Heros efasciatus a rostlinná nádrž

Mezi akvaristy panuje názor, že není možné chovat větší cichlidy (15–30 cm) v rostlinné nádrži. Je to ale vždy pravda? Nemusí tomu tak být, pokud zohledníme několik základních faktorů: velikost cichlid, jejich potravní orientaci, „agresivitu“ cichlid vůči rostlinám, samotnou rostlinnou nádrž a její velikost a v neposlední řadě i teplotu vody.

Zhruba před dvaceti lety se diskutovalo o tom, jaké rostliny vybrat např. k terčovcům do okrasné nádrže. Vysoká teplota vody (28 °C a výše) se jevila jako limitující faktor. Můžeme se proto ještě poměrně často setkat s názorem (zejména ve starší, domácí i zahraniční literatuře), že při vyšších teplotách už skoro nic neroste. Pokud se jednou podíváme do tropů, pochopíme, že teplota vody kolem 30–35 °C není nic neobvyklého a rostliny zde nádherně prosperují. V minulosti se však zapomínalo na skutečnosti a souvislosti, dnes dobře známé z hi-tech rostlinných nádrží: jestliže je teplota vody vysoká, je nutné dodat vyváženě více světla a živin (v podobě CO₂ a hnojiv) – a problém je v podstatě vyřešen.

Jinými slovy: pokud v trojúhelníku růstových faktorů – teploty, světla a živin – jeden z nich zvýšíme, ostatní faktory musíme rovněž adekvátně kompenzovat. A pak je možné dlouhodobě a úspěšně pěstovat rostliny i při teplotách mírně nad 30 °C.

Mnoho akvaristů se záměrně vyhýbá kombinaci větších cichlid s rostlinnou nádrží. Běžnou výjimkou jsou pochopitelně skaláry a terčovci. Pokud připustíme ustálené pravidlo, že větší cichlidy s rostlinnou nádrží nejdou dohromady, ve většině případů budeme mít pravdu. Obecně ustálená pravidla bychom neměli porušovat, protože jinak za to budeme obvykle krutě trestáni. Pokud ale podstatu pravidel pochopíme a dobře si je v praxi osvojíme, jejich citlivým porušením můžeme dosáhnout zajímavých výsledků či efektů.

V praxi jsem se setkal u své 650 l nádrže s následujícím problémem. U takto velké nádrže, pokud ji chcete pojmout jako společenskou a zároveň rostlinnou (holandského typu), potřebujete větší a výraznější ryby, aby ze vzdálenosti 2–3 m v ní bylo vůbec něco vidět. Akvárium má být dekorativním, dominantním prvkem místnosti a zároveň chcete pozorovat sociální chování ryb. Skaláry se mi omrzely, africké labyrintky Ctenopoma acutirostre dorostly do velikosti 15–18 cm a okamžitě sežraly jakoukoliv rybu menší než 10 cm s pro táhlým tvarem těla. S přibývajícím věkem se navíc tyto ryby uchylují do úkrytů, kde celé dny vydrží nehnutě na jednom místě natěsnané vedle sebe. Pokud jsou hladové, na lov vyrážejí nesmírně rychlými výpady v ranních a večerních hodinách (tedy v přítmí), takže je v nádrži takřka nespatříte.

Před čtyřmi lety jsem narazil na tehdy u nás velkou novinku – červenou variantu Heros efasciatus „Red Spotted“ (též nazývanou „Red Pearl“), která již v mládí nádherně barevně kontrastovala se svěží zelení rostlin. Z rybek o velikosti 7–8 cm za několik let dorostli mohutní jedinci, kteří svými rozměry, barevností i chováním předčí skaláry i terčovce. Kančík H. efasciatus je uváděn jako všežravý druh, který si svůj jídelníček velice rád doplňuje rostlinnou stravou, a pokud podmínky v nádrži neuzpůsobíte určitým pravidlům, zdevastují v krátké době většinu rostlin. V literatuře najdeme varování, že tento kančík je „nekompatibilní“ s rostlinnou nádrží.

