Limia sulphurophila Rivas 1980

Limia sulphurophila byla objevena v roce 1978 a Rivas ji popsal o dva roky později. Několikrát byla dovezena a rozšířena mezi amatérské akvaristy v USA a v Evropě. Přestože to je atraktivní rybka, nenáročná a snadno se rozmnožuje, mezi akvaristy se zřejmě neujala. Kvůli jejímu omezenému areálu výskytu ji IUCN klasifikuje jako kriticky ohrožený druh. Dvě univerzitní laboratoře – University of Oklahoma a Kansas State University – ji chovají, nicméně doufám, že amatérští akvaristé přijmou výzvu a budou se jejímu chovu věnovat též. Protože se rybka vyskytuje na lokalitách jak se sulfidickou vodou, tak s vodou nesulfidickou, bylo by rozumné chovat tyto ryby z obou typů vod, a to důsledně odděleně. Čím více chovů v zajetí, tím lépe.

Rozšíření Limia sulphurophila

Všeobecně se má za to, že Limia sulphurophila je endemitem typové lokality, kterou je sulfidický pramen a koupaliště Balneario La Zurza v Dominikánské republice. Nicméně, její výskyt je věrohodně doložený i z dalších lokalit – La Azufrada, což je také sulfidický pramen, dále z několika nesulfidických toků v blízkosti Cabralu a v Río Las Damas. Marmolejo (2011) ji údajně nalezla v Lago Enriquillo poblíž La Azufrada. Nenašel jsem ale uložené vzorky, které by tuto zprávu dokládaly. Díaz (2002) nalezl Limia sulphurophila v malém toku v El Salado, jihovýchodně od Neiba, v Cabralu a v La Zurza. Díazem udané koordináty lokalit jsou nepřesné, ale lokality jako takové jsou věrohodné. Isla (2000) poskytl méně věrohodné údaje o výskytu druhu v Los Borbollones, nesulfidickém pramenu a močálu na břehu Lago Enriquillo. Meyer (2015) oznámil výskyt „Limia cf. sulphurophila“ v mangrovech na karibském pobřeží jižně od Barahona; také tento údaj je zřejmě méně věrohodný.

Všechny uvedené lokality se nacházejí ve Valle de Neiba, dominikánské části zlomu mezi dvěma proto-ostrovy, jejichž spojením vznikl ostrov Hispaniola. Je možné, že se další, dosud neznámé populace Limia sulphurophila vyskytují na jihozápadě Dominikánské republiky. A i když skoro všechny druhy ryb vyskytující se ve Valle de Neiba nacházíme i na haitské straně zlomu, L. sulphurophila nebyla zatím v Haiti nalezena.

Vedení Parque Nacional Lago Enriquillo e Isla Cabritos je v La Azufrada. Když jsme tam byli v červnu 2022 s Markem Sabajem z The Academy of Natural Sciences of Drexel University, pracovníci parku nám sdělili, že Los Borbollones a sulfidický pramen a koupaliště v La Azufrada byly zatopeny stoupající hladinou jezera, pramen už není sulfidický a ryby buď vyhynuly, nebo dále žijí ve vodách jezera. Marmolejo (2011) rybku nalezla poblíž La Azufrada v Lago Enriquillo, jezeru s tříprocentní salinitou, a tak i když zmíněné lokality byly zatopeny, populace L. sulphurophila možná přežily.

Mapa: Známé lokality výskytu Limia sulphurophila.
Satelitní fotografie lokality La Zurza v nízkém rozlišení.
(Zdroj: Google Earth)

Limia sulphurophila v sulfidických vodách

Jak už víme, typovou lokalitou Limia sulphurophila je Balneario La Zurza. V roce 1978, kdy byly odchyceny typové exempláře, vypadala lokalita podle Jose Rosada, jednoho z tehdy přítomných, následovně: „Šlo o sulfidický pramen, voda měla tyrkysovou barvu, a nemýlím-li se, odchytili jsme mnoho těch rybek… Nevzpomínám si, že by tam tehdy byl nějaký bazén. Byla to jen mýtina obklopená lesem.“

Od té doby byla lokalita přeměněna na rekreační zařízení a turistickou atrakci. Lidé sem přicházejí kvůli koupelím v sulfidické vodě, která údajně léčí řadu nemocí, nebo si jdou prostě zaplavat a pořádat na břehu pikniky.

