Hygroryza aristata

Hygroryza aristata je další plovoucí rostlina, která mě poslední dobou zaujala a divím se, proč není v akváriích mnohem rozšířenější. Vždyť je nenáročná, hezká a splňuje vše, co bychom od plovoucích rostlin chtěli: stíní, svými kořeny poskytuje úkryt, může sloužit jako opora hnízda pro labyrintky, rychlým růstem odebírá živiny a je velmi snadné ji z hladiny sbírat. Přičemž poslední dva body spolu těsně souvisí, protože takový okřehek je taky skvělý žrout živin, ale jejich finální podoba ve formě nahromaděné zelené biomasy přivádí méně vyrovnané akvaristy k šílenství. Naproti tomu hygroryza je tak velká, že její sběr nebudete považovat za zenové cvičení :-).

Á propos, tahle rostlina nemá oficiální české jméno. Budu jí říkat hygroryza, ale běžně o ní mluvím taky jako o „rýži“. Její vědecké pojmenování totiž kombinuje rýži (Oryza) s nám dobře známým řeckým výrazem hygro-. Doslova by to tedy mohla být vlhkorýže nebo mokrorýže. Mokrorýže osinatá zní báječně, ale nechám tuhle teoretickou kratochvíli povolanějším a raději se na hygroryzu podívám pěkně od vody.

Tahle rostlina patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), tedy je to „tráva“ a taky tak vypadá. V přírodě normálně vyrůstá z bahna, ale chabým stéblem se žene k hladině, kde teprve tvoří nápadné husté olistění. Tak jako u jiných trav, i u hygroryzy můžeme najít na stéblech kolénka. Z nich vyrůstají listy, stébla se zde někdy rozvětvují a především je to místo, odkud rostlina vyhání adventivní kořeny. Ty jsou obzvlášť hezké a už jen kvůli nim jsem z téhle rýže nadšená. Kořeny jsou dlouhé, s jemným vlášením, vypadají jemně a úhledně a podle mě dodávají akváriu šmrnc.

Nepřehlédnutelné jsou také zduřelé spojky listů a stébel, jakési baňaté řapíky. Z nich teprve vyrůstá list, který měří na délku obvykle 4–6 cm, na šířku něco málo přes centimetr. Barva listu je zelená, dosti proměnlivá podle podmínek. Na fotkách z přírody a plného slunce jsem viděla vínově zbarvené skvrny či proužky, u mě v akváriích nic takového nepozoruju. Ale já hygroryzu světlem nerozmazluju, ostatně ona to nevyžaduje. Jak už jsem zmínila, je to velmi nenáročná rostlina. Zatím roste všude, kam jsem ji dala.

Jelikož roste ráda a rychle, spotřebovává při tom logicky celkem dost živin. Může to být jediný její požadavek, který nás donutí k nějaké péči navíc. Starší listy mohou žloutnout, to značí nedostatek makroživin. Já jsem to raději než hnojením vyřešila přesunem do akvárií, která jsou zabydlená aspoň několika rybami. Tam se množství dusičnanů pohybuje okolo 10 mg/l, i to ale stačí. V akváriu s téměř nulovými hodnotami se hygroryze moc nelíbilo, resp. mně se nelíbilo, jak vypadá a hlavně jak se její přítomnost začíná projevovat na dostupnosti živin pro jiné, pomaleji rostoucí plovoučky.

V běžně zarybněném akváriu s dostatkem živin poroste hygroryza velmi rychle. Maximální délka stébel se uvádí metr, metr a půl. Ve skutečnosti asi nebudete chtít čekat, jak dlouhá rostlina bude, protože se zároveň i větví a dokáže hladinu zaplnit víc, než je žádoucí. Takže pravidelná sklizeň je nutná. Rostliny nesázíme do dna, byť by jim to nevadilo a dokázaly by se v něm uchytit a získat tak nějaké živiny navíc – ale jak už jsem zmínila, pospíchaly by rychle k hladině a ponořená část nebývá olistěná a není zrovna dekorativní. Hygroryza je zcela spokojená, když jí volně položíte na hladinu. Prosperuje stejně dobře v nádržích úplně otevřených i zakrytých.

V akváriu se kvetení nedočkáme, možná by k tomu mohlo dojít v jezírku, kam se tato rostlinka v nejteplejších měsících hodí. Ale květenství nepřinese žádný velký požitek, zelené klásky jsou chudé a nenápadné.

Když už jsem zmínila teplotu, je potřeba mít na paměti, že jde o rostlinu z tropů. Při teplotách blížících se 20 °C bude růst zpomalovat, naopak čím blíže třicítce, tím lépe. Hygroryza má velmi rozsáhlý areál rozšíření od Pákistánu přes Indii, Srí Lanku, Nepál, Bangladéš, Barmu, Thajsko, Laos, Vietnam, Kambodžu, Malajsii a jihovýchodní Čínu až po Tchaj-wan. Vytváří husté porosty na hladině kanálů, mělkých jezer a mokřadů, hojně se vyskytuje v rýžových polích. Tam je vnímána jako plevel, ale její obilky se v časech nouze konzumují, příp. zkrmují dobytku. Zužitkovat jako krmivo lze i celé rostliny a za tím účelem se občas pěstuje, v Bangladéši s hygroryzou dokonce celkem úspěšně zkoušeli krmit amury, kapry a tilápie.

Pravděpodobně má symbiotickou vazbu se sinicí Gloeotrichia pisum, která se velmi často v rýžovištích vyskytuje právě na jejích kořenech. Sinice jsou v rýžovích polích vítané a nezbytné pro udržení úrodnosti půd, dokonce se tam záměrně vysazují, což pro nás akvaristy zní děsivě. Zmiňuju to proto, že v jednom mém akváriu se sinice na kořenech hygroryzy objevila – nikde jinde v nádrži není. Není to G. pisum, ale je snad možné, aby tahle rostlina sinice přitahovala? Budu to sledovat. Rozhodně to není důvod se hygroryze vyhýbat.

Pokud zvažujete založení biotopního akvária pro asijské labyrintky či jiné rybky ze zatopených rýžových polí a nížinných mokřadů, tak tady máte vynikajícího zeleného kandidáta na přistínění a zkrášlení.