Taxonomie aneb babylonské zmatení názvosloví

Do rodu Heros Heckel, 1840 do zcela nedávné doby patřily 4 druhy: H. efasciatus, H. notatus, H. severus a H. spurius. Akvaristé ve svých nádržích nejčastěji chovají jedince prodávané pod jménem H. severus a takto je uvádí i většina odborné literatury. Ve skutečnosti ale chováme pravděpodobně různé mezidruhové křížence, barevné formy. Čistou formu H. severus pravděpodobně v našich nádržích nenalezneme.

Podle ještě nedávno platných poznatků [1] má mít „čistokrevný“ H. severus devět svislých, tmavých pruhů po celém těle, dorůstat délky max. 15 cm a má odchovávat potěr v tlamce (tedy se jedná o tzv. tlamovcovou cichlidu)! Podle těchto poznatků v našich nádržích chováme pravděpodobně ryby, které v taxonomii mají spíše blíže H. efasciatus (dorůstají podstatně větší délky, nemají zřetelné pruhy po celé délce těla a vytírají se na pevný podklad, kde jikry hlídají a potěr opečovávají oba rodiče). Případné zájemce o současnou taxonomii rodu Heros odkáži na zajímavý článek [1], kde se detailně uvádějí fakta na základě argumentů německého akvaristy Petra Dittricha, proč „H. severus“ je spíše H. efasciatus.

Během posledních redakčních úprav tohoto čísla vychází další, upřesňující a velmi významné sdělení [2], odkazující se na popis nového druhu rodu Heros, který publikovali autoři W. Staeck a I. Schindler v letošním roce [3]. Je popsán nový, tedy pátý druh Heros liberifer (druhové jméno v překladu znamená „nosič potěru“), který je jediným zástupcem rodu Heros, odchovávajícím potěr v tlamce. Tento nový druh byl dokumentován ve Venezuele, v povodí Río Orinoco. Podle autorů je původní druh H. severus (tedy „netlamovcový“) nejblíže podobný komerčním dovozům, označovaných v posledních letech jako Heros sp. „Inirida“.

Ať je názvosloví dnes jakékoliv, ve své nádrži chovám ryby rodu Heros, které se vytírají na pevný podklad a které bych zatím osobně zařadil spíše jako H. efasciatus.

Oblast přírodního výskytu

H. efasciatus pochází z povodí Amazonky – jejího hlavního toku a některých velkých přítoků. Byl pozorován v klidných, hlubokých vodách řek, stejně jako v sezonních zátopových oblastech s hustým rostlinným porostem.

Základní charakteristika

H. efasciatus je nádherná, velmi inteligentní a dlouhověká cichlida s terčovým tvarem těla, která je na rozdíl od terčovců velmi nenáročná na podmínky chovu. V nádržích se vyskytuje v mnoha barevných formách a ne nadarmo je přezdívána „terčovec chudých“. Tento název možná může evokovat pejorativní nádech, ale ve skutečnosti se jedná o rybu, která svými vlastnostmi i životními a sociálními projevy v mnohém terčovce předčí a rozhodně nevyžaduje náročnou úpravu vody nebo nákladnou léčbu.

Akvárium – od čistě biotopního až po holandskou společenskou nádrž

Z osobních zkušeností bych doporučoval objem alespoň 200–250 l na jeden dospělý pár. Nádrž může být biotopního charakteru „Amazonie“ – jemný, světlý písek, kořeny a kameny, minimum rostlin; ale stejně tak i společenská, rostlinná nádrž holandského typu. Voda s pH v lehce kyselé až neutrální oblasti, měkká až středně tvrdá, teplota 24–32 °C. Ryby obývají celý prostor nádrže, na noc se uchylují do temnějšího úkrytu mezi rostliny či dekorace. Nemají rády příliš silné osvětlení.

Dospělé ryby jsou velmi aktivní za rozbřesku a při soumraku, přes den spíše „líné“. Dobře snášejí středně silné až silné proudění vody. V nádrži nesmějí být žádné ostré předměty, protože kančíci občas prudce unikají před agresí svého soka nebo se polekají vnějšími, neočekávanými podněty mimo nádrž.

