Novinky z rybího světa

Po krátké přestávce se opět hlásím s rybími novinkami a na úvod mám pro vás pár zajímavých čísel. 243 – to je celkový počet nových druhů sladkovodních ryb, které byly vědecky popsány v průběhu roku 2023. Úctyhodné číslo, které navíc vykazuje v posledních letech rostoucí trend. Z níže uvedeného koláčového grafu je vidět, kde byly tyto druhy objeveny. Jižní Amerika, Asie a Afrika na prvních třech příčkách jistě nejsou překvapením, Evropa na čtvrté pozici s 18 nově popsanými rybími druhy už ale celkem ano, navíc ještě když sedm z těchto nových druhů bylo popsáno z jezer ve Švýcarsku (jedná se o nové druhy síhů, rod Coregonus). Jak je vidět, neočekávanou biodiverzitu je možné objevit i v místech, která bychom obecně považovali za dobře prozkoumaná a kde bychom už velká překvapení nečekali.

Tuto malou analýzu jsem převzala z výroční zprávy, která je nově popsaným druhům sladkovodních ryb věnována a jejímž hlavním autorem je SHOAL. Přečíst si ji můžete na webu [1] a obsahuje mj. i kompletní seznam zmíněných 243 nově popsaných druhů sladkovodních ryb. Jedná se o třetí takovou výroční zprávu, pokud vás nové druhy zajímají, můžete si na webu SHOAL dohledat reporty z let 2021 a 2022. SHOAL je iniciativa, která si jako svou misi stanovila zastavit vymírání a obnovit populace ohrožených sladkovodních druhů v přírodním prostředí. Je zřejmé, že zájem o ochranu přírody a nové druhy jde ruku v ruce. Degradace a zánik biotopů (nejen sladkovodních, platí to samozřejmě obecně) totiž evidentně neznamená jen ztrátu druhů, o kterých víme, ale nevyhnutelně i druhů, které ještě ani neznáme. A tím pádem už ani nestihneme poznat – je to, řekla bych, taková ztráta „na druhou“.

Teď už ale něco pozitivního, tedy alespoň několik málo novinek z toho dlouhého seznamu druhů, které v loňském roce objeveny a popsány byly… 🙂  

Oryzias loxolepis Kobayashi et al., 2023

Nový druh medaky, Oryzias loxolepis, byl popsán v práci Kobayashi et al. (2023) z jezera Towuti, které je součástí soustavy jezer Malili ve střední části ostrova Sulawesi. Jméno je odvozeno od slov řeckého původu: loxos = šikmý a lepis = šupiny. Historicky byl druh zaměňován s velmi podobnou medakou mramorovanou (Oryzias marmoratus), která byla původně popsána již roku 1935. Práce Kobayashi et al. (2023) kromě popisu nového druhu O. loxolepis obsahuje i nový upřesněný popis O. marmoratus. Společným znakem obou druhů jsou tmavé skvrnky na světle hnědě zbarvených bocích těla. Odlišujícími znaky O. loxolepis je pak mj. 12 nebo 13 šikmých šupin na těle, 11 ocasních obratlů a kratší ocasní násadec, koncová tlamka nebo zaoblená hřbetní ploutev u samců. V jezeře Towuti žije ještě další druh medaky a tou je medaka žlutoploutvá (O. profundicola), které chybí mramorování a má také menší hlavu a oči a žlutě lemovanou hřbetní ploutev u samců. Podle provedených genetických analýz je nicméně nově popsaná O. loxolepis blíže příbuzná právě s O. profundicola, jedná se o sesterské druhy.

Nové druhy rodu Garra

Velmi početný rod Garra (čel. Cyprinidae, kaprovití) zahrnuje ryby s protáhlým tělem malé a střední velikosti, které jsou vázané na obvykle prudce tekoucí horské potoky a řeky. Rod má rozsáhlý areál zahrnující území od západní Afriky, přes Střední Východ, Indii a jižní a jihovýchodní Asii, včetně rozsáhlé části Číny, vědecky popsáno je téměř dvě stě druhů a další rychle přibývají. Druhy jsou si obvykle vzájemně velmi podobné a v Novinkách jim příliš velkou pozornost nevěnuji, přestože se jedná o známé řasožravé rybky, oblíbené mezi akvaristy. Sluší se to napravit 😉

První na řadě je G. panitvongi, což ale zrovna není gara, která by byla podobná všem ostatním. Naopak, jedná se o nápadnou, barevně atraktivní rybku. Mezi akvaristy je již cca dvě desítky let známá jako tzv. redtail garra, gara s červeným ocasem. Toto zbarvení je mezi garami unikátní. Druh byl nyní vědecky popsán v práci Tangjitjaroen et al. (2023) z povodí řeky Ataran, z těžko dostupného území na hranici Myanmaru a Thajska. Druhový název rybky je odvozen od jména autora knihy “A Photographic Guide to Freshwater Fishes of Thailand”, kterým je Dr. Nonn Panitvong, má připomínat jeho zásluhy na poznání sladkovodní ichtyofauny Thajska. 

