina, které je potřeba se držet, nezlehčovat si to a neflákat. Ale nejdřív si tu rutinu fungující v našich podmínkách musíme najít a odladit.

Naše malá oranžová neposedná radost :-).
(Foto: Markéta Rejlková)

Klauníci jsou teď měsíc staří, ještě ani nevím, kolik jich je – víc než dvacet ale určitě. Stále to nepovažujeme za hotový odchov, ale je to báječné. A nebo, jak jsem řekla kolegovi – máme krásnou práci, kdy můžeme každý den zažít něco FANTASTICKÝHO. Ano, přesně takhle jsem mu to řekla – s přehnaně pražskou výslovností mi to teď pořád předhazuje, když mi referuje o událostech dne. Není to fér, v Ostravě žiju už 14 let a předtím jsem 7 let byla v Bratislavě, takže takhle určitě nemluvím :-). Leda snad, že by mě tyto zážitky přenesly do mého (pražského) dětství?! To mi na akvaristice připadalo FANTASTICKÝ úplně všechno. A díky za to!

Další vybrané události a novinky představím už jen s kratšími komentáři.

Nemůžu nezařadit můj oblíbený druh, který už v Okénku byl: Etroplus canarensis. Je to ale jen povzdechnutí. Opět se třou v zimě, to už známe z několika předešlých let. A opět si žerou jikry, nebo jim je okamžitě žerou jiné ryby. To jsou při tření tak nervózní cichlidy, že to snad není možné. Trápí nás, pořádně nás trápí…
(Foto: Markéta Rejlková)
Tímto snímkem přejdu k Sulawesi a už tam zůstaneme. Oryzias sarasinorum chováme už spoustu let. Je to kriticky ohrožený endemit jezera Lindu. Patří mezi ty druhy medak, u kterých nosí samice jikry po celou dobu vývoje, tj. 2–3 týdny. Na konci jejich vývoje už z hroznu jiker pomrkávají velké oči potěru. Je to fotogenické a nesmírně zajímavé, navíc je tahle ryba i v chovech velmi vzácná. Shodou okolností bylo osm malých medak prvním přírůstkem roku 2024 v celé naší zoo, takže se jim dostalo mediální pozornosti. To bylo fajn, i když rozladěný komentář pod článkem na Novinkách konstatoval, že chováme tolik důležitých zvířat a chlubíme se „odchovem akvarijní rybičky“. Taky názor.
(Foto: Markéta Rejlková)
U medak se ještě zdržíme. Máme krátce i několik dalších druhů, vesměs ze sulaweských jezer. Shora: Oryzias matanensis, O. nebulosusOloxolepis. Posledně jmenovaný druh byl popsaný teprve v loňském roce, viz také Novinky v tomto čísle. Ryba na snímku je mladá samička, nosící jednu ze svých prvních snůšek. Tento druh medak – a vlastně všechny tři na této stránce – jikry odkládá po několika hodinách; ryby se třou brzo ráno a před obědem už jsou jikry někde v rostlinách, resp. v třecím mopu. Všechny tyto druhy jsou ohrožené a v Evropě (nebo vůbec v akváriích) se chovají jen velmi zřídka, proto bychom rádi našimi odchovy přispěli k vybudování záložní populace v rámci programu Sulawesi Keepers. A to i ve spolupráci se soukromými chovateli, nechceme spoléhat jen na zoologické zahrady.
(Foto: Markéta Rejlková)
Máme i nové plže. Z bohatší sbírky vybírám opět tři druhy. Tylomelania patriarchalis patřila k těm hojně importovaným hned v začátcích sulaweského šílenství před 15 lety. Dobře se množí, o čistotě dnešních odchovů lze ale pochybovat, protože křížení s dalšími druhy nelze vyloučit. Stále se ještě dováží z přírody, už ale zdaleka ne v takovém množství (a už vůbec ne všechno, co je označené jako T. patriarchalis, tím je i ve skutečnosti). Je to ohrožený druh a v celém jezeře Matano nenajdete vůbec žádná mláďata. Malé plže žerou invazní flowerhorni, kteří jsou tam přemnožení. A tak tihle obři stárnou a čekají, až jejich druh pomalu vyhyne… a nebo až je někdo sebere, doveze do Evropy a namnoží natolik, abychom o tento druh nepřišli nadobro.
(Foto: Markéta Rejlková)
T. zeamais je také endemit jezera Matano. Jenže je to malý plž, takže flowerhorni nelikvidují jen mláďata, ale poradí si i s dospělci. Vzhledem k výše popsané situaci byl tento druh považovaný za pravděpodobně vyhynulý, protože na lokalitách s někdejším bohatým výskytem už nebyl v posledních letech nalezen. Loňský rok naštěstí přinesl zlomový objev: na velmi malých chráněných lokalitách tento plž žije. Otázka je, jak dlouho tam vydrží, proto už vznikají záchranné chovy. Také u nás.
(Foto: Markéta Rejlková)
T. insulaesacrae je jedna z nejmenších tylomelanií, pochází z jezera Towuti a najdeme ji tam na kamenech velmi blízko hladiny. Pokud vím, máme zvířata z vůbec prvního importu do Evropy – je to tak malý plž, že zatím nebyl pro komerční lovce zajímavý. Platí rovnice, že malý plž z Malili jezer = kriticky ohrožený druh. I do jezera Towuti se flowerhorni dostali, proto je potřeba chránit tyto tvory aspoň v akvarijních chovech.
(Foto: Markéta Rejlková)

Podobné příspěvky