V nádrži o objemu 650 litrů mám instalováno osvětlení 2 x 80 W HO a 4 x 54 W HO. Doba svícení je v průměru 12 hodin denně s tříhodinovou pauzou během oběda. Zářivky se postupně rozsvěcují a zhasínají, takže skutečný výkon je sotva poloviční oproti jejich celkovému součtu. Filtraci zajišťuje externí Eheim s 12 litry biologických náplní (čistím pouze 1x za 4 roky) s interním sacím předfiltrem, ve kterém je 1 litr zeolitu. Ten měním 1x za 6 týdnů při výměně 40 % vody v nádrži. V předfiltru je také 0,25 l granulované rašeliny a 2 litry biologických náplní Eheim. Doba údržby nádrže je jednorázově 5 hodin za 6 týdnů. Průtok filtru je cca 1000 l/h. Z druhé strany nádrže je protiproudý difuzor CO₂ s průtokem 600 l/h. Dávkování CO₂ je zapínáno pouze spínačem světel (zapnuto/vypnuto; hodnoty pH v tak velké a zarostlé nádrži nikdy nedosahují nižších hodnot než 6,4, i kdyby přívod CO₂ byl neustále zapnut). Hnojím mírně Bioflorem, při výměně vody ke každému echinodoru přidávám tabletu Dajana Plant Root. Toto hnojení se mi velmi osvědčilo. V nádrži jsou průběžně udržovány tyto průměrné parametry vody: pH 6,4–6,6, NO₃^– 25 mg/l, 8–14 °dGH, 3–8 °dKH, 400–440 μS/cm (vodivost je vysoká díky hnojivům ve vodě), teplota 28–32 °C, v době letních veder během 1–2 týdnů výjimečně i 36 °C. V této vodě probíhají i výtěry.

Společníky pětice kančíků jsou tyto další dospělé ryby: 6x Ctenopoma acutirostre, 14x Phenacogrammus interruptus, 30x Corydoras schwartzi.

Krmení – všežravci s orientací na rostlinnou stravu, zejména plody

Pokud si pozorně přečteme vědecké poznatky o potravní orientaci těchto ryb (viz např. Fishbase [4]), s velkým překvapením zjistíme, že se jedná o všežravce, primárně orientované na konzumaci tropických plodů spadlých do vody! Tím se snad vysvětlují i jejich „chutě“ na některé vodní rostliny, plynoucí pravděpodobně z nedostatku jejich přirozené stravy.

H. efasciatus je tedy možné krmit zralým ovocem s měkčí dužinou, jako jsou banány, melouny, meruňky, broskve, mango, papája či avokádo. Také je možné ryby krmit i mraženým hráškem, který před samotným krmením necháme rozmrazit a vytemperovat ve skleničce vody. Musíme ale dbát na přiměřené množství podávané stravy, aby přebytky neznečisťovaly vodu v nádrži. Z osobních zkušeností musím podotknout, že si ryby musí na tuto stravu zvyknout a být hladovější, aby postupně přešly z jednoho druhu krmiv na jiný. Jejich domestikace se odráží i v ochotě konzumovat běžnou umělou stravu. Doporučuji občas přidat krmivo, které je určené pro rostlinožravé rybí druhy. Osobně jim dopřávám akvarijní rostliny, které si podle chuti vybírají a dbám na to, aby jich bylo v nádrži dostatečné množství a dorůstaly úměrně tak, jak jsou spásány. Z tohoto pohledu se mi jeví plevelné zákrutichy (Vallisneria) jako ideální krmivo.

Ryby v mé nádrži pro jejich velikost ale krmím především umělým krmivem Hikari Food Sticks nebo Sera Granuar, které přijímají primárně z hladiny. Upřednostňují Hikari. S oblibou konzumují i ze dna pelety pro krunýřovce a pancéřníčky, obsahující spirulinu a další rostlinné složky.

Inteligence

Inteligence těchto kančíků je relativně vysoká. Nejenomže dokáží rozpoznat domácí obyvatele bytu od krátkodobých návštěv, ale jsou i všímaví k jejich pravidelnému chování.

