Tetra císařská

Nematobrycon palmeri (Eigenmann 1911)

Tak už jsme oslavili její pětapadesátiny. Tedy nikoli stáří této, troufám si říci, jedné z nejkrásnějších akvarijních rybek, tetry císařské z čeledi Characidae, nýbrž od jejího dovozu do tehdejšího Československa. To bylo v roce 1960. Že ihned nadchla a doposud je stálicí akvarijních chovů, má hned několik důvodů.

Tak předně je to její obdivuhodná krása. Protáhlé, štíhlé, ze stran silně zploštělé tělo vyniká elegantními liniemi a výrazným tmavým středovým pásem, protaženým až do prostřední části trojlaločně dělené ocasní ploutve. Nad tímto podélným pásem je tělo modře zářící až ke hřbetu, jehož barva bývá špinavě šedá až skořicová. Oko je smaragdově zelené. Dalšími výraznými prvky jsou srpovitě prodloužená hřbetní ploutev a zejména pak u samečků černé prodloužené oba krajní paprsky ocasu i jeho paprsek středový. Hřbetní i ocasní ploutve jsou žlutavé.

Ryby dorůstají délky 6 cm, samičky jsou poněkud menší, především však nemají protažené paprsky ploutví hřbetní a ocasní.

Domovinou tohoto akvarijního skvostu je Kolumbie. Jelikož krása je doprovázena relativní nenáročností chovu i nepříliš obtížným odchovem, je stabilní pozice tetry císařské v nádržích akvaristů zcela oprávněná.

Obecně lze říci, že tetrovité ryby se ve společném akváriu nejlépe cítí zase mezi „svými“, tedy dalšími druhy teter, ale není to podmínka. Tetra císařská je rybou snášenlivou, vhodnou do společnosti přiměřeně velkých parmiček, živorodek, sumečků i malých druhů cichlidek. Jí samotné však nejlépe vyhovuje nádrž s trsy jemnějších rostlin rozmístěných tak, aby mezi nimi byl dostatek prostoru k plavání. Tetry císařské jsou rybami hejnovými a nejlépe vyniknou a cítí se ve skupině alespoň deseti kusů, ve vodě mírně kyselé (tedy s pH okolo 6,0–6,2), s teplotou 22–24 °C. Je pravdou, že současné populace jsou již značně aklimatizované, a viděl jsem krásná hejna zcela zdravých, vitálních a nádherně vybarvených teter císařských chovaných v běžné vodovodní vodě s trsy hnědovky křídlaté (Microsorum pteropus). Dospělé ryby dobře prosperují i ve středně tvrdé vodovodní vodě, avšak jikry tetry císařské ke zdárnému vývoji embryí vyžaduji bezpodmínečně vodu měkkou a mírně kysele reagující.

Tmavé dno dosti výraznou barevnost ryb ještě zdůrazňuje. Tetry císařské neproplouvají nádrži neustále, často se zastaví na jednom místě, krátce postojí a zase odplavou jinam. Vždy však v jim charakteristické pozici hlavou mírně dolů.

Ochotně berou veškerou potravu od vločkované, přes granulovanou až samozřejmě k živé. Chceme-li připravit chovné jedince pro další kvalitní odchov, neměla by v potravní složce scházet živá potrava, především nitěnky (Tubifex tubifex), pakomáří larvy červené (Chironomus), průsvitné (Corethra), samozřejmě také plankton (Crustacea, Cladocera a.j.).

Už ve společné nádrži můžeme pozorovat imponování samečků samičkám, kteří je s napnutými ploutvemi obeplouvají, zajímavě „střihají“ středním prodlouženým paprskem ocasní ploutve a tlačí je k trsu rostlin. Stejný rituál předchází i vlastnímu vytírání v separátních nádržích. K tomu si připravíme vytíračku o obsahu 15–20 l s měkčí vodou a pH okolo 6. Jako vytírací substrát se osvědčuje tzv. jávský mech, který je rybám příjemně jemný a dá se vhodně rozprostřít i na část dna, aby odložené jikry byly chráněné před sežráním.