V průběhu roku 2023 byly popsány ještě další druhy rodu Garra. Z Indie je to G. chingaiensis (Abonmai et al. 2023) [4], G. lungongza (Ngangbam & Linthoingambi 2023) [5], G. tezuensis (Thoidingjam et al. 2023) [6], G. irangensis (Premananda Singh 2023) [7] a G. laishrami (Surachita et al. 2023) [8], z východní Afriky pak G. alticauda a G. minibarbata (Cao et al. 2023) [9]. Rod se tedy jen za poslední rok postupně rozrostl o 8 nových zástupců.

Nové druhy rodu Corydoras

Rod Corydoras je další z velmi početných rybích rodů. Vědecky popsaných druhů pancéřníčků rodu Corydoras je aktuálně na 180, mnoho dalších variet či morfotypů je známo pod kódovými označeními a na svůj vědecký popis čekají. To byl i případ nově popsaného Corydoras maclurei, který byl dříve označován jako Corydoras sp. CW16. Popsán byl v práci Tencatt et al. (2023) [10] z peruánské části Amazonie, konkrétně z několika přítoků řeky Araza, která se dále vlévá do Rio Inambari, Rio Madre de Dios a Rio Madeira. Zajímavostí je, že povodí Rio Madeira hostí nejbohatší rybí faunu světa, mj. už 45 vědecky popsaných pancéřníčků rodu Corydoras, tedy zhruba čtvrtinu celkové diverzity tohoto rodu.

Corydoras maclurei je vázán na menší, mělké toky s čirou vodou a kamenitým dnem s písčitými partiemi a často i větším množstvím listového opadu. V těchto tocích byla naměřena poměrně nízká teplota vody, během dne to bylo mezi 22,3 až 24,9 °C s tím, že v noci docházelo k dalšímu výraznému ochlazení a zaznamenány byly teploty vody pod 20 °C. Hodnoty vodivosti se pohybovaly mezi 29 až 53 µS/cm, pH 6 až 7. Během dne byly rybky pozorovány, jak odpočívají jednotlivě mezi kameny a v případě nebezpečí se rychle skrývají pod listy. I přes značné úsilí bylo na lokalitách odchyceno jen několik jedinců C. maclurei a zdá se tedy, že populace tohoto druhu nejsou příliš početné. Na stejných lokalitách byl ve vyšších početnostech zaznamenán ještě další pancéřníček, C. weitzmani. Rybky tohoto druhu byly pozorovány v párech nebo v malých skupinách při shánění potravy.

Dalším nově popsaným druhem pancéřníčka je Corydoras colossus. Popsán byl z Brazilské části Amazonie v práci Tencatt et al. (2023) [11]. I tito pancéřníčci se již dříve objevili v akváriích, a to pod kódovým označením CW45. Vždy však v malých počtech. Typovou lokalitou druhu je Rio Jutaí poblíž soutoku s Rio Solimões a druh je zatím znám pouze z této lokality. Jedná se o tok s černou vodou (pH 5,96; vodivost 8,71 μS/cm) a písčitým dnem s množstvím listového opadu a mrtvého dřeva, ale bez vodní vegetace.

Druhové jméno Corydoras colossus je odvozeno od řeckého kolossós (= obří socha) a napovídá, že jde o velké, robustně stavěné ryby – tedy alespoň v měřítkách rodu Corydoras… Standardní délka těla jedinců, podle kterých byl druh popsán, se pohybovala mezi 39,4 a 49,8 mm. Ryby jsou kouřově zbarvené, po stranách těla se zelenavým nádechem a za hlavou mají nápadný světlý pruh, který při pohledu shora tvoří písmeno V. Zajímavé je, že dokáží své zbarvení do značné míry přizpůsobovat svému okolí, ve světlém prostředí jsou světlejší, v tmavém mohou být až téměř černí, vždy ovšem s výše zmíněným světlým pruhem, díky kterému jsou rybky velmi atraktivní. Kvůli svému proměnlivému zbarvení dokonce byli tito pancéřníčci nabízeni pod dvěma obchodními jmény: „Lessex“ (světlejší jedinci) a „Resex“ (tmavší jedinci).

