Hyalella azteca

Krmivo, nebo další přírůstek do zvěřince?

Bylo, nebylo, kdysi jsme se vypravili k příkopu u silnice. Byla tam Hyalella azteca. Pak jsme šli k řece. Tam taky byla Hyalella azteca. Potom jsme se rozhodli jít k mokřadu zarostlému orobincem, kde byla Hyalella azteca. Jeli jsme spoustu mil na západ a celou dobu jsme se smáli a přemítali, jestli i tam bude Hyalella azteca. Samozřejmě, že byla. V křišťálově čistých pramenech, v řasových porostech na dně vysychajících rybníků, pod kůrou mokrých tlejících větví, v řece, všude, Hyalella azteca. K čemu je dobrá, ptali jsme se žertem, protože každý z nás už dávno znal odpověď: krmivo pro kachny. Hyalella azteca byla seslána na Zem proto, aby si kachny mohly dávat krevetový koktejl. (J. Janovy, 2001 [1])

Tenhle poetický úryvek z knížky se nás snaží přesvědčit, že Hyalella azteca je krmivo, ne-li přímo mana. Stejně tak drtivá většina akvaristických textů. A ono není divu, tohoto korýše si pořizujeme proto, abychom s ním krmili ryby (kachny zpravidla nemáme). Krmivo je to výborné a pokud vás zajímá čistě jen tento aspekt, poklidně přeskočte na příslušný odstavec. My ostatní se při zkoumání tohoto zvířátka neubráníme zjištěním ohledně jeho původu a biologie, což se nám v chovu koneckonců může taky hodit.

Mimochodem, trvalo mi čtyři roky, než jsem kromě opečovávání a pozorování taky poprvé zkusila nějakou tu hyalellu dát sežrat rybám. V tu chvíli se ale pomyslné váhy výrazně naklonily směrem ke krmivu. Koktejl, mana, blaho!

Kde se vzala Hyalella azteca

Nejdřív si udělejme pořádek systematický – H. azteca je korýš z řádu různonožců (Amphipoda). Rozhodně nejznámější jsou pro nás z téhle skupiny blešivci rodu Gammarus, zástupci rodu Hyalella vypadají prakticky stejně.

Tento rod je rozšířený v celé Severní a Jižní Americe a dnes čítá okolo osmdesáti známých druhů – uvádět přesné číslo je ošidné, protože popisy nových druhů se poslední dobou objevují velmi často a určitě budou přibývat. Největší druhová pestrost je uváděná z Brazílie (25 zástupců). Druh H. azteca je problematický, protože jeho původní areál sahal od Ohňové země až po Aljašku a zejména od Mexika severně byl považován za všudypřítomný, o čemž svědčí i úvodní úryvek (ten je z centrální oblasti USA); od 90. let minulého století však začalo být zřejmé, že jde ve skutečnosti o komplex druhů. Mnoha druhů.

Situace je zamotaná hlavně proto, že tento blešivec se díky své všudypřítomnosti a odolnosti používá už dlouhá desetiletí ve vědeckých studiích. Především zaměřených na toxikologii sedimentů, ale dělaly se s ním i jiné výzkumy. Všude figuruje jako H. azteca – a teď se ukazuje, že velmi pravděpodobně šlo o různé druhy, čímž srovnatelnost výsledků padá. Nejprve se zjistilo, že ekologie populací z různých míst se liší. Vzápětí odlišnosti potvrdily i genetické studie. Teprve v posledních dvou desetiletích se začaly studovat morfologické rozdíly, nominátní druh H. azteca byl znovu popsán a tím se roztrhl pytel s popisem nových druhů, protože teď je konečně s čím srovnávat, tedy už známe tu „jedinou pravou“ H. azteca.

Podle všeho se tento druh vyskytuje jen v Severní Americe, všechny záznamy jižně od Mexika byly nejspíš mylné. Zdá se dokonce, že by i všechny populace ze Spojených států a Kanady mohly být ve skutečnosti jinými druhy (zřejmě půjde o desítky druhů). Typová lokalita H. azteca je v mexickém Veracruzu v aztécké nádrži na vodu a můžeme se brzo dočkat i zjištění, že tento domněle všudypřítomný a hojný druh je omezený jen na velmi malé území a místo krmiva pro kachny jde o vzácného živočicha.

