Test: ADA Amazonia v.2 

V tuzemských akváriích to tak možná nevypadá, ale ve světě převažují komerční substráty tak výrazně, že substrát z křemičitého písku je leckde vnímán jako dobrodružná rarita. Dostal jsem od kolegů i pár dotazů, jestli pěstování akvarijních rostlin v čistém písku není „riskantní“.

Rozhodl jsem se vyzkoušet, jak ty komerční substráty obstojí v přímém srovnání s čistým pískem. Jsou pěkně drahé, takže jsem vzal jen jeden, zato ten nejdražší a nejslavnější – ADA Amazonia v.2.

Jako vždy jsem použil svoji sadu čtyř dvacetilitrových akvárií, označených A, B, C, a D.

Nádrž A je kontrola čili substrát z čistého křemičitého písku frakce 1,4 až 2,0 mm. V nádrži B jsem použil stejný písek, ale na dno jsem přidal 33 granulí hnojiva Osmocote (obsah jedné kapsle výrobku „INVITAL Tablety NPK+mikroprvky“). Nádrž C jsem vyhradil pro substrát tvořený ADA Amazonia v.2 (bez použití Amazonia supplement).

Osobně si nemyslím, že velká zásoba živin v substrátu je tím, co rostliny po založení akvária potřebují. Raději bych nalezl takové složky, které substrát zlepší a urychlí jeho zrání. Britský botanik Simon Cole mě upozornil na houby rodu Trichoderma, které stimulují růst rostlin a jejichž násady s úspěchem používají zahradníci. Šlo by takovou násadu použít i v akváriu?

Zaujalo mě to a jednu takovou násadu jsem použil v nádrži D. Jde o výrobek firmy AgroBio Opava s názvem „INPORO Pro Mix M“. Ten obsahuje kromě jmenovaných hub také násadu sedmi kmenů prospěšných bakterií, a to na nosiči tvořeném rašelinou. Tak jsem trochu téhle rašeliny položil na dno a zasypal ji stejným pískem jako v A a B.

Pro test jsem použil následující rostliny:

Tonina fluviatilis – jeden vrcholový řízek z prostřihu.

Blyxa japonica – jedna menší růžice.

Myriophyllum tuberculatum – jeden vrcholový řízek a jeden bez vrcholu.

Cryptocoryne albida cv. Brown – trs drobných emerzních rostlin.

Ammannia gracilis – in vitro rostlinky.

Ludwigia inclinata Meta – dva vrcholové řízky z prostřihu.

Ludwigia repens – jeden vrcholový řízek emerzní.

Lysimachia nummularia – vrcholové řízky emerzních rostlin, všude po dvou, jen v A jeden.

Rotala macrandra – in vitro rostlinky.

Rotala wallichii – jeden vrcholový řízek z prostřihu.

Celkem deset druhů, dva z nich in vitro, a vesměs druhy pokládané za náročnější. Nemělo by valný smysl použít ty nejodolnější druhy a pak se vší pravděpodobností zjistit, že všechny všude rostou dobře.

O vydatný pohyb vody, tentokrát bez přisávání, se mi staraly pumpy AquaEl Circulator 500. Žádná filtrace, žádné sycení CO₂. Osvětlení Chihiros 1200 na třetinu plného výkonu, 7 hodin denně (9-13, 14:30-17:30 hod.).

Aby bylo srovnání substrátů platné, musel jsem v tomto experimentu použít ve všech nádržích vodu o identickém složení. Rozhodl jsem se pro vodu bez alkality, tedy kyselou, a prohnojenou jen střídmě, aby se mohl projevit eventuální prospěch rostlin ze živin v substrátech B a C (viz výřez z mé excelové tabulky):

Výměny vody 50 % (= 10 l) v desetidenních intervalech, pokaždé doplním 10 litrů vody o výše uvedeném složení. Mikroprvky pouze nechelatované, jako běžné soli (železo jako chlorid železitý, FeCl₃). Železo jsem dávkoval v množství 8 µg/l vždy dva dny před výměnou vody, aby se pokud možno „nepotkalo“ s fosforečnany.

Průběh a výsledky

Akvária jsou tedy A – kontrola s křemičitým štěrkem, B – Osmocote, C – ADA Amazonia, D – Trichoderma s rašelinou.

Granule Osmocote (nádrž B) zpočátku zvyšovaly vodivost asi o 7 až 10 µS/cm ve srovnání s kontrolou (A). Rozdíl se postupně zmenšoval a po 40. dni už byl nulový. Z toho si můžeme udělat přibližnou představu, jak dlouho asi Osmocote uvolňuje živiny. (Pozn.: Na přímý dotaz jednoho kolegy z UKAPS na firmu ICL vyrábějící Osmocote tato nedoporučila toto hnojivo pro akvária. Živiny obsažené v granulích se prý ve vodním prostředí uvolní rychle, nikoli pozvolna.)