Do takto připravené nádrže nejlépe navečer přelovíme samičku, u níž je patrné zvětšení v břišní partii, signalizující dozrávání jiker, a největšího samečka, který však není starší než dva roky. Teplotu zvýšíme až k 27 °C. Přípravy k výtěru jsou někdy krátké, ale obvykle trvají i několik dnů. Nedojde-li k výtěru do čtyř dnů, vyměníme samečka. Sameček kromě již popsaného imponování zvýrazní své zbarvení, zejména vynikne jeho modře zářící horní polovina těla nad černým středovým pruhem.

Vlastní tření probíhá v rostlinách, kam ryby bok po boku vplují, přitisknou se k sobě a při následném odtržení samička odloží několik čirých jiker. Toto se opakuje po dobu nejméně dvou hodin a právem bychom očekávali tomu přiměřené množství odložených jiker. Bohužel, nějakých 50–70 jiker je obvyklá skutečnost. Chovný pár ihned odlovíme, vytíračku, je-li na příliš světlém místě, raději trochu zastíníme, protože intenzívní světlo jikrám škodí, a za slabého vzduchování ponecháme vlastnímu vývoji.

Už za jeden a půl dne se líhne plůdek, další čtyři dny tráví žloutkový váček a poté se zavěšuje na skla vytíračky i na vložené rostliny. Následující den naplní plynový měchýř a rozplavává se po nádrži. Je mimořádně drobný, lekavý a citlivý na prudké světlo.

V prvních dnech života v trsu mechu, díky jeho velké povrchové ploše, nalézá a loví plůdek poměrně dost mikroorganismů, přesto přikrmování vířníky nebo nálevníky je nezbytné. Po týdnu už zvládá i nauplie žábronožky solné (Artemia salina). Tehdy přistupujeme i k postupnému snižování teploty až na 24 °C.

Přelovení do větší rozplávačky neurychlujeme, ale také s ním zbytečně neotálíme. Záleží na tom, v jak velké vytíračce k odchovu došlo. Ve větší mohou mladé zůstat déle, z menší se musí přelovit dříve. Prakticky by to mělo být ve velikosti 2 cm, tedy ve stáří asi 6–7 týdnů, kdy už i teplota k chovu postačí 23 °C. Doporučuji trsy mechu nebo hnědovky vložit i do této rozplavávací nádrže, neboť tetry císařské jsou skutečně dlouho velice plaché. Při každém úleku hledají možnost úkrytu a trsy rostlin, byť jen volně vložené, tuto úlohu splní výborně.

Mladé nerostou stejnoměrně, ale to je přirozený jev obecně platný pro všechny druhy ryb. Bohužel někteří chovatelé, v dobré víře, část pomalu rostoucího potěru likvidují jako méně hodnotné jedince. Ale pozor, je dlouhodobými pozorování dokázáno, že ryby v mládí rychle rostoucí se dožívají nižšího věku než ty, které zprvu rostly pomalu. Z dlouhodobého hlediska by takovýto postup mohl mít za následek, že bychom sice vypěstovali populace rychle rostoucí, ale také rychleji vymírající. Nehledě na to, že u některých čeledí je už geneticky zakódováno, že jedno pohlaví (v tomto případě samečci) roste rychleji než druhé. Jestliže se zbavíme podstatné části pomalu rostoucího potěru dříve, než lze pohlaví rozeznat podle druhotných pohlavních znaků, je samozřejmě nebezpečí, že se zbavíme především samiček.

Pominu-li genetickou příčinu pomalejšího růstu v souladu s dědičnými vlohami, pak hlavní příčinou je jednoznačně chovatelská chyba. Výrazně nestejnoměrný růst, kdy navíc část nejpomaleji rostoucí populace hyne, je zpravidla důsledkem přerybnění daného prostoru v kombinaci s nedostatečným přísunem potravy nebo jejím nevhodným složením. Častěji však bývá příčina zcela banální, a sice přesycení vody v odchovné nádrži odpadními produkty vlastní látkové přeměny (metabolismu). Dostatek čerstvé vody je chovateli mnohdy podceňován, přitom je na stejném stupni důležitosti, jako dostatek vhodné a v přiměřeném množství předkládané potravy.

Touhu vlastnit tyto ryby není obtížné si splnit. Tetry císařské bývají pravidelně v nabídce akvaristických prodejen. V nezařízených, přerybněných a přesvětlených nádržích nám však jejich skutečná krása uniká.