Podle současného vnímání jde tedy o druhový komplex a jméno H. azteca by se v tomto pojetí snad ani nemělo uvádět, protože je téměř jistě nesprávné. Ve všech laboratořích Severní Ameriky totiž sotva budou blešivci z Veracruzu; naopak, testují se místní populace. Kdoví, odkud pocházely hyalelly, které v roce 1989 strávily dva týdny v kosmu v rámci biomedicínské výzkumné mise Bion 9 a vešly tak do historie. Kdoví, jak budou pojmenováni živočichové, kteří dlouho byli považováni za nejběžnější součást vodních ekosystémů Severní Ameriky a nejhojnějšího různonožce. Teprve musíme zjistit, čím se to tedy živí ty kachny (některé druhy divoce žijících kachen se skutečně živí blešivci z více než 90 %). Zatím všechnu smetanu slízla H. azteca, budou ale přibývat popisy nových druhů a zmatek naroste.

Ze stejného důvodu ani akvaristé neví, jakého blešivce ve skutečnosti chovají. Akvaristická literatura hovoří jen a pouze o H. azteca. Ani tento článek nebude pochopitelně výjimkou; domyslete si však pokaždé u jména přinejmenším uvozovky.

Biologie Hyalella azteca

Držme se toho, že jde o druh extrémně rozšířený a velmi tolerantní k ekologickým parametrům. To je něco, čím se H. azteca liší od mnohých dalších zástupců rodu, kteří žijí často ve specifickém prostředí a někdy jde dokonce o endemity menších území či jednotlivých lokalit. Víme sice, že pravá H. azteca všudypřítomná není a zřejmě ji ani nechováme – ale druh, který chováme, musí být každopádně velmi odolný, jak ukazuje praxe.

V přírodě nalézáme tyto blešivce ve sladké i brakické vodě – nesnáší jen nízké pH pod 6, jinak nejsou, co se chemismu týká, nároční. Oproti blešivcům rodu Gammarus snáší vyšší zasolení, vyšší znečištění a vyšší teplotu.

I když existují hyalelly pelagické, filtrující částečky potravy z vodního sloupce, je takový způsob života výjimkou a většina druhů se živí spásáním nejrůznějších zbytků, detritu apod. Blešivci se běžně schovávají v substrátu, pod kameny a listím, v porostech řas nebo mechu. Spásání řas, rozsivek a rostlinných zbytků včetně spadaného listí je jejich nejčastější činností, ale tito živočichové nedokáží trávit celulózu ani lignin. Živí se však baktériemi, které rostlinné zbytky osídlují.

Nejčastěji se tito blešivci vyskytují ve stojatých vodách blízko břehů, a to ve velkém počtu. Jsou významnou složkou potravy nejen kachen (jak už dobře víme :-)), ale i ryb. Rychle se pohybují zmateným plaváním, pokud je vyrušíme, raději se ale schovávají a aktivní jsou především za šera.

H. azteca dorůstá velikosti asi 8 mm, samci bývají větší. Pohlaví běžným pohledem nepoznáme, pod lupou by to možné bylo, ale z praktického hlediska je to nepotřebné. Ovšem chcete-li, hledejte zvětšený propod na druhém gnathopodu :-). Samci si samici, se kterou se hodlají pářit, hlídají – vzniká tzv. prekopulační pár. Samec se jakoby vozí samici na zádech, resp. drží ji před sebou, ať ta dělá cokoliv. Tím si zajistí, aby byl právě on ve správný moment na správném místě. Prekopulační spojení trvá několik dní, běžně i týden, dokud se samice nesvlékne a nedojde ke kopulaci.

