Václav Rybář: I malý kus přírody může mít velký dopad na lidskou pohodu.

Možná, že jste v médiích nebo na sociálních sítích narazili na projekt Rozsvícení akvária v Hospici sv. Štěpána v Litoměřicích. Jednoduchá iniciativa obnovy akvária, která však zahřeje u srdce a může mít velký dopad nejen na klienty, návštěvníky a personál hospice, ale je inspirací pro všechny z nás, abychom se více rozhlíželi po svém okolí a hledali cesty k „rozsvícení“ různých míst.

Autorem tohoto projektu je Václav Rybář, kterého známe z minulého čísla Akvária jako milovníka duhovek. To pro mě byl impuls k tomu, abychom nejenom dali prostor k propagaci této krásné iniciativy na stránkách našeho časopisu, ale chtěla jsem pana Rybáře vyzpovídat a dozvědět se o něm více. Pro mě osobně je velmi ojedinělým „úkazem“ současné české akvaristické scény, samozřejmě v pozitivním smyslu.

Pane Rybáři, můžete se nám prosím trochu více představit? Dříve jste o sobě napsal, že jste akvarista amatér a nadšenec srdcem i duší. Teď vidíme, že jste i aktivní člověk se zájmem o své okolí, hybatel a tvůrce. Co ještě nám o sobě prozradíte? Děkuji za milá slova. Je pravda, že akvaristika je pro mě srdcová záležitost – není to jen koníček, ale spíš způsob, jak si odpočinout, tvořit a zároveň dělat radost sobě, ale i ostatním. Kromě akvaristiky jsem člověk, který nerad jen stojí na místě. Baví mě vymýšlet nové věci, právě proto vznikly i moje aktivity kolem akvárií třeba v různých zařízeních, jako je Mateřská škola Žitenice, kde to může přinést klid, radost nebo i určitou formu terapie. Veškerou podporu mám u rodiny, která mě podporuje a pomáhá v těchto projektech, patří jim velké DÍKY. Mám rád pohyb a přírodu – turistika je pro mě ideální způsob, jak si vyčistit hlavu. Nejlépe ve společnosti rodiny i fajn lidí, kde nechybí humor a nadhled. Myslím, že právě kombinace aktivního života, kreativity a snahy něco po sobě zanechat mě vystihuje nejvíc.

A kdybych to měl říct jednoduše – snažím se dělat věci tak, aby mě bavily, dávaly smysl a ideálně ještě udělaly radost někomu dalšímu.

Akvárium do Hospicu sv. Štěpána prý přináší klid a kousek přírody. Tohle je pro Vás akvaristika? Ano, přesně tak to vnímám. Akvaristika pro mě nikdy nebyla jen o rybách, technice nebo vzhledu nádrže. Je to způsob, jak do prostoru přinést klid, zpomalení a kousek živé přírody tam, kde často chybí. V prostředí, jako je Hospic sv. Štěpána, to podle mě dostává ještě hlubší smysl. Když člověk pozoruje akvárium, na chvíli se zastaví. Nemusí nic řešit, nikam spěchat. Jen kouká na pohyb ryb a nechá myšlenky plynout. A právě tenhle jednoduchý moment klidu je často to nejcennější.

Takže ano – pro mě je akvaristika hlavně o emocích, o atmosféře a o tom, že i malý kus přírody může mít velký dopad na lidskou pohodu.

Teď už k samotné přestavbě akvária. V jakém stavu bylo, když jste ho poprvé uviděl? Když jsem akvárium viděl poprvé, bylo bohužel ve stavu, který úplně neodpovídal tomu, jaký potenciál může mít. Voda byla zakalená, celkově to na mě působilo zvláštně. Technika sice fungovala, ale spíš jen „tak nějak“, bez větší péče a pravidelné údržby. Rostliny jednoho druhu, ryby nevhodné pro tuto nádrž, celé akvárium působilo spíš zanedbaně než jako místo, které by mělo přinášet klid a radost. Bylo vidět, že se o něj někdo stará, ale postupem času na to prostě nebyl prostor nebo síla – což je v takovém prostředí naprosto pochopitelné.

Na druhou stranu jsem v tom akváriu hned viděl velký potenciál. Stačilo by ho vyčistit, znovu promyslet osazení, dát mu nový řád a hlavně pravidelnou péči. V tu chvíli mi bylo jasné, že z něj může být zase krásný a živý kousek přírody, který bude dělat přesně to, co má – uklidňovat a dělat radost.

Jak jste spolupracoval s vedením a zaměstnanci hospice? Jak jste vůbec s tím nápadem na přestavbu akvária přišel a jak na to reagovali? Spolupráce se zaměstnanci Hospicu sv. Štěpána byla od začátku velmi příjemná a otevřená. Ten nápad vznikl vlastně docela přirozeně. V hospici se uskutečnila akce, kde byl pořízen záběr na toto akvárium, a já si všiml, že nebylo zrovna pro mé oko lahodící, nenaplňovalo to, co by mohlo. A protože akvaristika je moje srdcovka, hned mě napadlo, že by stálo za to ho zkusit oživit a vrátit mu smysl. S tímto nápadem jsem oslovil hospic – a jejich reakce mě mile překvapila. Byli velmi vstřícní, otevření a bylo vidět, že mají zájem zlepšovat prostředí pro klienty i personál. Nevnímali to jen jako „akvárium“, ale jako prvek, který může opravdu pomoci vytvořit příjemnější atmosféru. Stejně pozitivně reagovali i zaměstnanci. Během realizace byli ochotní, zajímali se, ptali se a často sami pomáhali. Bylo cítit, že jim na prostředí záleží a že mají radost z každého posunu.