Jako úsměvný příklad mohu uvést jeden ze zážitků z krmení. Sám ryby krmím před odchodem do práce. Je to každodenní rituál. Levou rukou zdvihnu kryt nádrže, odsunu krycí sklo a v pravé současně držím pár vteřin před čelním sklem sáček s krmivem. Kančíci již netrpělivě čekají pod hladinou, vystrkují tlamky a někteří se nechají i lehce hladit po hřbetech. Vzápětí probíhá krmení z hladiny.

Onehdy jsem z důvodu služební cesty pověřil ranním krmením manželku. Neznalá našeho rituálu, nejprve otevřela kryt nádrže. Pak se šla namalovat, vrátila se, odsunula sklo, šla zalít květiny, vyřídila telefonát atd. Před tím ale stihla postavit sáček s krmivem na stolek před nádrží v asi metrové vzdálenosti. Když se nakonec dostala k samotnému krmení, kančíci byli už velmi netrpěliví, a jak jim chtěla nestandardně dávat jednu peletu po druhé přímo do tlamky, došlo k obrovskému šplouchnutí v nádrži. Voda polila stěnu vedle nádrže, make-up, úsměv mé ženy a halenku až po prsa. Znamenalo to převléci se, přemalovat. A ujel autobus. Večer jsem si vyslechnul, že těch hloupých červených ryb a nádrže, kde pořád něco klohním s rostlinami, má už dost a že by chtěla „ty modré a žluté“ rybky, co žijí v kamenitých nádržích bez rostlin…

Chování

Do své již zarostlé nádrže jsem přinesl šest kusů těchto nádherných kančíků. Jak ryby postupně dospívaly, shodou šťastných náhod se vytvořily tři páry, které si nádrž teritoriálně rozdělily v podélné ose po třetinách. Každý pár si vybral buď svisle, nebo horizontálně orientovanou břidličnou desku či jiný velký kámen.

Každá z ryb již od útlého mládí projevovala zcela jiný, individuální temperament. Někteří jedinci byli již od mládí akční, jiní spíše „líní“. Na co musím upozornit, je způsob odpočinku některých jedinců. Ti si totiž na dlouhé hodiny lehají na dno a opírají se šikmo bokem o nějaký pevný objekt (kámen, rostlinu apod.). Ten, kdo to nezná, si myslí, že má v nádrži uhynulou rybu! Toto chování je ale typické až pro dospělé ryby.

Souboje

Souboje, pošťuchováni i polibky na tělo jsou každodenními rituály dospělých jedinců. Pokud neznáte společenskou hierarchii ryb v nádrži, na první pohled někdy nerozpoznáte, oč se jedná. Samec se samicí, kteří spolu k sobě patří, se něžně dotýkají tlamkami hlavy i boku svého partnera a může se nám zdát, že se jedná o šťouchance. Ve skutečnosti to jsou „partnerské polibky“.

Ostřejší souboje mezi samci probíhají do té doby, než si nový alfa samec obhájí své postavení. Jakmile je zjevné, kdo je ten nejsilnější, v nádrži bývá relativně klid. Tu a tam nějaký samec zkusí vyzvat na souboj alfa samce. Někdy to skončí jen pozičním, bezkontaktním „přetlačováním“, kdy sokové stojí proti sobě a snaží se přinutit protivníka k ústupu. Souboj pak připomíná pomyslné přetahování neviditelným lanem, kdy jeden ze samců ustupuje couváním a pak vzápětí vytlačí svého soka nejen z nově vydobyté, ale i z jeho původní pozice. Obě ryby střídavě couvají a zase se tlačí vpřed. Pohyb si můžeme rovněž představit jako kyvadlo, kdy obě soupeřící ryby stojí k sobě neustále čelem. V další fázi soubojů je už fyzický kontakt, kdy útočník se snaží tlamou zachytit spodní pysk protivníka. Ryby se dokáží zakousnout tlamkami do sebe a v tomto stavu se i několik minut přetlačovat.

Souboje jsou ale velice gentlemanské, nikdy nekončí jakýmkoliv zraněním protivníka, nebo dokonce jeho smrtí, jak tomu bývá u jiných druhů agresivnějších cichlid. Jakmile totiž jeden ze samců naznačí, že ustupuje, že je slabší, sok toto akceptuje a okamžitě přestává útočit.