Farlowella wuyjugu Dopazo et al., 2023

Čeleď Loricariidae je nesmírně bohatá a tomu odpovídá i vysoký počet nově popisovaných druhů krunýřovců. Za všechny nové objevy představím alespoň zajímavý druh rodu Farlowella, který byl popsán v práci Dopazo et al. (2023) [12] z toků v dolní části povodí Rio Tapajós (v povodí Amazonky) ve státě Pará na severu Brazílie. Rod Farlowella nyní zahrnuje 33 platných druhů široce rozšířených v tocích odvodňujících východní část jihoamerických And a také v povodích řek Maracaibo a Magdalena. Od ostatních krunýřovců se odlišují výrazným rostrem a velmi protáhlým, do hněda zbarveným tělem se dvěma podélnými pruhy, které se typicky táhnou od špičky rostra až k ocasnímu násadci. Rybky připomínají suché větvičky a podle toho se v angličtině označují jako stick (= klacík, hůlka) catfishes.

Farlowella wuyjugu je štíhlá rybka dosahující standardní délky až 14,5 cm, s hlavou trojúhelníkového tvaru a silně protáhlým rypcem, s tělem pokrytým kostěnými destičkami, které chybí v oblasti hrdla, čímž se také liší od ostatních zástupců rodu. 

Farlowella wuyjugu je zatím známá z několika málo lokalit, které představují malé lesní potoky v blízkosti Juruti v brazilském státě Pará. Jedná se o přítoky Rio Arapiuns, v dolní části povodí Rio Tapajós.

Nové jihoamerické cichlidy

Každý, kdo sleduje popisy nových druhů, jistě dříve nebo později narazí na zřetelnou českou stopu, konkrétně stopu doc. Oldřicha Říčana z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vlastně stačí číst Novinky, abyste tohle jméno dávno znali. Doc. Říčan je nejplodnějším českým systematickým ichtyologem a objevitelem a autorem popisu 11 nových rodů a 23 nových druhů – tedy prozatím, protože tento počet stále stoupá a jen v roce 2023 publikoval se svými kolegy popis tří nových druhů neotropických cichlid, konkrétně dvou druhů rodu Crenicichla (hřebenáč) – C. ama a C. aravera (Říčan et al. 2023) a jednoho druhu rodu Bujurquina (akara) – B. omagua (Říčan et Říčanová 2023).

Crenicichla ama a C. aravera patří do druhového komplexu C. mandelburgeri, který aktuálně zahrnuje 11 druhů rozšířených ve střední části povodí řeky Paraná, včetně významného přítoku, kterým je řeka Iguazú. Nové druhy byly popsány z povodí řeky Piray Guazú z provincie Misiones v Argentině. Jedná se o atraktivně zbarvené štíhlé ryby se standardní délkou těla dosahující něco málo přes 10 cm, resp. jedinci C. aravera dorůstají o něco větší velikosti, standardní délka největšího odchyceného jedince činila 135,3 mm. Oba druhy jsou dravé, C. ama je spíše generalistou, C. aravera patří mezi typické piscivory (tj. živí se rybami).

Oba nové druhy hřebenáčů jsou endemity Piray Guazú, vyskytují se nad peřejnatým úsekem, který tento tok odděluje od řeky Paraná, do které se vlévá. Piray Guazú je středně rychle tekoucí řeka s čirou vodou, substrát je z většiny balvanitý, v tůních se usazují jemné sedimenty ataké zde rostou některé vodní rostliny, např. Echinodorus uruguayensis nebo Potamogeton pseudopolygonus.