V La Zurza jsme našli Limia sulphurophila jen v brouzdalištích. V plaveckých bazénech jsme žádné ryby nenalezli. Na obrázku je větší z bazénů.
(Foto: Mark Sabaj, The Academy of Natural Sciences of Drexel University)

Úřad příslušné obce Duvergé uvádí, že v La Zurza jsou jak sulfidické, tak nesulfidické vody. Dominikánské periodikum El Jaya ze dne 31. srpna 2015 uvádí, že v La Zurza jsou tři bazény, jeden s normální vodou a dva se sulfidickou. To je zřejmě nepřesný údaj; v současnosti jsou La Zurza dva větší bazény, přičemž ten větší je napájen skrze dvě brouzdaliště.

Lara a García v roce 2017 odebrali vzorky vody z velkého bazénu v La Zurza a vydali zprávu o jejích chemických vlastnostech, z nichž vyjímám: teplota 22 °C, pH 7,86, rozpuštěné látky (TDS) 479 mg/l, celková síra (zahrnuje sírany i sulfidy) 5,97 mg/l. Za předpokladu, že všechna uvedená síra je v sulfidické formě, došel jsem výpočtem podle Boydovy tabulky (2014) k obsahu sirovodíku (H2S) okolo 0,6 mg/l za dané teploty, pH a celkové koncentrace sulfidů.

Lara a García uváděli obsah „azufre“, což je síra jako prvek. Podle Diccionario de La Lengua Española (Real Academia Española, 23 ed., 2014), „sulfuro“ znamená sulfid a „sulfato“ znamená síran. Je to poněkud nejasné a moje interpretace termínu „azufre“ z uvedené zprávy je možná mylná.

Nejvyšší koncentrace sirovodíku (H2S), ve které běžné ryby mohou dlouhodobě přežít, je 8 µg/l, tedy 0,008 mg/l (podle Smith et al., 1986, U.S. EPA, 1995). Pokud jsem data ze shora uvedené zprávy interpretoval správně, pak L. sulphurophila evidentně není normální ryba. Což platí i pro Limia melanonotata, která byla v La Zurza odchycená společně s L. sulphurophila v roce 1978. A platí to i o místní populaci Gambusia hispaniolae; University of Florida uchovává vzorky tam odchycených ryb z let 1990–91 a Mark Sabaj a já jsme ji tam nalezli v roce 2022.

Mark a já jsme navštívili lokalitu La Zurza v červnu 2022. Našli jsme Limia sulphurophilaGambusia hispaniolae, ale žádné L. melanonotata. Provedli jsme i měření vody. U obou pramenů jsme cítili sirovodík, ale zápach byl slabý. Na všech místech, kde jsme měřili – ve větším sulfidickém bazénu i v menším, údajně nesulfidickém – byly koncentrace nižší než 50 ppb (0,05 mg/l), tj. nejnižší mez, kterou moje testovací sada Chemets 9510 dokáže zaznamenat; nepozoroval jsem sebemenší změnu zbarvení. To je daleko nižší koncentrace, než odpovídá množství síry, kterou vládní laboratoř zjistila ve vzorcích Lary a Garcíi. Naměřil jsem pH = 7,5, teplota byla 26 °C. Při aplikaci Boydovy tabulky koncentrace sirovodíku nemohla být vyšší než 12,5 µg/l a byla téměř jistě pod dlouhodobě letální mezí. Námi odchycení jedinci L. sulphurophila tomu odpovídali. Měli malé hlavy, což znamená, že jejich žábry nebyly zvětšené v důsledku respiračního stresu. Totéž platí i o námi odchycených gambusiích.

Gambusia hispaniolae někdy v přírodě okusuje jiným rybkám ploutve. Proč jen někdy, je otázka. Samčí holotyp Limia sulphurophila (MCZ 54401) má evidentně pochroumanou ocasní ploutev, a stejně tak paratypy UF 28925, které jsem zkoumal. Jejich ocasní ploutve se zdají okousané zezadu a zespoda. V La Zurza se vyskytují limie společně s gambusiemi.