Samice nosí oplozená vajíčka ve vaku na břiše. Jejich množství se značně liší podle velikosti samice a pohybuje se většinou mezi pěti a dvaceti, výjimečně i více. Vajíčka bývají oranžová a postupně tmavnou, vzhledem k hbitosti blešivců si jich ale nemusíme všimnout. Zhruba v polovině vývoje vajíček si samici opět vyhlédne nějaký samec, který ji uchopí končetinami a počká, až snůšku donosí a bude připravená na nové páření. Zajímavé je, že pokud jsou přítomní predátoři, je pro blešivce nevýhodné být v prekopulačním páru – představují pak příliš lákavou (velkou a méně obratnou) kořist. Párují se tedy až těsně před novým svlékáním, kdy už samice předchozí snůšku zpravidla nenosí. Větší tendenci párovat se co nejdříve naopak podporuje stav, kdy je v populaci více samců, což je logické. Zajištění partnera pro rozmnožování je u korýšů (a zdaleka nejen u blešivců) důležitým úkolem.

Hyalella se svléká v periodě asi 20 dnů v případě samců, u samic to bývá okolo 11 dnů. Z toho snadno odvodíme, jak dlouho trvá, než se z vajíček vylíhnou mláďata. Ta po vylíhnutí tráví ve vaku samice ještě jeden až dva dny. Perioda samozřejmě významně závisí na teplotě vody, takže při teplotě okolo 25 °C může dojít k vypuštění mláďat už po deseti dnech, ve vodě chladné (16–18 °C) to naopak potrvá až tři týdny.

Optimální teplota pro růst a rozmnožování je 20–26 °C. V chladnější vodě je růst výrazně pomalejší, ale blešivci dosáhnou větších rozměrů. Krátkodobě snesou i vyšší teploty, když ale voda obsahuje málo rozpuštěného kyslíku, růst to brzdí; podobný vliv má příliš vysoká populační hustota.

Čerstvě vylíhnutá mláďata měří asi jeden milimetr. Velmi rychle rostou, v 6. instaru už se pozná jejich pohlaví a v 8. instaru se začínají pářit (od věku zhruba 24 dní). Pak se růst zpomaluje, maximální délky dosahují blešivci po cca čtyřech měsících, dále už jen mohutní. Celkově se jako dospělí svléknou až dvacetkrát. V optimálních podmínkách žijí určitě přes půl roku (ale frekvence páření se snižuje), v chladnější vodě třeba i rok.

Chov Hyalella azteca

S chovem tohoto korýše mají nejvíc zkušeností halančíkáři. Jejich potřeba mít neustále dostupné živé krmivo je nutí experimentovat a hledat nové možnosti, takže jim můžeme být vděční za to, že nám hyalellu „objevili“ a zpřístupnili. Dalším zdrojem pro získání násady nebo informací mohou být chovatelé ocasatých obojživelníků.

Dostupné informace se vesměs shodují v tom, že H. azteca je velmi nenáročný tvor. Takže si s tím nelamte příliš hlavu a nesnažte se nastudovat co nejvíce zdrojů, často si protiřečí.

Nádobu zvolte libovolnou, může to být i plastový box. Voda není vhodná extrémně měkká a především nemá být kyselá, jinak na její kvalitě nesejde (a nelamte si ani hlavu s její častou výměnou). Vzduchování není nutné, ale s ním kultura lépe prosperuje. Teplotou se nemusíme v běžných bytových podmínkách zaobírat, i když je vhodné vědět, jaký vliv má. V přírodě nosí samice více vajíček, pokud je vhodná sezóna; v chovu bývá teplota stabilní, takže se blešivci rozmnožují stále, i když relativně méně v porovnání s přírodou.

Zajímat se však musíme o substrát. Hyalelly se dobře cítí, pokud se mohou schovat před světlem. Používají se hrubé biomolitany či jiné porézní materiály, funguje i hrst hrubého štěrku apod. V laboratoři se jako substrát používá bavlněná gáza nebo papírové utěrky. Já osobně pak dodám, že ať už je v nádrži holé dno, vrstva štěrku či oblázků nebo biomolitan, vždycky na to hodím ještě hrst dubového listí a pravidelně ho doplňuju. Listí představuje nejen přirozený úkryt, ale i zdroj potravy. Blešivci ho rozmělní na vrstvu detritu, který zásadně neodkaluji; naopak detrit odjinud (či kal z filtrů) přilévám.

