Jak se kardinálky zabydlely v rybníčku

Kardinálkou čínskou to vše začalo, vlastně úplně náhodně, neplánovaně. Když jsem prohlížel na youtube videa z rybího světa, čímž myslím ryby exotické, akvarijní, vykouklo na mě i jedno video, kde kardinálky čínské plavou pod silnější vrstvou ledu v zahradním jezírku, ani ne moc hlubokém, v nějakých -12 °C. Už ani nevím, z jaké země video pocházelo, ale opravdu mě zaujalo. Pouštěl jsem si ho několikrát dokola, zda neobjevím nějaký fígl nebo známku toho, že video není reálné. Nenašel jsem nic, a tak jsem se začal shánět po údajích o životě kardinálky čínské v přírodě.

Pročetl jsem spoustu článků, nejčastěji v angličtině, a některé byly velice zajímavé. Zejména mě zajímalo, v jakých podmínkách kardinálka ve své domovině přezimuje. Byl jsem překvapený, že i tam se vyskytují mrazy a hladinu během zimy nějaký čas pokrývá led. Zimy jsou to sice mírnější než ty naše, na druhou stranu ale naše zimy už také nejsou, co bývaly; jsou kratší a mírnější.

Změna klimatu je skutečností a zahradníci zkoušejí pěstovat fíkovníky, banánovníky, či citrusy, což by ještě před pár dekádami bylo zhola nemožné. A tak jsem si řekl, proč by se za současných klimatických podmínek nedaly v zahradních rybníčcích chovat některé akvarijní druhy. Zejména když k tomu mají předpoklady a když se vynaloží trošku úsilí a vytvoří odpovídající podmínky.

Zajímalo mě, zda to někdo již zkusil, a světe div se, některé zahraniční prameny opravdu chov kardinálek v zahradních podmínkách popisovaly. Dověděl jsem se spoustu zajímavých, pro mě dosud neznámých věcí. Ale nemyslete si, že to bylo jednoduché. Některé články byly nedůvěryhodné, a některé podstatné údaje zase nebylo snadné nalézt. Ale studium mě bavilo, a nakonec se bohatě vyplatilo.

Když jsem už zjistil všechno, co jsem potřeboval, pustil jsem se do plánování vlastního chovu. Měl jsem na to celou zimu a netrpělivě jsem čekal na jaro, abych se pustil do práce. Moje zahrada je velká, a tak nebylo těžké najít vhodné místo pro vybudování jezírka, prozatím menšího, na zkoušku, zda bude chov vůbec možný. Vyhloubil jsem jezírko o průměru nějakých dvou metrů a necelý metr hluboké.

Jenže teď jsem stál před dalším problémem – kde sehnat ryby? Kardinálky z akvarijních populací jsou nevhodné. Za generace chovu se přizpůsobily podmínkám v teplovodních akváriích a v zahradním jezírku by určitě nepřežily. Vyhledal jsem chovatele, který kardinálky sice chová v akváriích, nicméně nevytápěných, kde v zimě klesá teplota k cca 17 °C. Bohužel se jednalo o závojovou formu, nicméně alespoň v přírodních barvách. Řekl jsem si, že je zkusím chovat a že každou další generaci budu držet v teplotách o něco nižších než předchozí, a že takto nakonec snad získám populaci schopnou přežít venku. To jsem provedl, a když jsem měl ryby schopné bez problémů přečkat zimu při teplotách 10-12 °C, následujícího jara jsem je konečně vypustil do zahradního rybníčku.

Přišla první zima a s ní i napínavé očekávání, jak to dopadne. V ledu jsem udržoval otvor, kterým mohly unikat škodlivé plyny, a čekal. Jaro přišlo, led roztál, ale ryby nebylo vidět. Měl jsem jasno – ryby to nezvládly. Naštěstí ne tak docela. Z původních třiceti jedinců jich přece jen několik přežilo, a co bylo důležité, byla zastoupená obě pohlaví. Měl jsem nesmírnou radost.