La Zurza nebyl v oblasti pánve Enriquillo jediným sulfidickým pramenem s populacemi L. sulphurophila. Rybka se vyskytovala i v La Azufrada, sulfidickém prameni na severním břehu Lago Enriquillo (Isla, 2000; CU 96911; M. Tobler, osobní komunikace). McCoy et al. (2011) psali o L. sulphurophila odchycené v „La Zufrada“; tamtéž nalezli rovněž L. melanonotataGambusia hispaniolae. Nezkoumal jsem osobně jedince z La Azufrada, takže nevím, zda limie měly okousané ocasy.

Nenalezl jsem žádné údaje o chemickém složení vody v La Azufrada. Zápach by měl postačovat k určení, zda je voda sulfidická.

Isla (2000) ve své zprávě uvádí, že pramen v La Azufrada byl přeměněn na veřejné koupaliště, podobně jako La Zurza. Na satelitních snímcích Google Earth Pro ale žádný bazén viditelný není. Jak jsem zmínil výše, hladina jezera Enriquillo mezitím stoupla, pramen byl zaplaven a voda už sulfidická není.

Limia sulphurophila v nesulfidických sladkých vodách

Isla (2000) zmiňuje výskyt L. sulphurophila v „Los Borbuhones“, což je zřejmě Los Borbollones, sladkovodní pramen a močál na břehu Lago Enriquillo ležící 4,5 km jižně od La Descubierta. Fotografie lokality je k vidění zde.

Když jsem před časem studoval druh Limia tridens, vypůjčil jsem si UF 110095, vzorky odchycené na lokalitě Cabral, asi 40 km východně od La Zurza a katalogizované jako L. tridens. Vzorky mě zaujaly, a tak jsem cestoval do Cabralu osobně, abych viděl rybky živé. Nějaké jsem odchytil a nyní chovám jejich kolonii. Sestává ze dvou druhů; jedním je L. melanonotata, další druh se liší gonopodiem. Připomínal mi L. sulphurophila, kterou jsem tehdy znal pouze z fotografií, a tak jsem si vypůjčil paratypy L. sulphurophila UF 28925 pro srovnání. Ukázalo se, že moje rybky z lokality Cabral jsou skutečně L. sulphurophila. Jaká šťastná náhoda!

Moje lokalita v Cabralu je nějakých 300 metrů po proudu od místa odchytu vzorků UF  110095. Když jsem tam přijel, původní lokace byla nepřístupná, ohrazená plotem a s hro madami odpadu. Moje nové místo bylo dobře přístupné, na neoploceném pozemku s krávou. Byla tam nízká betonová hráz a nad ní, kde jsem lovil ryby, byl kamenitý substrát s jemnými usazeninami. Na břehu rostla nějaká mně neznámá rostlina. Voda měla teplotu 27 °C, TDS 268 mg/l. Odchytil jsem tam druhy Gambusia hispaniolae, Limia melanonotata, L. sulphurophila, a také nějakou tilápii. V ANSP jsou uloženy vzorky všech uvedených živorodek.

Potok v Cabralu, kde jsem odchytil L. sulphurophila v červnu 2019.
(Foto: Daniel W. Fromm)

Ukázalo se, že jsem nebyl první, kdo odchytil limie v Cabralu a určil je jako L. sulphurophila. M. Tobler mi sdělil, že tam byl přede mnou a chová jejich kolonii. Ještě dříve byl na místě Díaz (2002) a rovněž limie odchytil.

Na uvedené lokalitě v Cabralu jsem viděl rovněž Gambusia hispaniolaeLimia melanonotata. Stejně jako v La Zurza, limie měly okousané ocasní ploutve.