K soubojům nedochází ale jen v poměru samec proti samci, ale například dva sehrané páry proti sobě bojují o teritorium, třecí prostor. Můžeme často pozorovat i situaci, kdy partnerka jednoho ze samců pomáhá v boji svému milému. V takových situacích často v boji o teritorium vítězí slabší samec se svou samicí proti osamocenému alfa samci.

Dominantnost ryb a jejich sociálně-hierarchické uspořádání můžeme sledovat i při krmení, kdy první ke stravě přistupují samci podle své dominance, pak slabší samice. Ryby se pošťuchují a odhánějí dloubáním do boků.

Pohlavní rozdíly

Pohlavní rozdíly spolehlivě rozpoznáme u dospělých ryb, když jsou vytvořeny alespoň nějaké partnerské páry. Obecně je samec mírně větší než samice, se silně vyklenutou hrudí a kolměji postaveným čelem oproti samici. Hledat rozdíly pohlaví pomocí protažení ploutví nevede k žádnému výsledku. Dominantní alfa samec v celé chovné skupině má tmavě rudě vybarvenou část hlavy v oblasti skřelí. Rozdíly jsou patrné z přiloženého obrázku.

Rozmnožování

Zhruba po dvou letech se moji kančíci začali vytírat na svislé břidlicové desky nebo na velké kameny na dně. Samotnému tření předcházelo vyčištění a úklid třecího prostoru, který prováděl pár společně. Pokud v prostoru byl velký echinodor, který ryby nebyly schopné odhrabat, systematicky dokázaly odlámat i velké listy, a to pro mě neuvěřitelným způsobem. V souhře, samec i samice, se postavili oproti řapíku listu, který jim překážel, každý z jedné strany. Postupným, opakovaným působením protichůdných sil v různé výšce lámali i několikamilimetrové řapíky „únavou materiálu ve střihu“. Nutno podotknout, že ničení velkých rostlin dělali pouze ve stavu nouze, když si nebyli schopni najít jiné, příznivější místo ke tření, nebo pokud takové místo hájil již jiný pár. Pokud v době tření nebo starostlivosti o potěr strčíte ruku do jejich teritoria, následuje urputný útok, který končí až docela bolestivým kousnutím a modřinou.

Před samotným třením samec lákal samici na připravené místo vlněním celého těla, přičemž byl postaven kolmo k pozici samice a zvolna se otáčel, aby jej následovala. Vlnění je doprovázeno cukavým třesem a předváděním vypjatých ploutví.

Tření v mých podmínkách probíhalo vždy v zimním období, pravidelně v 6týdenních cyklech 3–4x za sebou, vždy po výměně vody. Nikdy se ale nevykulil potěr. Jikry postupně plesnivěly až do 3–4 dnů od tření, kdy mělo dojít k líhnutí. Podobné zkušenosti mají i jiní chovatelé. Příčinou může být možná „umělá“ neplodnost (?) všech ryb (mé ryby pocházely z asijských odchovů, prvních importů do ČR), nebo nevhodné složení vody, které jsem nezkoušel měnit a ani jsem jikry nepřenášel do nádrže s jinými parametry vody. Určitě by stálo za to vyzkoušet měkkou vodu o pH 6,0–6,2, která odpovídá jejich domovině. Toto ale může být též jen hypotéza, protože tento šlechtěný druh může být již dávno domestikován, a tedy přivyknut na jiné podmínky. Diskutabilní je i vodivost vody v mé nádrži, kde průběžně dochází k mírnému hnojení.

Soužití s rostlinami

Pokud kančíky chováme v dobrých podmínkách, ve věku od tří let dosahují dominantní jedinci délky lehce nad 20 cm. Již to naznačuje, že pro nádrž nejsou vhodné křehké rostliny ani rostliny se slabším kořenovým systémem. Již pouhé proplutí kolem křehkých a slabě kořenících rostlin může být pro některé rostlinné druhy devastující.