Krmení blešivců je to jediné, čemu musíte věnovat trochu více pozornosti. Svůj první chov před pěti lety jsem zahubila právě horlivým krmením. Takže pozor, tudy cesta nevede! Dáte-li blešivcům listí nebo jiný organický materiál, nemusíte je krmit vůbec. Je to lepší, než je překrmit. Samozřejmě, že větší přírůstky dosáhneme přikrmováním. Můžeme použít téměř jakékoliv krmivo pro ryby (vločky, granulky, mraženou potravu…). Jen opakuji, nepřežeňte to s množstvím. Kousky rostlin (odumírající listí, řasy atd.) z jiného akvária já nepoužívám, protože do chovu nechci zanést ploštěnky, ale jinak by takové krmivo bylo vítané. Alternativou jsou spařené listy kopřiv, salát atd. Jako magnet pak fungují kousky některého ovoce a zeleniny, typicky se používá salátová okurka. Tu pro běžné krmení nedoporučuju, ostatně nemá toho po výživové stránce ani moc co nabídnout, ale hodí se k nalákání blešivců tehdy, když jich chceme část odlovit. Za pár minut je kolečko okurky obsypané a pokud ho rychle vytáhneme nebo raději podebereme, máme desítky blešivců. Musíme být rychlí nebo prchající korýše zaskočit máchnutím větší síťky.

Nekrmíme-li, blešivci si vystačí s detritem, řasami apod. Dají se proto řadu měsíců držet v nízkoúdržbovém režimu. Pokusně byla H. azteca umístěna do uzavřeného ekosystému, kde jediným vstupem bylo světlo, a populace to bez problémů přečkala patnáct měsíců. Proto opakuju, nad vhodnými podmínkami není třeba příliš spekulovat, zabít hyalellu můžeme jen přehnanou péčí. Pokud překrmíte a voda zbělá až zmodrá a bude zapáchat, opatrně ji slijte, dolejte čistou a počkejte několik týdnů. Blešivci povstanou z mrtvých, věřte mi ;-).

Abych si ověřila vliv krmiva a případnou závadnost naší ostravské měkké vody, udělala jsem pokus. Dala jsem po patnácti blešivcích do pěti akvárií a sledovala šest týdnů, jestli v některém přibude výrazně více či méně jedinců než jinde. Kromě přídavku minerálů a různého krmení (rostlinné vločky a kal z filtrů versus mražené krmivo živočišného původu) jsem chtěla vidět, jestli se nějak projeví absence listí a detritu. Ve všech akváriích bylo jemné vzduchování a krmila jsem jen asi třikrát týdně. Na konci pokusu bylo v nádržích maximálně cca sto dospělých plus spousta miniaturních mláďat, nejméně to pak bylo jen deset dospělých a desítky mláďat. Voda měkká, s přídavkem minerálů i s jejich dvojnásobnou dávkou se výsledkem nelišila, při krmení rostlinnými vločkami byl vždy výsledek stejně dobrý. Propadákem byla absence listí (místo něho byly na dně oblázky). Masitá strava v kombinaci s listím byla někde uprostřed, ale blešivci zde byli nejaktivnější.

Ještě zmíním, že blešivce je snadné přehlédnout, pokud s nimi manipulujete a např. čistíte chovné nádoby. Takže se může stát, že si je zavlečete tam, kde jste je mít nechtěli. V běžném akváriu se o ně ryby postarají, ale mějte na paměti, že blešivec není všude vítaný. Může žrát rostliny (a to způsobem, který vás přivede k zoufalství), může žrát jikry nebo údajně i čerstvě vylíhnuté krevetky – o tom sice pochybuji, ale opatrnost je na místě. Obzvlášť u těch rostlin; některé sice nechají na pokoji, ale jiné oholí dočista. V tomto ohledu tedy raději nezacházejte s H. azteca jako s milým doplňkem libovolného akvária nebo s „uklízečem“ řas a zbytků, ale jako s krmivem, které je potřeba dávkovat po patřičné úvaze. Ne, není to škůdce – ostatně ryby vám v drtivé většině případů od potenciálního nebezpečí milerády pomohou.