Celkově to nebylo jen o jedné přestavbě akvária, ale spíš o společné snaze udělat něco hezkého a smysluplného. A právě ta spolupráce a lidský přístup pro mě byly možná stejně důležité jako samotný výsledek.

Projekt sponzorsky podpořily firmy Tetra, Sera, Aqua-Daho a Rataj. Využil jste přitom osobních kontaktů, nebo jste je přesvědčil sílou nápadu? Se zmíněnými firmami jsem předtím v přímém kontaktu nebyl. Oslovil jsem je až konkrétně kvůli tomuto projektu. Šel jsem na to jednoduše – představil jsem myšlenku přestavby akvária v Hospic sv. Štěpána. A právě tohle podle mě rozhodlo. Firmy na to reagovaly velmi pozitivně a byly ochotné projekt podpořit.

Pro mě osobně to bylo potvrzení, že když má projekt správnou myšlenku a přesah, není potřeba mít nutně předem vybudované kontakty – stačí se nebát a věřit, že to opravdu dává smysl.

Co konkrétně tato akce obnášela, pokud jde o práci a investice? Ta akce byla ve výsledku mnohem komplexnější, než se na první pohled může zdát. Po pracovní stránce to začalo „restartem“ akvária – proběhlo tedy vypuštění vody, důkladné vyčištění, což provedla údržba v hospici, výměna nevhodné techniky a vyřešení toho, co ještě má smysl zachovat a co už ne. Následně přišlo na řadu nové rozvržení dna, rozmístění kamenů a kořenů, předem výběr vhodných rostlin a celkové znovunastavení tak, aby akvárium bylo nejen hezké, ale hlavně dlouhodobě udržitelné.

Co se týče investic, velkou roli sehrála podpora firem jako Tetra, Sera, Aqua-Daho a Rataj, které dodaly potřebné vybavení – od techniky přes rostliny až po krmení a další materiál. Z mé strany to pak byla hlavně investice času, energie a zkušeností. Strávil jsem na tom pár hodin práce, ale vnímal jsem to spíš jako smysluplnou činnost než jako „náklad“. Celkově to tedy nebylo jen o jednorázové úpravě, ale o vytvoření funkčního celku, který bude dlouhodobě fungovat a plnit svůj účel.

Můžete trochu popsat současnou podobu akvária, rostliny a ryby?

Současné akvárium je osázené různými druhy rostlin a obývají ho gavúnci, kteří vytvářejí aktivní hejna a dodávají akváriu život. Mezi rostlinami jsou Microsorum pteropus „Narrow“, Bucephalandra „Velvet Green“, Hygrophila siamensis, větší druhy jako Echinodorus major a Echinodorus „Apart“ a několik druhů kryptokoryn – Cryptocoryne balansae, C. wendtii „Tropica“ a C. wendtii „Mi Oya“. Popředí tvoří jemné trávovité rostliny Eleocharis vivipara, zatímco robustní a pomalu rostoucí Anubias barteri různých odrůd poskytují kontrast a stabilitu. Celkově akvárium kombinuje různé výšky, tvary a barvy listů, přičemž ryby využívají husté porosty jako úkryty, čímž vzniká přirozené a harmonické prostředí.

Kdo se bude o akvárium teď starat?

O akvárium se pravidelně starám já, kontroluji jeho stav, a pokud je potřeba něco doplnit nebo upravit, zajišťuji to buď sám, nebo ve spolupráci s údržbou (p. Martin) v hospici. S panem Martinem jsem v kontaktu, je rovněž vášnivý akvarista, ale bez zkušeností. Když si můžeme pomoci, proč toho nevyužít?

Zmínil jste snahu udělat něco hezkého a smysluplného – v Hospici sv. Štěpána se to určitě povedlo. Dokážu si ale představit, že to není konec. Kam Vás Vaše činorodost nasměruje teď? Když se ohlédnu za projektem v Hospici sv. Štěpána, největší radost mi nedělá samotný výsledek, ale reakce lidí. Právě ty ukázaly, že to celé má hlubší smysl a že má cenu v tom pokračovat.

Proto na sebe nenechal dlouho čekat ani další krok – po prvním projektu jsme se pustili do druhého, tentokrát v Domově na Pustaji v Křešicích. A i když je zatím ještě brzy mluvit o detailech, už teď můžu naznačit, že se pomalu rodí i projekt třetí. Ten si ale zatím necháme jako malé překvapení…

Děkuji za rozhovor i za Váš pozitivní, aktivní přístup k životu a okolí. Přeji Vám hodně úspěchů nejen v dalším šíření pohody prostřednictvím akvaristiky!