Okénko do Zoo Ostrava 4/2025

Příležitostné novinky z akvaristického dění v naší zahradě. Občas se tam staneme svědky něčeho pozoruhodného, o co by byla škoda se nepodělit. Někdy je to chovatelský úspěch, jindy zase neúspěch a velmi často výzva. Na článek to není, ale do Okénka to vystavím, ať se můžeme společně učit, trápit i radovat.

Uplynulé měsíce se nesly ve znamení rekonstrukcí nebo nutných oprav hned několika expozic, takže spousta nádrží (i práce) byla vyčleněna pro ryby odstěhované do dočasných domovů v zázemí zoo. Zbrzdilo nás to v některých chovatelských aktivitách, ale i tak se toho děje pořád hodně. Tentokrát se v Okénku podíváme výhradně do zázemí.

Z berlínské zoo jsme získali tři nové druhy labyrintek: Parosphromenus anjunganensis, Betta lividaBetta rutilans. Labyrintky nám celkem jdou a baví nás, navíc jde o ohrožené druhy, v akváriích málo zastoupené. Nemáme pro ně místo v expozici, ale právě z důvodu jejich ohrožení je chceme chovat alespoň v zázemí. Dnes už zoologické zahrady ani zdaleka neslouží jen zábavě, kromě vzdělávání veřejnosti a podpory ochranářských projektů přímo v místě výskytu ohrožených zvířat (tzv. in situ) se podílíme na vzniku a udržení záložních populací v lidské péči (ochrana ex situ). Možná se divíte, proč takovou všeobecně známou věc píšu, ale pro mnoho lidí jsou zoo bohužel stále na úrovni cirkusu…

Obě nové bojovnice jsou si velmi podobné, B. rutilans je „jednodušeji“ červená. Chováme je v černé vodě v nádržích se spoustou úkrytů. To samé se vlastně dá říci i o rájovčíkovi P. anjunganensis; narozdíl od P. linkei, kterého už několik let úspěšně odchováváme, je tento druh také typicky černovodní a tyto podmínky vyžaduje i v akváriu.

Betta livida.
(Foto: Markéta Rejlková)
Betta rutilans.
(Foto: Markéta Rejlková)
Parosphromenus anjunganensis. Toto opravdu není zrovna názorný snímek nového druhu; berte to jako ukázku, v jakém typu nádrže se rájovčíci cítí dobře. Ve skutečnosti je voda opravdu hodně černá.
(Foto: Markéta Rejlková)

Všechny ryby k nám přišly mladé, ale B. rutilans se už začaly vytírat a od rájovčíků máme i mláďata. Odchov mnoha desítek mláďat nás potěšil i u cichlidek Telmatochromis vittatus, které čekají na stěhování do úplně nové tanganické nádrže.

Mláďata Telmatochromis vittatus. Dospělé ryby chováme společně s malými šnekáči Neolamprologus similis,kde obsazují opravdu velké ulity v koutě. Malí šnekáči je od své rozlehlé kolonie v přední části nádrže srdnatě odhánějí.
(Foto: Markéta Rejlková)

Fotograficky se nyní vrátím i k druhu Ptychochromis insolitus, ikonické madagaskarské cichlidě, jejímuž příběhu jsme se na stránkách Akvária věnovali víckrát (v č. 30 a 60). Tyto ryby strašně pomalu rostou, u nás první odchovaná generace po 3,5 roce začíná konečně vypadat „hotově“.

Ptychochromis insolitus, dospělý samec.
(Foto: Markéta Rejlková)
Ptychochromis insolitus, samice strážící zbytek jiker. Tyhle cichlidy nepatři mezi nejbdělejší hlídače, což také znamená, že po výtěru nepomlátily ostatní ryby a ani je nevyhnaly z širšího okolí jiker. Navzdory velikosti (samice aktuálně asi 12 cm, samec skoro 20 cm) jsou to kliďasové.
(Foto: Markéta Rejlková)

Obojživelníkům se na stránkách Akvária věnujeme zcela výjimečně, ale např. ryze vodní druhy žab jsou pro akvárium jako stvořené a běžně se s nimi setkáme v obchodech i na burzách. Je tedy na čase tuto absenci napravit. Z plzeňské zoo jsme už před nějakou dobou získali vzácně chovaný druh drápateček: Pseudhymenochirus merlini. Výhledově by u nás měly nahradit mnohem známější příbuzné, Hymenochirus boettgeri. S těmi máme dlouholeté zkušenosti a jejich odchov je snadný. P. merlini pro nás zatím zůstává výzvou.

Hymenochirus boettgeri, běžně chovaný druh drápateček. Ponechávám nyní úplně stranou, že H. boettgeri je taxonomickým oříškem, zatím se tohoto jména držme…
(Foto: Markéta Rejlková)
Pseudhymenochirus merlini.
(Foto: Markéta Rejlková)
Pseudhymenochirus merlini.
(Foto: Markéta Rejlková)

Závěr tohoto Okénka pak bude patři nožovkám běločelým (Apteronotus albifrons), hodonínskému hurikánu a ostravskému přirozenému prvoodchovu!

 Tohle je snímek z roku 2021, kdy se do naší expozice Malá Amazonie nastěhovalo pět nožovek Apteronotus albifrons. Přivezli jsme si je ze Zoo Hodonín, kde v červnu toho roku řádilo tornádo a poškodilo budovou akvária natolik, že musela být později zbourána. Nový domov všem obyvatelům početných sladkovodních a mořských nádrží tenkrát poskytli kolegové z několika zoologických zahrad. Nožovky dlouhé 20–30 cm se u nás nastěhovaly do 5000l akvária s dostatkem úkrytů, kde se k nim připojila ještě jedna menší ryba stejného druhu, kterou jsme získali darem od soukromého chovatele. V roce 2024 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce střechy Malé Amazonie, takže všechny nožovky se dočasně přestěhovaly do zázemí…
(Foto: Markéta Rejlková)
V březnu 2025 našel kolega při čištění externího filtru dvě malé rybičky. Ještě nebyly vybarvené, odhadla jsem jejich věk na 5–7 dní po vykulení. Byly necelý centimetr velké a urputně se skrývaly ve tmě. Pokud datum líhnutí stanovíme na 5. března a na konci dubna měří obě rybky asi 6 cm a jsou dokonalou zmenšeninou rodičů, potom s klidem prohlásím, že rychleji rostoucí rybu jsem ještě neviděla. To je prostě něco úžasného, když vám nožovky rostou před očima. Oba tyto snímky od sebe dělí 6 týdnů (pořízeny byly 16. března, kdy už rybky měly tmavé zbarvení a světlý ocásek i pásek na hlavě, a 30. dubna). Přirozený odchov (bez hormonální stimulace) je u tohoto druhu velmi vzácný. Může to být tím, že málokdo poskytne dostatečně velkou nádrž a úkryty a vyzbrojí se trpělivostí? Navíc je nutné mít štěstí, abyste mláďata našli a nikdo je předtím nesežral. O odchovu v domácích podmínkách mimochodem napsala moc hezký článek už v Akváriu č. 25 Dana Dvořáková.
(Foto: Markéta Rejlková)

Podobné příspěvky