Žirardinka z teras – Girardinus uninotatus Poey, 1860

Původ

Žirardinka jednoskvrnná je, jako ostatně všechny druhy tohoto rodu, zajímavým kubánským endemitem. Žirardinky obecně žijí ve sladkých vodách převážně v nížinách do nadmořské výšky 100 m. Jen výjimečně můžeme některé populace najít ve výše položených lagunách až do 200 m n. m. To platí i o Girardinus uninotatus, která se od ostatních druhů odlišuje tím, že preferuje naopak spíše vyšší polohy, tekoucí vody a nižší teploty.

Typová lokalita je Río Taco Taco poblíž vesničky Taco Taco u města Santa Cruz de los Pinos. V současnosti jsou vzhledem k intenzívní zemědělské činnosti vody zdejších řek téměř kompletně odváděny do zavodňovacích kanálů. Zmizely tak lagunky, ve kterých i v době sucha rybky přežívaly. To je pravděpodobně důvodem toho, že tato původní populace, ze které pocházejí holotypy, už vymizela.

V současnosti žije početná a životaschopná populace především v horských říčkách pohoří Sierra de los Organos v provincii Pinar del Río. Konkrétně v oblasti sekundárního pralesa okolo vesničky Las Terrazas. To je jedno z mála míst na Kubě, kde opravdu jakž takž funguje ochrana přírody. Zmíněná vesnice byla totiž na příkaz Fidela Castra postavena na místě bývalých terasovitých kávovníkových plantáží jako projekt pro ekologickou výchovu studentů. Jsou tu ubytovny pro studenty a menší, skromné bungalovy pro ubytování turistů. Ty ovšem na rozdíl od ochrany přírody moc nefungují. Ale najdete tu příjemné klima se snesitelnou vlhkostí. A řadu lagunek a říček, které jsou plné rybek.

Druhově je to ovšem poměrně fádní. Zaregistrovali jsme zde během tří dnů našeho průzkumu v roce 2018 jen žirardinku jednoskvrnnou (G. uninotatus) a kreolskou (G. creolus). V zakalených lagunkách i průzračných říčkách byly těch jednoskvrnných tisíce.

Vzhled

Přestože druhové jméno této žirardinky je uninotatus (jednoskvrnná), nemají tuto čokoládově hnědou skvrnu všichni jedinci. U samic v přírodě je vidět spíše sporadicky, ale ani samci ji nemají 100%. V akvarijních populacích je tomu spíše naopak. Většina samic je jimi ozdobena, samci potom jen asi ze ¾. Podle očekávání převažovali na Las Terrazas v kalných vodách jedinci bez skvrny, v říčkách pak byli téměř všichni se skvrnou.

V mnou chované populaci se velice často (asi z 50 %) vyskytují samci, kteří mají skvrnu jen na jedné straně. U samic je to naopak vzácné. Beru jako svoji velkou chybu, že jsem tento jev nesledoval u odchycených ryb v Las Terrazas, takže nevím, zda jde o přirozenou variabilitu, nebo o projev dlouhodobého inbreedingu v akvarijních chovech.

Základní barva těla je u populace z lagun okrová, z říček potom nádherně zlatavá. Na obou typech lokalit byly ale samice neobvykle velké. Zatímco literatura uvádí jejich délku u holotypu do 8 cm, zde plavaly i samice kolem 10 cm. Největší samci měli ve shodě s literaturou 5 cm. Během naší návštěvy (říjen 2018) zde teplota vody kolísala mezi 18 °C v říčkách a 23 °C v lagunách. pH 8 v lagunách a 7,6 v říčkách; vodivost se tam prakticky nelišila – 350 μS/cm.

Chov

Akvarijní chov je jednoduchý, tyto žirardinky nevyžadují žádné zvláštní zacházení. Sušená potrava jim naprosto vyhovuje. Dokonce ji přijímají s větší chutí než živý plankton. Nic nezkazíte běžnou pokojovou teplotou kolem 24 °C. U mne kolísá mezi 20–26 °C (zima/léto) a nepozoruji žádný rozdíl v aktivitě ani v plodnosti.

Máte-li hejno více jedinců, nejsou žirardinky lekavé, takže nepotřebují nijak husté osázení. Pokud se ale ještě dostatečně nenamnožily, pak je hustší vegetace na místě. Začínal jsem se sedmi jedinci a prakticky jsem je nezahlédl. Jakmile počet ryb po prvním vrhu vzrostl, mohl jsem rostliny zredukovat, protože už se nebály ani dětských ručiček plácajících na sklo.

Samci si po celý život zachovávají jednotnou okrovou barvu se stříbrnými odlesky, zatímco u samic dochází k postupnému žloutnutí, které ve vyšším věku přechází do šedavého okru. Tyto barevné změny jsou celkem spolehlivým indikátorem stáří jednotlivých jedinců.

Odchov

V akvarijních podmínkách, kde teplota nekolísá, trvá březost 24 dní. U mladých samic bývá ve vrhu běžně 20–30 mláďat, u velkých, plně dospělých samic potom až dvojnásobek. Odhaduji, že ty opravdu velké, které jsme viděli v Las Terrazas, by mohly mít i 100 mladých.

Dospělé ryby nemají sklony ke kanibalismu. Zřejmě také proto, že velikost narozených mláďat je 9 mm, což je za hranicí snadného sežrání. Navíc jsou velmi klidná, takže nepoutají pozornost.

Dospívají ale velmi pomalu. První samci se objevují nejdříve po 4 měsících a další dva měsíce trvá, než jsou gonopodia plně diferencována. Nejsou ovšem výjimkou ani samci, kteří plně dospějí až v jednom roce života. Samice začínají rodit v 5–6 měsících. Chovatel tedy musí být opravdu trpělivý.

Závěr

Žirardinky jednoskvrnné jsou spolu s barevnými varietami G. metallicus jedinými zástupci rodu, kteří jsou barevně alespoň trochu atraktivní. Ne moc, ale oproti ostatním žirardinkám jsou jak papoušci. Přesto nejsou tyto ryby vhodné do společenského akvária, protože jsou vůči jiným druhům výrazně submisivní a od potravy je zaženou i gupky. Nejlépe tedy prospívají v jednodruhových nádržích. A to je škoda. Zůstanou tak nejspíš pouze sbírkovým druhem specialistů.