Zajímalo mě, zda i jiné limie katalogizované jako L. tridens nejsou ve skutečnosti také L. sulphurophila. Navštívil jsem University of Florida a prostudoval všechny vzorky L. tridens z jihozápadu Dominikánské republiky. Našel jsem ještě dva vzorky L. sulphurophila, oba z říček téhož komplexu, do něhož patří i moje lokalita a UF 110095. Ostatní vzorky „Limia tridens“, včetně jednoho z příkopu u cesty poblíž La Zurza, byly zcela jiné ryby. Na mých výpravách do Valle de Neiba na počátku června 2022 a koncem dubna 2023 jsem žádné příkopy podél cest neviděl.

Stránka iNaturalist věnovaná L. sulphurophila obsahuje dvě fotografie, mapu a souřadnice lokality. Místo je na Río Las Damas, toku vlévajícím se do Lago Enriquillo přes Duvergé, což je městečko mezi lokalitami La Zurza a Cabral. Publikované fotografie jsou nejasné, ale myslím, že druh byl určen správně. V r. 2022 jsme s Markem Sabajem našli L. sulphurophila na horním toku Las Damas poblíž Puerto Escondido. Zato v r. 2023 jsme nenalezli vůbec žádné ryby na dolním toku Las Damas v Balneario El Segundo Puente, asi 2 km nad centrem Duvergé.

Samice Limia sulphurophila, Cabral 2019. Foto v akváriu.
(Foto: Daniel W. Fromm)
Horní tok Río Las Damas poblíž Puerto Escondido, kde jsem nalezl Limia sulphurophila.
(Foto: Daniel W. Fromm)

Limia sulphurophila v salinních vodách

Marmolejo (2011) odchytila L. sulphurophila v Lago Enriquillo poblíže La Azufrada 5 metrů od břehu ve vodě hluboké 80 cm. Naměřená salinita činila 30 ‰, pH 7,9. L. sulphurophila je euryhalinní.

Meyer (2015) uvádí, že L. sulphurophila byla odchycena v mangrovovém močálu asi 4 km jižně od Barahony. Mangrovové mokřady jsou obvykle brakické.

M. Tobler mi sdělil obavu, že populace L. sulphurophila z La Azufrada možná zanikla, když hypersalinní Lago Enriquillo zaplavilo lokalitu. Zpráva Marmolejo (2011) ukazuje, že tyto obavy jsou liché, nicméně, Marmolejo odchytila L. sulphurophila jen na jediné z 36 lokalit na Lago Enriquillo.

Je dobré připomenout, že Lago Enriquillo je velmi mladé. Před asi 2500 až 2800 lety bylo spojeno s mořem a jeho hladina byla na úrovni moře nebo vyšší (Buck et al., 2005; Schubert, 2003). Prameny a potoky, ve kterých se L. sulphurophila vyskytuje nyní, byly tenkrát pod hladinou jezera. Jakmile jezero ztratilo spojení s mořem, hladina klesala, až dosáhla nynější výše asi 40 metrů pod hladinou moře. Původní populace L. sulphurophila z pánve Enriquillo byly zřejmě euryhalinní, stejně jako jsou L. melanonotataGambusia hispaniolae.

Samci Limia sulphurophila jsou polymorfní

Samčí holotyp má hřbetní ploutev bezbarvou, bez skvrny u zadní části báze. Nicméně Rivas (1980) v popisu ryby uvádí: „Hřbetní ploutev bez fleků, s nápadnou tmavou skvrnou u báze v zadní části“ a vyobrazení samčích a samičích paratypických exemplářů ukazují bazální skvrny na hřbetních ploutvích.

Dva z jedenácti dospělých samčích paratypů v UF 29825 uvedenou skvrnu mají. Ze sedmi dospělých samců v ANSP 208793, odchycených v La Zurza v r. 2022, má skvrnu šest. Vzorek ANSP 208816 – Limia sulphurophila z horního toku Río Las Damas (2022) – čítá pět dospělých samců. Všichni mají skvrny a tyto se dobře shodují se skvrnami samců z La Zurza. Ve vzorku UF 100095 ryb odchycených v Cabralu (1991) je 44 samců a z nich 43 má skvrnu. Naopak beze skvrn jsou bez výjimky všechny exempláře, které chovám v akváriu a jejichž předky jsem odchytil v r. 2019 v Cabralu asi 300 metrů po proudu od lokace UF 100095.