Tihle nejodolnější jedinci předali své geny potomkům a ti zase dalším generacím, takže se mi v průběhu několika let podařilo získat populaci kardinálek odolných v našich klimatických podmínkách. Vnímám jako pozitivní, že mezi mými kardinálkami se ve vzrůstajícím počtu objevují jedinci bez závojových ploutví. Časem snad tento rys vymizí úplně a budu mít kardinálky docela původní.

Během let jsem došel k názoru, že hloubka do 100 cm není pro přezimování ryb optimální. A tak jsem před pár lety vybudoval jezírko větší a zejména hlubší – až 170 cm. V takové hloubce se spíše udrží vyšší teplota během zimních mrazů. V tomto větším jezírku už ale nejsou kardinálky samy. Jak víte z jiných mých článků, mají tam společnost sestávající z halančíkovců orientálních (Paraphanius mento), medak japonských (Oryzias latipes) a rájovců čínských (Macropodus ocellatus), a mezi kameny lze zahlédnout i maličké, nenápadně zbarvené krevetky (Neocaridina davidii) v přírodním zbarvení. I ty vytvořily stabilní populaci a žijí v rybníčku již několik let.

Kardinálku čínskou (Tanichthys albonubes) popsal Lin roku 1932. V přírodě obývá pomalu tekoucí vody s vegetací, a ač je to v akváriích velmi běžná ryba, v přírodě je bohužel čím dál vzácnější. Její stavy jsou pod kritickou hranicí a může ji tak čekat úplné vyhynutí během několika málo let. Žije v horských tocích, kde v zimním období klesá teplota vody na +5 °C, což je mimochodem i teplota u dna hlubokého jezírka v našich klimatických podmínkách. Dorůstá do velikosti 5 cm. Rozdíl mezi samcem a samicí je dobře patrný – samice je robustnější a celkově zavalitější oproti samečkovi, který je velmi štíhlý.

Jedná se o hejnovou rybu, která se nejlépe cítí ve větším počtu. Ve velkém prostoru zahradního jezírka je krásně vidět, jak tvoří hejna, a spatřit osamoceného jedince je vzácnost. S příchodem podzimu se stahují do větší hloubky a vidět jsou jen vzácně, když je sluníčko vyláká pod hladinu, aby se ohřály. V tomto období jsou utlumené a z jinak aktivních ryb se stávají pomalu se pohybující tvorové.

Nepravé neonky, jak se jim občas říká, patří k nenáročným chovancům, které ani není nikterak těžké rozmnožit. Určitě by stálo za to jim věnovat v chovu větší pozornost, zejména těm nejhezčím, přírodně zbarveným s krátkými ploutvemi, už jen proto, že jednou budou právě takové ryby velmi vzácné a kdo ví? – třeba poskytnou materiál k reintrodukci kardinálek čínských zpět do přírody a nahradí tak vyhynulé populace.

Bohužel, ani tento druh nezůstal ušetřen šlechtění, a dokonce existují i pastelové ryby s upravenou DNA, kdy v nich koluje gen z medúz, a tak tyto GMO ryby po nasvícení UV spektrem světélkují. Naštěstí tyto geneticky modifikované organismy Evropská Unie zakázala a jejich výskyt se tak razantně snížil.

Když jsem před osmi lety vypustil první ryby do zahradního jezírka, vůbec jsem netušil, jak se pro mě změní pohled na tento běžný druh a stane se z něho vlastně druh velmi výjimečný. Často se mě lidé ptají, zda je ode mne možné získat ten či onen druh z jezírka. Odpověď je bohužel negativní. Není to proto, že bych nechtěl, ale důvod je jiný: nechci nijak zasahovat do populace žádného z chovaných druhů a narušovat ji tím. Díky různým predačním tlakům a přirozeným cyklům jich tam prostě neplave takové množství, abych mohl ryby lovit a předávat dál.

Kardinálka čínská je zajímavá ryba, a pokud se změní pohled některých čtenářů na ni i díky tomuto povídání, budu jedině rád.