Abych zabránil vytažení rostlin (zejména těch stonkových) ze substrátu, používám tzv. „košíčkovou“ metodu (popsanou v jiném příspěvku v tomto čísle Akvária). Podobným způsobem chráním i nově sázené rostlinné přírůstky do nádrže, jako jsou menší echinodory apod. Herosové jsou velmi inteligentní ryby, které okamžitě poznají všechny změny ve vnitřní „architektuře“ nádrže a okamžitě zkoušejí, jak nový rostlinný přírůstek chutná. Milují mechy nebo jemné plovoucí rostliny, takže tyto do nádrže rozhodně nedoporučuji. Naopak rohatců rodu Ceraptopteris si nevšímají.

Chceme-li vytvořit působivou rostlinnou nádrž s tímto druhem ryb, doporučuji začít od malých jedinců, kteří postupně dorůstají i s rostlinami a máme čas pozorovat a analyzovat, které rostliny jsou pro ně vhodné a které nikoli. Za zásadní chybu s nedozírnými následky považuji dát tyto ryby do čerstvě založené nádrže, zejména dospělé jedince.

Rostlinná složka v potravě herosů je zcela běžná záležitost. Abychom zabránili nadměrné devastaci rostlin, můžeme používat dvě jednoduché taktiky: vhodnou rostlinnou stravu, kterou ryby pravidelně krmíme, a pěstování rychle rostoucích, dostatečně dekorativních rostlin přímo v jejich nádrži. Těmi se pak kančíci pravidelně sami dokrmují. Pokud zvolíme vhodný rostlinný druh, který jim chutná a který je v nádrži v dostatečném množství díky neustálým přírůstkům, ostatních rostlin si pak H. efasciatus nevšímá.

V mé nádrži při zadní stěně pěstuji hojně zákrutichy, které jsou s radostí spásány. Vallisneria má oproti mnohým jiným rostlinám vysokou výživnou hodnotu. Pravidelně alespoň 1x týdně je ale nutné z vodní hladiny sbírat a odstraňovat rostlinné úlomky, které herosům při konzumaci „utíkají“ na hladinu. Někdy mám pocit, že lámání listů zákrutich na různě dlouhé úlomky je pro kančíky i jakousi zábavou či sportem, aby se v nádrži nenudili.

Herosové jsou obecně velmi citliví na nové předměty v nádrži a okamžitě je začínají zkoumat. Když mají své „špatné dny“, snaží se předměty přesunout někam jinam nebo zničit.

Závěr

Záměrem tohoto příspěvku bylo ukázat, že i větší cichlidy, jako je právě Heros efasciatus, je možné chovat v rostlinné nádrži. Jak jsem uváděl na začátku – pokud chceme porušovat pravidla, musíme dobře vědět, proč a jak to děláme, a postupovat velmi decentně. Podobně je možné chovat i jiné větší jihoamerické cichlidy společně s rostlinami. Rozhodně ale v rostlinném akváriu nezkoušejte chovat velké středoamerické cichlidy; chovají se jinak než ty jihoamerické.

Kančíci pruhoocasí jsou vhodnou alternativou k chovu terčovců. Dobře snášejí vysoké teploty vody, jsou mnohem nenáročnější, a tudíž se může zdát, že jsou vhodní i pro začátečníky. Nesmíme však zapomenout, že po 2–3 letech ryba dosahuje úctyhodných rozměrů, větších než u terčovců, a je nutné jí dopřát adekvátní velikost nádrže.

Nezapomínejme ani, že tyto ryby se dožívají věku 10–14 i více let. Pokud si ji jednou přineseme do své nádrže, bereme na sebe velký závazek k těmto nádherným tvorům, kteří nám poskytnou nevšední zážitky při jejich pozorování pod vodní hladinou!

Literatura

[1] Hill, N. (2014): Super Heros. Practical Fishkeeping, Issue 12, 2014, pp. 7-13. [2] Aquarium Glaser Newsletter September 11th, 2015. [3] Staeck, W. & Schindler, I. (2015): Description of a new Heros species (Teleostei, Cichlidae) from the Rio Orinoco drainage and notes on Heros severus Heckel, 1840. Bulletin of Fish Biology 15 (1/2): 121-136. [4] www.fishbase.org/summary/Heros-efasciatus.html

[5] www.zonerama.com/Album/870473 – originál autorské snímky použité v článku