Tento článek obsahuje přes 200 fotografií…

… a jak se mi povedlo je sem všechny dostat, se dozvíte na následujících řádcích.

Pro pořízení těchto fotografií se zvětšením 100x či 40x byl použit mikroskop Olympus CX31 s připojeným fotoaparátem Olympus E410. Aktuálně snímaný obraz (v živém přenosu) a následně i pořízené fotografie byly v počítači zobrazovány programem QuickPHOTO MICRO 2.3.

Je samozřejmě jednoduší fotografovat objekt, který se nehýbe, nikam nám neutíká. Příkladem může být spermatofor – který je naopak mnohem těžší získat než vyfotit.

Co ale s pohyblivými objekty? Aby se fotografie povedla, musí být snímaný objekt znehybněn. To nemusí být u živého tvora zrovna jednoduché, obzvlášť chceme-li, aby to ve zdraví přežil. Já k tomuto účelu používám anestetickou látku eugenol (tuto organickou sloučeninu lze sehnat jako dentistickou přísadu a obsahuje ji i např. dobře známý hřebíček, latinsky Syzygium aromaticum, syn. Eugenia caryophyllus).

Jednu kapku eugenolu přidávám do 40 ml vody (u krevet) či do 100 ml (u ryb – jsou citlivější) a řádně promíchám. Následně stačí přidat jedince k znehybnění a chvilku počkat. Takto uspaný živočich má zpomalené životní funkce, nebude se nám při fotografování hýbat a nebude zbytečně stresován manipulací. Nemáte-li k dispozici eugenol, lze použít i odvar z hřebíčku. Znehybněného jedince přendáme ihned nebo po chvíli (necelé minutě nehybnosti) na podložní sklíčko. Kdyby byl v roztoku eugenolu příliš dlouho, nemusel by se již probudit, takovéto krátké uspání pro tyto účely postačuje. Doporučuji dávkování u jednotlivých druhů nejdříve odzkoušet v nižších koncentracích.

Živočich musí být stále vlhký, ve vodě. Ale pokud fotografujeme dlouho, může malý objekt v kapce vody měnit pozici vlivem toho, jak se voda odpařuje (není použito krycí sklíčko, aby se křehký objekt neporanil). Proto je nejlepší ponechat jedince pouze ve vodě, která ho kryje svým povrchovým napětím, a ne v celé kapce. Přebytečnou vodu z jedince stáhneme např. několika tahy špejlí (savé ubrousky raději nepoužívat, případně jen velmi opatrně, aby ubrousek nenasál i náš objekt).

Larvy krevetek při takovémto postupu byly mimo akvárium i hodinu (vlhčené 1x asi po půl hodině). Při návratu do vody musíme být trpěliví, protože probuzení může trvat déle než hodinu.

Osvětlení objektu je velmi důležité. Použitý mikroskop má vestavěné osvětlení zespoda. Rozdíl mezi osvětlením zespoda a seshora si můžete prohlédnout na fotografiích níže.

Jak zde vidíte na pravém exopodu uropodu (přívěšek zadečkového článku) krevetky Neocaridina davidi – krásky v našich akváriích se nám mění přímo před našima očima, aniž bychom si toho kolikrát všimli. A mnohdy jsou to právě chromatofory (buňky s barevnými pigmenty), co obdivujeme na našich svěřencích. Díky mikroskopu je ale můžeme vidět opravdu detailně. Některé jsou až úžasně rozvětvené, jiné méně, každopádně je to tedy podívaná…

Někdy se ale můžeme kolikrát až divit, co pod mikroskopem na svých rybičkách, krevetkách či něčem jiném objevíme, aniž bychom to předem jen tušili.

Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Jelikož fotografujeme živé tvory a ne placku, musíme počítat s jedním důležitým faktem: mikroskop nám zaostří pouze část toho, co bychom rádi vyfotili. Je zapotřebí mnohokrát zaostřit a mnohokrát vyfotit jednotlivé části jedince (po několika hodinách práce už budete mít naučený určitý grif: pootočit maličko kolečkem ostření a klikem vyfotit… a tak dále a tak dále, dokud nebudou všechny části ostré).

Pokud máme vše řádně vyfoceno, tak můžeme fotit dále. Jak to?! Protože se nám nevešel celý jedinec do záběru. Takže objekt posuneme. Je velmi důležité, abychom fotili (a měli také zaostřenou) část výřezu, který jsme fotili již dříve. Dále pokračujeme jako v předchozí části – zaostřit a vyfotit…

Fotografování zabírá poměrně dost času. Na jednu fotografii je dobré počítat asi s půl hodinou (je to individuální podle náročnosti snímku). Zmiňuji to z toho důvodu, aby bylo jasné, jak moc důležité je mít živočicha uspaného, aby nám po pár snímcích nezačal běhat. Lovit něco tak malého z mikroskopu asi nebude jednoduché (naštěstí to nevím) a taky to pokazí snímek.

Máme-li už vše nafoceno a živočicha zpět ve vodě, můžeme přejít k práci v počítači.

Použijeme kupříkladu program CombineZM (ke stažení zdarma) – nahrajeme do něj všechna vyfotografovaná zaostření jedné části fotografie a úkonem Macro → Do Stack si necháme jednotlivá zaostření složit do jedné ostré fotografie (jak vidíme výše). Pokud máme ale fotografii na více částí, tak si zobrazíme již složené, zaostřené fotografie například v programu Zoner Photo Studio a vytvoříme panoráma úkony: kolonka Správce a kliknutím na Vytvořit → Panoráma. Program fotky již pospojuje dle bodů, co sám rozezná (nerozezná-li je, využijeme možnosti pospojovat body ručně). Z tohoto důvodu je důležité míti u jednotlivých fotografií přesah do okolních snímků, abychom mohli pospojovat orientační body – skvrny či obdobné snadno rozpoznatelné objekty na snímku (jinak se nám nemusí podařit jednotlivé snímky spojit). Pokud se nám tohle všechno povede, tak máme třeba zrovna ze 42 snímků jednu fotografii, jako je tady ta dole, anebo třeba jinou fotografii ze 60 snímků, když nám larva trochu povyroste…

Doufám, že jsem obdobným začátečníkům, jako jsem já, ušetřil alespoň pár desítek hodin zbytečné práce a přeji co nejméně nezdařilých a mnoho povedených opravdu detailních fotografií.

A poslední rada na závěr: u větších objektů je lepší nebýt tak detailní a fotografovat při menším zvětšení. Při velkém zvětšení trvá fotografování dlouho a je mnohem větší riziko, že se vypaří nebezpečně moc vody či že se předmět fotografování pohne – byť i nepatrně, fotografii to nenávratně zkazí a většinou to zjistíte až při úpravách konečné fotografie. A to není vůbec vtipné. Opravdu není 🙂

Zde prezentované fotografie byly pořízeny během mého studia oboru Biologie a ochrana zájmových organismů na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.