Nový druh akary, Bujurquina omagua, byl popsán z povodí Amazonky, z regionu Loreto na severovýchodě Peru. Rod Bujurquina aktuálně zahrnuje 18 vědecky popsaných druhů, nicméně z řady studií je zřejmé, že diverzita rodu je silně podhodnocená a mnoho druhů na svůj popis ještě čeká. Říčan & Říčanová (2023) uvádí, že popis B. omagua je prvním příspěvkem v sérii, která si klade za cíl popsat množství nových druhů tohoto rodu, které byly objeveny na lokalitách v Ekvádoru, Peru a Kolumbii. Rod Bujurquina, u jehož zástupců je zřejmý vysoký stupeň filopatrie (dalo by se přeložit jako „věrnost“ místu narození), endemismu a adaptace na místní podmínky prostředí, autoři považují za ideální modelovou skupinu pro studium historického vývoje říční sítě v oblasti západní Amazonie. Publikaci Říčan et Říčanová (2023) s odkazy na řadu dalších studií doporučuji každému, koho by toto téma zajímalo. A také každému, kdo se zajímá o jihoamerické cichlidy. Práce obsahuje spoustu fotografického materiálu, mj. i fotografie živých jedinců většiny dosud popsaných zástupců rodu Bujurquina.

Bujurquina omagua je menší, barevně atraktivní cichlida. Nalezena byla pouze v malých pralesních potocích v povodích toků Sabalillo a Oran. Jednalo se o pomalu tekoucí potoky široké kolem 2 m, s mělkou vodou (méně než 1 m kromě hlubších tůní), mohutnými bahnitými nánosy a množstvím organického materiálu. Bujurquina omagua nebyla zaznamenána na lokalitách na hlavních tocích potoka Oran ani na dolních úsecích toků Oran a Sabalillo, které mají kalnou vodu a které obývá Bujurquina syspilus.

Další zajímavostí, kterou uzavřu část věnovanou novým druhům jihoamerických cichlid a doc. Říčanovi, jsou publikace Lucena et al. (2022, 2023). Jedná se o rozsáhlou studii a její stručný doplněk z loňského roku, kterým byla formálně validována jména dvou nově popsaných druhů kančíků rodu Australoheros. Studie obsahuje taxonomickou revizi kančíků rodu Australoheros žijících v řekách jihovýchodní Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a severovýchodní Argentiny. Fylogenetická analýza, která byla založena na kombinaci molekulárních a morfologických dat, potvrdila existenci několika dříve popsaných druhů a také odhalila dva druhy nové. Australoheros mboapari byl popsán z Rio Taquari v povodí Rio Jacuí, Australoheros ricani pak z horní části Rio Jacuí v brazilském státě Rio Grande do Sul. Druhý zmíněný nový druh je pojmenován na počest doc. Říčana, který společně se švédským zoologem Swenem Kullanderem rod Australoheros vědecky popsal a odhalil jeho diverzitu a fylogenetické vztahy (Říčan & Kullander 2006, 2008).

Nové druhy rodu Tridens

Aby v Novinkách nebyly jen samé známé rody, zakončím jednou zvláštností – tedy vlastně zase dvěma. Dva nové miniaturní druhy sumečků rodu Tridens (čeleď Trichomycteridae) jsou popsány v práci Henschel et al. (2023). Přitom až dosud byl rod Tridens monotypický, tedy obsahující jediný druh, Tridens melanops popsaný již na konci 19. století z povodí řeky Putumayo/Içá v horní části Amazonie.

Dva nové druhy rodu Tridens, T. chicomendesi a T. vitreus byly objeveny v povodí řeky Madeira na severu Brazílie, ve státech Acre a Rondônia. Jedná se o miniaturní rybky, jejichž standardní délka těla nedosahuje ani 2 cm. Tělo i hlavu mají zcela průsvitné, takže je dobře viditelná páteř a také mozek, nápadné jsou černé oči. Podle analýzy obsahu žaludků odchycených jedinců T. chicomendesi se zdá, že se rybky živí drobnými živočichy, tedy pravděpodobně se nejedná o parazity.

