Poecilia wingei je ohroženým druhem
Zařazení druhu Poecilia wingei Poeser, Kempkes & Isbrücker, 2005 [1] na Červený seznam IUCN není žádným velkým překvapením. Přesto je to smutná zpráva, která by měla znepokojit každého fanouška „endlerek“. Druh byl 8. března 2021 klasifikován jako ohrožený, ale zveřejnění proběhlo až v roce 2024 [2].
S Dr. Fredem Poeserem jsme v červenci 2002 navštívili slavnou Lagunu de los Patos; stav jezera byl v té době otřesný, břehy byly silně zanesené odpadky a voda byla evidentně vysoce eutrofní [3]. O rok později se Dr. Wolfgangu Staeckovi také nepodařilo odchytit v Laguně de los Patos žádné exempláře P. wingei [4]. Zprávy od jiných cestovatelů rovněž naznačují četné negativní antropogenní dopady na stanoviště P. wingei v severovýchodní Venezuele. Proto jsem i já situaci pro P. wingei zhodnotil pesimisticky ([5], str. 186 a dále). Nyní byl tento druh zařazen na Červený seznam IUCN.
Autoři klasifikace pro IUCN shrnují různé důvody pro své hodnocení. Mimo jiné obecně uvádějí: rezidenční a komerční rozvoj na území výskytu druhu, zemědělství a akvakulturu, využívání biologických zdrojů (těžba dřeva, rybolov a využívání vodních zdrojů), invazní druhy a hybridizaci, znečištění vod domovními, městskými, průmyslovými a vojenskými odpadními vodami, jakož i zemědělskými a lesnickými odtoky, a konečně dopady změny klimatu (posun a změna stanovišť a sucho).
Pokud jde o hybridizaci se sesterským druhem Poecilia reticulata, autoři uvádějí: „Hybridizace druhu Poecilia wingei s jeho sesterským druhem P. reticulata v systému Laguna de los Patos, jak ji popsal Endler (2011), je velmi znepokojivým faktorem, nebo dokonce hrozbou pro P. wingei. Tento problém hybridizace se může vyskytovat v celém areálu rozšíření P. wingei, protože tyto dva blízce příbuzné druhy jsou lidmi chytány, transportovány a zavlečeny jinam […]. V každém případě je genetická budoucnost tohoto druhu nejistá.“ [2]
Ale nejen gupky (P. reticulata) představují hrozbu pro P. wingei, škodí i další (záměrně) introdukované druhy ryb. „Nejdůležitějším exotickým druhem introdukovaným do areálu rozšíření Poecilia wingei je tilápie Oreochromis mossambicus. Zavlečení tilápie má vzhledem k biologickým a ekologickým charakteristikám této cichlidy řadu důsledků. Význam má její rybožravost, střední plodnost, avšak doprovázená silnou rodičovskou péčí o jikry a potěr (teritorialita) a následně rychlý růst populace. Ekologické důsledky tohoto zavlečeného druhu ryb jsou proto nepředvídatelné (Lasso-Alcalá et al. 2014) a nevěstí nic dobrého. Mezi tyto důsledky patří přímá predace, mezidruhová konkurence, vytlačování, vymírání původních druhů, změny ve druhovém složení a trofické struktuře ekosystému a ztráta biodiverzity. Oreochromis mossambicus byl zařazen mezi 100 nejškodlivějších invazních nepůvodních druhů na světě (Lowe et al. 2004).“ [2]
Autoři také velmi podrobně popisují drastické změny stanovišť [2]: „Změny biotopů jsou také velmi důležitým faktorem, který může negativně ovlivnit přežití subpopulací Poecilia wingei. Lagunové systémy Los Patos a Punta Delgada byly od Río Manzanares izolovány od 70. let 20. století. […] Podobně, podle našich pozorování a pozorování některých autorů (Arbuatti et al. 2007, Salazar et al. 2018), byly velké plochy těchto lagun zasypány, aby se získala nebo rozšířila půda, která byla urbanizována v důsledku populačního růstu města Cumaná. Lidé s omezenými ekonomickými zdroji osídlili tuto a další oblasti kolem lagun, postavili primitivní obydlí a tím ničili přírodu. Tyto lidské invaze zase ovlivnily mangrovové lesy, protože palivové dříví pro domácí potřebu (včetně vaření) bylo těženo během posledních 20 let hospodářského a sociálního úpadku Venezuely. Pérez et al. (2003) pozorovali úplné nebo částečné vysychání systému Laguna de Los Patos během sucha (duben-květen) v roce 2001; tato situace přetrvává i v posledních letech. Tento rostoucí nedostatek vody v těchto lagunních systémech vedl ke zvýšení slanosti (až na 40 ‰) po delší období roku (až sedm měsíců) a k usazování druhů z mořských a brakických stanovišť […]. Kromě toho výstavba čistíren odpadních vod ve městě Cumaná, které byly vybudovány přímo v lagunách, přispěla ke změně stanovišť v těchto lagunních systémech.“
Ve vodě laguny a také u druhů ryb s podobnými ekologickými charakteristikami jako P. wingei byly zjištěny vysoké hladiny těžkých kovů. Tolik k Laguně de los Patos.