Samice a nedospělé rybky většiny limií z Hispanioly mají skvrnu u kořene hřbetní ploutve. UF 29825 (La Zurza) a UF 100095 (Cabral) čítají 164 samic a nedospělých rybek, z nichž pouze u jedné samice skvrna chybí. Oproti tomu moje samice z lokality Cabral skvrny nemají. Žádné vysvětlení pro tento překvapivý jev nemám.

MCZ 54401. Samčí holotyp Limia sulphurophila odchycený v roce 1978 v La Zurza.
(Foto: Museum of Comparative Zoology, Harvard University)

Limia sulphurophila mezi akvaristy v USA

Isla (2000) poznamenává, že typovou lokalitu navštívil v roce 1998. Ryby chované Colettim (2007) pocházejí – možná zprostředkovaně – od Isly; Coletti chová tyto limie od roku 1998. Ferdenzi (2005) uvádí, že má ryby od Colettiho a že pocházejí z ryb odchycených Islou. Ovšem Kohler (1999) uvádí, že rybky získal v roce 1992 na sjezdu ALA. Nemám potvrzeno, který druh Kohler chová; může to být L. sulphurophila, ale jisté to není. Robinson (bez data) píše o vrhu 107 mladých L. sulphurophila. Na základě mých zkušeností s L. sulphurophila z Cabralu (2019) a Río Las Damas (2023) pokládám tak velký vrh za nepravděpodobný, a tak Robinsonovy rybky jsou spíše nějaký jiný druh.

Zprávy amerických akvaristů o chovu L. sulphurophila se shodují, že je to rybka pěkná, mírumilovná, nenáročná a plodná. Taková je i moje zkušenost. Množím je v hejnu, mám jich víc, než stačím rozdávat. Samice vrhají mladé poprvé asi ve věku čtyř měsíců. Subkultura – oddělení nového hejna každých šest až devět měsíců – se mi osvědčuje. Moje rybky ochotně přijímají Tetramin Tropical Flake a prospívají ve slabě zásadité vodě při teplotě 24 °C, TDS je okolo 130 až 150 mg/l.

Limia sulphurophila mezi akvaristy v Evropě

De Jong (1994 a osobní komunikace) uvádí, že L. sulphurophila získal v roce 1994 z dánského zdroje, z původního odchytu Dominica Isly. Meyer, Wischnath a Förster (1995) věděli o L. sulphurophila, ale uvedli, že „dosud nebyla importována“. Kempkes a Schäfer (1998) publikovali dvě fotografie, jedna byla pořízena Manfredem Meyerem, takže v té době už v Německu tato ryba byla. Ale nezmiňují její původ. Lambert (1998) uvádí, že toho roku obdržel rybky od Meyera, který je odchytil v roce 1997. Meyer mi to osobně potvrdil. Maďarský akvarista publikující pod jménem Melanochro psal o tomto druhu v blogu na Akvarista.hu (2009). Uvádí, že samice vrhají okolo 16–20 mladých, rybka je pěkná, i když nepříliš nápadná, a doporučuje ji. Meyer (2015) uvádí nedatované fotografie druhu a také fotografie těch, kdo je ulovili v La Zurza (on, jeho manželka a přátelé tam byli v roce 1997) a také snímky mangrovového močálu, kde se druh vyskytuje; neuvádí však žádné údaje o chovu v akváriu ani o tom, že by rybky osobně odchytil. Osobně mi sdělil, že on, Weil a Opermann navštívili tu lokalitu v roce 1989.

ANSP 208814. Limia sulphurophila, La Zurza 2022.
(Foto: Mark Sabaj, The Academy of Natural Sciences of Drexel University)

Stupeň ohrožení Limia sulphurophila

Limia sulphurophila je klasifikována jako kriticky ohrožený druh podle IUCN (Lyons & Schlupp, 2021), a to kvůli malému areálu výskytu a zhoršujícím se podmínkám prostředí. Lyons a Schlupp zjistili, že areál výskytu L. sulphurophila odpovídá stupňům B1ab(iii) a B2ab(iii) podle klasifikace IUCN, tedy „kriticky ohrožený“. Objasňuje to níže uvedená tabulka (podmínky uváděné Lyonsem a Schluppem jsou zvýrazněné žlutě, moje revize zeleně).