ADA Amazonia uvolňovala značné množství různých látek. Čtvrtý den pokusu byla vodivost v C 202 µS/cm (v A 41, v B 50, v D 49). S výměnami vody a časem vodivost klesala, ale ještě 58. dne dosahovala 74 µS/cm (oproti 28 µS/cm v nádržích A a B).

Změřil jsem i amoniakální dusík. Čtvrtého dne pokusu jsem naměřil tyto hodnoty NH₃/NH₄⁺: A 0,43 mg/l, B 0,77 mg/l, C 5,90 mg/l, D 0,52 mg/l. ADA Amazonia tedy uvolňuje opravdu hodně amonia/ku, ještě 26. dne, po dvou výměnách vody, jsem v C naměřil 2,81 mg/l. (58. dne jsem naměřil v A, B a C 0,00 mg/l a v D 0,03 mg/l.)

Hodnota pH ve všech nádržích klesala: A (4) 6,03 – A (51) 4,96, B (4) 5,70 – B (51) 4,86, C (4) 5,61 – C (51) 5,32, D (4) 4,94 – D (51) 3,80. V nádrži D evidentně pH snižovala rašelina pod substrátem (rašelina byla nosičem mikrobiální násady), jinde šlo o projev nitrifikace (všimněte si: bez filtru a při pH stabilně pod 6). Amazonia potvrdila schopnost pufrovat, tedy stabilizovat pH. Vzhledem k nízké úrovni mineralizace ale ke stabilizaci došlo na úrovni cca 5,5, nikoli 6,5, jak uvádí výrobce.

Zelená vláknitá řasa se objevila všude, v pořadí B > D > A = C. Voda v A a C byla více čirá než v B a D. Rozdíl byl ale malý, patrný jen při pozorném přímém srovnání.

Hlavním hodnotícím kritériem ovšem bylo to, jak se v různých substrátech dařilo rostlinám.

Tonina fluviatilis uhynula v nádrži A. Myslím, že to nebyla pěstitelská chyba v rámci tohoto experimentu, nýbrž chyba starší – nešťastně jsem odebral řízky, které byly „zaražené“ (stunted). V nádržích B, C a D vyrazily boční výhony (nejlépe v D), jen řízek v A to nedokázal.

Rozpouštění (melting), často pozorované u kryptokoryn a rostlinek in vitro, se vyskytlo v nádrži D a postihlo některé listy Cryptocoryne albida cv. Brown a část rostlinek Rotala macrandra. Zajímavé bylo, že stonky a vrcholové lístky přežily; rostlinky tedy neuhynuly, ale byly zřetelně zpožděné v růstu. A po 70. dni pokusu se zčistajasna zčásti rozpustily kryptokoryny v nádrži A.

V nádrži B trpěly růstovými deformacemi rostlinky Ammannia gracilis. Ty se později ztratily. V nádrži A a B je také trápila chloróza, asi z nedostatku železa. Chloróza zpočátku postihla i řízky Ludwigia inclinata Meta v nádrži C.

Rostlinky in vitro nejlépe rostly v C, následně D, A, a nakonec B. U ostatních rostlin se podstatné rozdíly v růstu poznat nedaly; v jedné nádrži rostla malinko lépe jedna rostlina, v jiné druhá, ale to bylo dáno nejspíš individuální vitalitou toho kterého řízku. A tak i když jsem záměrně vybral většinou náročnější rostliny, dopadlo to nakonec tak, že až na pár výjimek všechny všude rostly dobře.

Diskuse

Snad nejzajímavějším výsledkem testu je zjištění, že tahle soutěž substrátů vlastně nemá jasného vítěze.

V nádrži B, kde jsem použil granule Osmocote, byl přírůstek rostlinné masy největší. Také řasám se tam dařilo nejlépe. Ammannie trpěly růstovými defekty. Ty zhruba po 50. dni pominuly, ale nabízí se vysvětlení, že to bylo právě díky vyčerpání Osmocote.

Zdráhám se dělat závěry z faktu, že v nádrži B byl v součtu největší přírůstek rostlinné masy. Bylo-li to díky živinám dodaným s hnojivem Osmocote, proč potom nerostly rostliny ještě bujněji v nádrži C s Amazonií, která zřejmě obsahovala živin ještě víc? (Viz měření amonného dusíku.)

V nádrži D s násadou Trichoderma je těžké rozpoznat nějaký výsledek. Pravda, vyskytlo se tam rozpouštění listů (to mě zklamalo, doufal jsem, že násada bude chránit právě před tímto) a rovněž nějaké ty řasy. Ale většina rostlin rostla dobře (lépe než v A a C) a ammannie netrpěly chlorózou (na rozdíl od A a B). Naznačuje to, že rostliny snáze získávaly mikroprvky. Teď je ovšem otázka – pomohla jim mikrobiální násada, anebo nižší pH (díky rašelině)?