(Foto: Gerhard Bozek)
V druhé části přirozeného areálu rozšíření P. wingei, v oblasti Campoma dále na východ, kterou jsme s Poeserem prozkoumali v roce 2002, není situace o nic lepší, ačkoli příčiny ohrožení tohoto druhu jsou poněkud odlišné. „V povodí Río Campoma-Casanay je velmi rozšířený odběr vody pro městské a zemědělské využití, stejně jako vypalování lesů v povodí za účelem rozšíření orné půdy, a Poecilia wingei kolonizovala některé z těchto systémů zavlažovacích kanálů (Poeser a kol. 2005).“ [2] K tomu se přidává velkoplošné pěstování (70 % rozlohy půdy!) cukrové třtiny v monokulturách a s tím spojené negativní dopady průmyslového zemědělství. Během stále častějších období sucha odebírají zemědělci vodu z vodních toků k zavlažování svých polí, což má zase obrovský dopad na vodní stanoviště a jejich hladinu vody.
(Foto: Gerhard Bozek)
V obou přirozených areálech rozšíření druhu P. wingei (regiony Cumaná a Campoma) jsou dopady klimatických změn stále znatelnější. Autoři to popisují jako „významnou hrozbu pro přežití tohoto druhu“ [2]. Rozvádějí to takto: „Na jedné straně existuje riziko kvůli omezenému nadmořskému výškovému rozsahu (0–133 m n. m.) a těsné blízkosti stanovišť k pobřeží, což zase vede k riziku ze stoupající hladiny moře. Na druhou stranu v posledních 20 letech laguny Las Patos, Campoma a Buena Vista během období sucha stále více zcela nebo částečně vysychají.“ [2]
Autoři také poukazují na to, že Poecilia wingei má určitý význam jako akvarijní ryba a že neexistuje žádná regulace, která by upravovala lov prováděný akvaristy. Kvůli současné nestabilní politické situaci ve Venezuele je ale pravděpodobné, že do těchto oblastí, které nejsou zcela bezpečné, zamíří jen velmi málo akvaristů.
Nicméně my, akvaristé, máme zodpovědnost. Existují některé čistě lokální populace, které vzhledem k veřejně uznané ohroženosti tohoto druhu mají nyní ještě větší hodnotu. Je nezbytné udržovat tyto akvarijní kmeny v čistotě a dále je množit! Dále bych na konci tohoto článku rád navrhl zavedení chovatelského programu pro Poecilia wingei, podobného těm, které již existují pro jiné živorodé ryby, jako jsou gudeje prostřednictvím pracovní skupiny Goodeid Working Group (https://www.goodeidworkinggroup.com), ohrožené druhy rodu Xiphophorus prostřednictvím pracovní skupiny Xiphophorus Working Group (https://xipho.org/) nebo pro Limia islai prostřednictvím programu Citizen Conservation (https://citizen-conservation.org).
Několik zoologických zahrad si udržuje stabilní populace, například rotterdamská zoo „Blijdorp“, která v prosinci 2022 obdržela chovnou skupinu z Río de Oro Las Aguas de Moises (coll. Eckstein 2006) a s velkým úspěchem je chová v zázemí. Z této akvarijní populace, kterou od roku 2006 chovám přísně odděleně, byly vzorky poskytnuty nejen výzkumným institucím, ale i kolegům chovatelům, včetně Petera Uhliga a Dr. Dietera Genztsche.
(autorem fotografie v záhlaví článku je Gerhard Bozek)