Výskyt L. sulphurophila na třech oddělených lokalitách – La Zurza, horní Río Las Damas, Cabral – je věrohodně potvrzený. Výskyt v Lago Enriquillo a v El Salado de Neiba je dobře doložený, ale schází potvrzení výskytu z poslední doby. Jako takový druh nesplňuje podmínky IUCN B1a a B2a pro „kriticky ohrožený“ druh. Vzhledem k tomuto rozsahu výskytu není jasné, zda splňuje kritérium B2ab(iii). Ze tří potvrzených lokalit je pouze La Zurza silně narušená. Lokality v Cabralu se nacházejí v zastavěné oblasti, ale vodní toky se zdají čisté a nenarušené.

Kromě toho, Lyons a Schlupp počítali rozsah výskytu z malého mnohoúhelníku se středem zhruba v La Zurza. To ale nedává mnoho smyslu. Jedinými povrchovými vodami v té oblasti jsou odtoky z koupališť. Území pokryté mnohoúhelníkem, jehož vrcholy jsou v La Zurza, na lokalitě na Río Las Damas, v Cabralu, Meyerově (2015) lokalitě v mangrovovém močále a v El Salado, přesahuje 700 km2.

Výpočet osídlené oblasti je těžký. Pokud vynecháme lokalitu v mangrove, odhaduji, že L. sulphurophila žije na méně než deseti kilometrech vodních toků. Protože tyto toky jsou úzké, oblast osídlení je pravděpodobně menší než 10 km2.

Vyšší počet lokalit výskytu znamená, že L. sulphurophila takto v klasifikaci IUCN odpovídá stupni „ohrožený“. Tomuto stupni bude odpovídat i v případě, že se podaří potvrdit výskyt L. sulphurophila v El Salado (Díaz, 2002), Lago Enriquillo a v uvedené mangrovové bažině (Meyer, 2015). Poznamenávám, že toto moje stanovení neodpovídá formálním procedurám IUCN, a je tedy neoficiální.

B. Geografický rozsah ve smyslu buď B1 (rozsah výskytu) a/nebo B2 (osídlená oblast)
    
 kriticky ohroženýohroženýzranitelný
B1. rozsah výskytu (EOO)<100 km²<5000 km²<20000 km²
B2. osídlená oblast (AOO)<10 km²<500 km²<2000 km²
    
A současně nejméně dvě z následujících tří podmínek:   
    
(a) silně roztroušený nebo počet lokalit=1≥3≤10
    
(b) pokračující pokles pozorován, odhadován, dovozen nebo předpokládán: 
 (i) v rozsahu výskytu
 (ii) v osídlené oblasti
 (iii) v oblasti, rozsahu a/nebo kvalitě prostředí
 (iv) v počtu lokalit nebo dílčích populací
 (v) v počtu dospělých jedinců
    
(c) výrazné výkyvy:   
 (i) v rozsahu výskytu
 (ii) v osídlené oblasti
 (iii) v počtu lokalit nebo dílčích populací
 (iv) v počtu dospělých jedinců

Poděkování

The Academy of Natural Sciences of Drexel University mi umožnila přístup k materiálům ichtyologického oddělení. The Florida Museum mi zapůjčilo exempláře a umožnilo návštěvu. Mark Sabaj z Akademie mě doprovázel na cestách do Dominikánské republiky v letech 2022 a 2023, vydržel se mnou a hodně mi pomohl. P. V. Loiselle zrevidoval původní text. Kees de Jong mi poskytl údaje o výskytu druhu u evropských chovatelů v 90. letech. Manfred Meyer mi laskavě poskytl detaily o tom, kdo a kde odchytil ryby popsané v jeho knihách.