Hlavním objektem zájmu tohoto experimentu byla ADA Amazonia v.2 v nádrži C. Ani zde nejsou výsledky jasné. Celkový přírůstek rostlinné masy zaostal za B a D. Působil snad negativně nadbytek živin, nebo konkrétně amonia? Tomu moc nevěřím, neodpovídá to výsledkům jiných mých pokusů. Pozitivem byl růst in vitro rostlin; v nádrži C rostly určitě nejlépe. Ocenil jsem i průzračnost vody, lepší než v B a D. A potvrdila se pufrační schopnost Amazonie.

Nádrž A – kontrola dopadla relativně nejhůře, jenže vlastně velmi dobře. Není jen tak, když náročné druhy jako Myriophyllum tuberculatum, blyxa a rotaly bez potíží rostou. Drahý substrát pro tento úspěch nebyl nutný. Chyběly i další prostředky, na něž akvaristé často sázejí – filtrace, sycení CO₂, silné a spektrálně vyladěné osvětlení aj. Je zřejmé, že převážná část úspěchu spočívala v něčem jiném.

Položme si otázku: Amazonia je dobrý substrát, ale co konkrétně jej dělá dobrým?

Na přínos velké dávky živin nevěřím. Dělal jsem vícero pokusů se zvyšováním dávek živin a vždy znovu jsem zjistil, že to nepomáhá. V mých podmínkách – bez přidaného CO₂ a při mírném osvětlení – rostliny více živin evidentně nevyužijí. Ani v tomto testu nadbytek živin v nádrži C nevedl k silnějšímu růstu. Při padesátiprocentních výměnách vody v desetidenních intervalech pokládám ekvivalent 2-3 mg/l NO₃ (doplňovaný pouze do nové vody) za bezpečně dostačující. Netvrdím ale, že vyšší dávky živin škodí. Problémem bývá spíše nevyvážená skladba živin.

K příznivým vlastnostem Amazonie tedy asi přispívají jiné složky než živiny. Myslím, že jde hlavně o obsah jílů a huminových látek, možná i (hydr)oxidů železa.

Podle mých zkušeností se rostlinám obzvlášť líbí v křemičitém písku zlehka obohaceném o práškový jíl. Přídavek práškového oxidu železitého (Fe₂O₃) opravdu pomáhá proti nedostatku železa. Snad je prospěšná i rašelina a jiné organické látky, zejména pomalu degradující polymery jako lignin, chitosan a podobné. Ty se časem hromadí i v čistém křemičitém písku a jsou tím, na čem adsorbují minerální živiny i různé organické látky a na čem se usídlují mikrobi, kteří se starají o úplný koloběh živin. U čistého písku tedy musíme na jeho zrání čekat. Kdežto aquasoil má zřejmě některé dobré vlastnosti hned od počátku.

Jak se postavit ke zprávám, že aquasoil se časem „vyčerpá“? Nu, jako zdroj pohotových živin určitě. To ostatně nepřímo demonstroval i tento test – vodivost v nádrži C celkem rychle klesala. Pokud jde o pufrační kapacitu jílů obsažených v aquasoilu, i ta se časem vyčerpá, pokud používáme tvrdou a zásaditou vodu nebo vápencové dekorace. Kationty vápníku a hořčíku nahradí protony (H ⁺) na všech výměnných pozicích a tím pufrační kapacita skončí.

Oproti tomu adsorpční schopnosti aquasoilu jsou v principu nevyčerpatelné, a časem jsou doplňovány detritem a mikrobiální komunitou. Můj názor tedy je, že aquasoil může být při správném zacházení dobrým substrátem velmi dlouho; připouštím ale, že osobní zkušenost s dlouhodobým užitím aquasoilu nemám.

Povšimněme si zajímavé skutečnosti, že v nádrži A jsem čtvrtého dne pokusu naměřil více amonia, než kolik jsem ho do vody dodal (0,43 vs. 0,14 mg/l). Odkud se tam vzalo? Velká záhada to asi není; ve vodě byl známý obsah, v písku žádný, takže zbytek musel pocházet z rostlin. Naznačuje to, že bezprostředně po výsadbě jsou rostliny spíše zdrojem než spotřebitelem amonia, kterého se akvaristé tolik (asi přehnaně) obávají.

Ještě se zmíním o extrémně kyselé vodě v nádrži D. Nepozoroval jsem, že by to rostlinám vadilo. Vysvětluji si to tak, že pro rostliny z tropických málo mineralizovaných vod asi takové hodnoty pH (pod 4,5) nemohou být neznámé a jsou pro ně přinejmenším snesitelné.

Často se straší, že voda s nízkou alkalitou je nestabilní. Jenže pokud nesytíte CO₂, tak se s vyšší než nepatrnou alkalitou (zlomky °dKH) do kyselé oblasti vůbec nedostanete. V přírodě to není zásadně jiné, i když připustíme vliv organických výluhů. Kyselá voda prostě je z principu nestabilní a stačí málo, a stane se ještě kyselejší. Je snad rozumné předpokládat, že organismy žijící ve vodách s nízkou mineralizací s takovými výkyvy musejí počítat a nejsou pro ně fatální.