Hyalella azteca jako krmivo

Pokud jde o výživové parametry blešivců, vypátrala jsem nějaké hodnoty proteinu a tuku, ale také informaci, že v přírodních podmínkách mají na biochemii a fyziologii korýšů podstatný vliv různé abiotické a biotické faktory. Skutečně podstatný. Jinými slovy, pokud změníme teplotu, pH, fotoperiodu, množství rozpuštěného kyslíku, budeme krmit více či méně nebo nám zvířátka zestárnou či se začnou/přestanou množit, bude jejich výživová hodnota velmi odlišná. S tím si tedy hlavu nemá smysl lámat, snad jen do té míry, že kvalitnější krmivo pro blešivce rovná se kvalitnější blešivci pro ryby (určitě můžeme ovlivnit třeba jejich lipidový profil, čímž je zároveň podpoříme k rozmnožování).

Největším kladem hyalelly je to, že je živá. Velmi živá. Je to pro ryby naprosto přirozená potrava, třeba některé gudeje (např. Zoogoneticus tequila) a další mexické ryby mají svou dietu na H. azteca založenou. Dospělí korýšci se hodí jen pro větší ryby s odpovídající velikostí tlamky – halančíci, bojovnice, cichlidy… Mláďata blešivců ale s chutí budou lovit i mnohem drobnější chovanci. H. azteca chutná všem.

Můžeme si vybrat, jestli hyalellu nalejeme do akvária tak říkajíc „rybám do chřtánu“, aby byli korýšci pochytáni, než se stihnou rozutéct do všech koutů. Spousta ryb nám ani nic jiného neumožní. Někdy je ale lepší nasadit korýše do nádrže tak, aby jejich vyhledávání a lov ryby zabavily. Musíme samozřejmě zohlednit, jestli jsou v akváriu rostliny a hrozí eventuelně to, že se tam blešivci trvale uchytí a budou nám porost ničit. U ryb, které jsou dobrými a trpělivými lovci, to nehrozí, není-li v akváriu třeba nějaký velký trs mechu, který by blešivcům poskytl bezpečný úkryt. To by ale mohla být výhra, získáme tak trvalý zdroj živé potravy na přilepšenou produkované přímo v akváriu.

Já dávám hyalelly např. různým bojovnicím rovnou i s dubovým listím. Je to oboustranně výhodné – blešivci se v listí cítí bezpečně a mohou ho ožírat, bojovnice pak náramně baví tento materiál propátrávat a lovit kořist. Nikdy jsem neviděla bojovnici spokojenější, než když v listí zmerčí blešivce. Je to nejen přirozená potrava, ale i absolutně přirozený způsob jejího získávání a pro akvaristu nenahraditelná zkušenost. Stejné nadšení vyvolali blešivci i u cichlid, které rády propátrávají dno „foukáním“ do substrátu. Když vidíte jejich naprosté zaujetí, tak vás to pohltí, že si nevšimnete, že se stejným zaujetím civíte taky. Na vaše staré dobré akvárium novýma očima.

Zdroje: [1] Janovy, J. (2001): Dunwoody Pond: Reflections on the High Plains Wetlands and the Cultivation of Naturalists. University of Nebraska Press, 297 pp. [2] Gonzalez, E. R. & Watling, L. (2002): Redescription of Hyalella azteca from its type locality, Vera Cruz, Mexico (Amphipoda: Hyalellidae). Journal of Crustacean Biology 22(1):173-183. [3] Othman, M. S. & Pascoe, D. (2001): Growth, development and reproduction of Hyalella Azteca (Saussure, 1858) in laboratory culture. Crustaceana 74(2):171-181.