Chvála dubu

Aby si na své přišli také akvaristé, kteří netouží rovnou po shánění exotických přírodnin, ale vyzkoušet listí v akváriu by přecejen chtěli, pochválím tady veřejně a hlasitě náš dub, resp. naše duby. Já sama dubové listí používám zhruba stejně často, jako to mandlovníkové (tj. prakticky neustále), ale za jiným účelem. Obojí je skvělé a každé jiné.

Mandlovníkové listí používám tam, kde chci vytvořit silně zabarvenou vodu, podpořit léčbu některých onemocnění a samozřejmě pro typicky černovodní ryby, pokud je chci povzbudit ke tření nebo jim zkrátka „jen“ dopřát ideální podmínky. Dubové listí je zase perfektní tam, kde chcete do akvária dodat samotnou listovou hmotu – nejčastěji jako potravu nebo jako esteticky-funkční prvek, protože dno pokryté alespoň částečně listím vypadá dobře a velmi přirozeně a poskytuje rybám i bezobratlým skrýš a svým způsobem i „zábavu“, tj. povrch k prozkoumání. Na takovéhle využití listí nedám dopustit a tady přichází ke slovu hlavní vlastnost dubového listí a důvod, proč právě dub: trvanlivost.

Ale než přikročíme k použití listí v akváriu, nejdříve ho musíme nasbírat a připravit. Popíšu vám, jak to dělám já.

Častěji používám listí dubu letního, ale je to jedno, vzhled i vlastnosti mají s dubem zimním prakticky stejné. Pozor si dejte na použití listí u nás nepůvodního dubu červeného se zašpičatělými čepelemi či dalších exotických druhů dubu – je kyselejší a daleko více ovlivňuje vodu.

Dub na podzim celý neopadává, jeho listí odumře, ale ke kompletní výměně dojde až na jaře. Odtud je hláška „až opadá listí z dubu“, znamenající nikdy, ačkoliv to listí samozřejmě spadnout jednou musí. Co je hlavní, není nutné sbírat listí čerstvě po opadu. Před příchodem zimy ale přinejmenším pod dubem letním bývá listí i tak dost a sbírá se snadno.

Listí sbírám zásadně dokonale odumřelé, tj. jednotně hnědé. Nevadí drobná poškození a výskyt hub a plísní, pokud zajistíte, aby se nešířily dále. Listí nechám důkladně vysušit, a potom ho skladuju v igelitových taškách (lze použít i jutové pytle apod., vzhledem k vlhkosti v domácnosti je ale někdy lepší naopak listí důkladně vysušit a neprodyšně uzavřít). Takhle vydrží roky, pokud ho nebudete spotřebovávat, což mi především moji mlsní šneci nedovolí a zásoby musím každoročně obnovovat nebo dosbírávat i na jaře. Správně vysušené listí šustí a nejde ho ohnout bez zlomení.

Máme-li suché listí, můžeme ho kdykoliv hodit do akvária bez dalších úprav. Tohle ale já nedělám, nebo jen velmi zřídka, když chci z nějakého důvodu vytvořit plovoucí vrstvu listí na hladině. Běžně ale listí namáčím a používám ho ve chvíli, kdy už je pořádně změklé, nasáklé vodou – a pokud je určené hlavně jako zdroj potravy, pak také notně oslizlé.

Listí nastrkám nahusto do zavařovacích sklenic nebo podobných nádob, zaliju vodou až po okraj a zavřu víčkem. Takhle ho nechám uležet několik týdnů, klidně i měsíců. Vždy mám nádobek více a když spotřebuju obsah té nejstarší, nově ji naplním a postavím zase na konec řady.

Občas vodu ze sklenice vyleju a napustím čistou – to není nutné, nicméně když listí odebírám a vidím, že je voda už nevábná, vyměním ji. Nejde mi tedy o výluh z listí, ten nepoužívám. Není na závadu, pokud se něco vyluhuje z listí do akvária, to vůbec ne. Ale čerstvý výluh z dubového listí na rozdíl od mandlovníkového bývá jakoby kalný a mastný (viz foto níže). Listí v akváriu někdy vodu lehce zbarví do hněda, to je barva příjemná a ničemu nevadí. Nicméně prvotní výluh považuju já osobně za odpad.

Ohledně chemického složení dubového listí vám bohužel neumím prozradit nic moc zajímavého, kromě toho, že vysoký obsah tříslovin zaručuje jeho kyselost a hlavně trvanlivost. (Totéž platí o dřevě, dub se používá i pro konstrukce určené do vody, kde dlouho odolávají.) Krmíme-li s ním plže, pak nás může zajímat, že právě dubové listí (ale např. i březové, bukové apod.) obsahuje vápník ve šťavelové (oxalátové) formě, která je biologicky špatně dostupná. Proto např. najdeme více druhů plžů v lesích s jilmy a javory, jejichž opad obsahuje vápník ve formě citrátu, který je daleko dostupnější. Dubové listí dále obsahuje poměrně hodně fosforu.

Proces máčení lze urychlit varem, ale považuju to za zbytečné a naopak za kontraproduktivní. Raději nechám listí ve vodě tak dlouho, aby ho osídlily různé mikroorganismy, které se stanou vítaným zpestřením jídelníčku obyvatel akvária.

K praktickým záležitostem ještě dodám, že listí z akvária nikdy neodstraňuju. Jedině tehdy, když ho plži vykoušou do půvabné zbytkové „krajky“, občas neodolám a schovám si ji. Jednou jsem takhle na žilnatinu ohlodaným listím vyzdobila miniakvárium na výstavě v Bratislavě – a to byste se divili, kolik návštěvníků se mě ptalo, jak jsem to listí takhle dokázala upravit :-).

Listí vydrží v akváriu několik týdnů až měsíců. Nejdéle by vydrželo zavřené např. v té zavařovací sklenici, tam je to opravdu v řádu měsíců, i přes půl roku – čím je tam déle, tím rychleji se na něj pak vrhnou krevetky a plži a zlikvidují ho. (Sliz z něj neomývejte!) V akváriu je jeho životnost dána právě výskytem rozkladačů a detritovorů, kteří si na něm smlsnou. Ve své trvanlivosti pod vodou ale listí dubu nemá konkurenci, alespoň co se týká listí běžně dostupného nám všem. Zkusit můžete ale i bukové listí, obsahuje také hodně tříslovin, má proto podobné vlastnosti, jen jinou „hmotu“ a strukturu…