[1] web SHOAL: https://shoalconservation.org/; výroční zpráva: http://shoalconservation.org/wp-content/uploads/2024/03/New-Species-2023.pdf; [2] Kobayashi, H., Mokodongan, D.F., Horoiwa, M., Fujimoto, S., Tanaka, R., Masengi, K.W.A. & Yamahira, K. (2023): A new lacustrine ricefish from central Sulawesi, with a redescription of Oryzias marmoratus (Teleostei: Adrianichthyidae). Ichthyological Research, Published: 30 March 2023. [3] Tangjitjaroen, W., Randall, Z.S., Tongnunui, S., Boyd, D.A. & Page, L.M. (2023): Species of Garra (Cyprinidae: Labeoninae) in the Salween River basin with description of an enigmatic new species from the Ataran River drainage of Thailand and Myanmar. Zootaxa, 5311 (3): 375-392. [4] Abonmai, T., Linthoingambi, I., Ngangbam, C., Thoidingjam. K. & Singh, K.R. (2023): A new fish species of the genus Garra (Teleostei: Cyprinidae) from the Chalou River, Manipur, India. Records of the Zoological Survey of India, 123 (iS2): 15-27. [5] Ngangbam, C. & Linthoingambi, I. (2023): Garra lungongza, a new species of cyprinid fish (Teleostei: Cyprinidae) from Nagaland, India. Records of the Zoological Survey of India, 123 (iS2): 1-13. [6] Thoidingjam, K., Ngangbam, C., Linthoingambi, I. & Singh, K.R. (2023): A Preliminary study of the fish diversity of east Siang and Loihit River of Pasighat and Tezu with the description of a new Garra species (Teleostei: Cyprinidae). Records of the Zoological Survey of India, 123 (iS2): 611-621. [7] Premananda Singh, N. (2023): Fishes of Northern Manipur. Fishes of Northern Manipur, Blue Duck Publications. [8] Surachita, S., Chowdhury, B.R. & Palita, S.K. (2023): Garra laishrami, a new species of cyprinid fish (Teleostei: Cyprinidae) from the Godavari River drainage, Eastern Ghats of Odisha, India. Ichthyological Exploration of Freshwaters, IEF-1179: [1-9]. [9] Cao, L., Nyingi, W.D., Bart, H.L., Jr. & Zhang, E (2023): Species of the cyprinid genus Garra in Mount Kenya, East Africa: Species delineation, taxonomy and historical biogeography. Zoologica Scripta, 2023: [1-18]. [10] Tencatt, L.F.C., Gomes, V.C. & Evers, H.-G. (2023): A new species of Corydoras (Siluriformes: Callichthyidae) from the rio Madre de Dios basin, Peruvian Amazon, with comments on Corydoras aeneus identity. Neotropical Ichthyology, 21 (2): e230023. [11] Tencatt, L.F.C., Grant, S. & Bentley, R.F. (2023): A new color-changing species of Corydoras (Siluriformes: Callichthyidae) from the rio Jutaí, Brazilian Amazon. Neotrop. Ichthyol., 21 (4): e230105. [12] Dopazo, M., Wosiacki, W.B. & Britto, M.R. (2023): New species of  Farlowella (Siluriformes: Loricariidae) from the rio Tapajós basin, Pará, Brazil. Neotropical Ichthyology, 21 (1): e220097. [13] Říčan, O., Piálek, L., Almirón, A., Casciotta, J. (2023): Description of two new species forming a sympatric species pair of Crenicichla (Teleostei: Cichlidae) endemic to the Piray Guazú River in the Paraná River Basin, Misiones, Argentina and belonging to the C. mandelburgeri species complex. European Journal of Taxonomy, 879: 38–63. [14] Říčan, O. & Říčanová, Š. (2023): A new highly apomorphic species of Bujurquina (Teleostei: Cichlidae) from a reverse flowing river in the Peruvian Amazon, with a key to the species in the genus. European Journal of Taxonomy, 870: 167–201. [15] Lucena, C.A.S., Kullander, S., Norén, M. & Calegari, B.B. (2022): Conjectures and refutations: Species diversity and phylogeny of Australoheros from coastal rivers of southern South America (Teleostei: Cichlidae). PLoS ONE, 17 (12), e0261027. [16] Lucena, C.A.S., Kullander, S., Norén, M. & Calegari, B.B. (2023): Healing nomenclature: making the names Australoheros mboapari and Australoheros ricani available (Teleostei: Cichlidae). Zootaxa, 5306 (4): 497-500. [17] Říčan O. & Kullander S.O. (2006): Character- and tree-based  delimitation  of  species  in  the  “Cichlasoma”  facetum group (Teleostei, Cichlidae) with the description of a new genus. – Swedish Museum of Natural History, Stockholm, Sweden. [18] Říčan O. & Kullander S.O. (2008): The Australoheros (Teleostei: Cichlidae) species of the Uruguay and Paraná River drainages. – Zootaxa, 1724: 1–51. [19] Henschel, E., Ohara, W.M. & Costa, W.J.E.M. (2023): Two new miniature translucent catfish species of the rare genus Tridens (Siluriformes: Trichomycteridae) from the Madeira River basin, northern Brazil. Journal of Fish Biology, 103 (1): 155-171.