ANSP 208816-2 Limia sulphurophila, Río Las Damas poblíž Puerto Escondido.
(Foto: Mark Sabaj, The Academy of Natural Sciences of Drexel University)

Použitá literatura:

[1] Boyd, C. (2014): Hydrogen Sulfide Toxic, But Manageable. Global Acquaculture Advocate. March/April 2014.
[2] Buck D., M. Brenner, D. Hodell, J. Curtis, J. Martin & M. Pagani (2005): Physical and chemical properties of hypersaline Lago Enriquillo, Dominican Republic. Verh. Internat. Verein. Limnol. 29. https://people.earth.yale.edu/sites/default/files/files/Pagani/4_2005%20Buck%20et%20al.pdf
[3] Coletti, T. (2007): Livebearers Unlimited: The Caribbean Jewels. TFH Magazine, November 2007.
[4] Díaz Carela, C. (2002): Peces de La Cuenca del Rio Yaque del Sur de La República Dominicana. Ciencia y Sociedad XVII:1 pp. 92-116. https://revistas.intec.edu.do/index.php/ciso/article/view/659
[5] de Jong, K. (1994): Nieuwe soorten in Nederland. Poecilia Nieuws 4/94.
[6] Ferdenzi, J. (2005): The Purple Sulphur Limia. Modern Aquarium. Ser. III. XII:9.
[7] Isla, D. (2000): Limia sulphurophila – An Update (February 2000). Livebearers 161.
[8] Kempkes, M. and F. Schäfer (1998): Lebendgebärende der Welt. Verlag A.C.S. Mörfelden-Walldorf. 352 pp.
[10] Lambert, D. (1998): Limia sulphurophila. Viviparous 43.
[11] Lara M., C. & N. García S. (2017): Actividad Geotérmica de las Aguas Termales de tres Provincias del Suroeste de la República Dominicana: Génesis, Evolución y Propiedades Medicinales. Unpub-lished bachelor’s thesis. Universidad Nacional Pedro Henríquez Ureña, Santo Domingo. 105 pp.
[12] Lyons, J. & Schlupp, I. (2021):
[13] Marmolejo, A. (2011): Community Assemblage Patterns of Inland Fishes in Southern Regions of the Dominican Republic. Master’s thesis, SUNY Syracuse.
[14] McCoy E., N. Syska, M. Plath, I. Schlupp & R. Riesch (2011.): Mustached males in a tropical poeciliid fish: emerging female preference selects for a novel male trait. Behavioral Ecology and Sociobiology Vol. 65, No. 7 (July 2011), pp. 1437-1445 .
[15] Melanochro (2009): http://www.akvarista.hu/blogok/1489-limia_sulphurophila_egy_ritka_elevenszulo
[16] Meyer, M. K. (2015): Lebengebärende Zierfische Band 1 – Poeciliidae. Privately published, Bad Nauheim. 436 pp.
[17] Meyer, M. K., L. Wischnath & W. Förster (1985): Lebenge-bärende Zierfische Arten der Welt. Mergus Verlag. West Germany. 496 pp.
[19] Real Academia Española (2014): Diccionario de la Lengua Español, 14th edition. Madrid. https://dle.rae.es/
[19] Rivas, L. R. (1980): Eight new species of poeciliid fishes of the genus Limia from Hispaniola. Northeast Gulf Science, 4 (1) (Sept.) https://www.researchgate.net/publication/306203731_Eight_New_Species_of_Poechiliid_Fishes_of_the_Genus_Limia_from_Hispaniola
[20] Robinson, J. (no date): ALA Brood Records.
[21] Schubert, A. (2003): El Lago Enriquillo: Gran patrimonio natural y cultural del Caribe (2nd ed.). Jimaní, República Dominicana: Secretaría de Medio Ambiente y Recursos Naturales Consorcio Ambiental Dominicano CAD. https://docplayer.es/92176454-El-lago-enriquillo-gran-patrimonio-natural-y-cultural-del-caribe-le-lac-enriquillo-grand-patrimoine-naturel-et-culturel-du-caraibe.html
[22] Smith, L. L., Jr., D. M. Oseid, I. R. Adelman, S. J. Broderius. (1976): Effect of Hydrogen Sulfide on Fish and Invertebrates, Part I – Acute and Chronic Toxicity Studies. U. S. EPA, Duluth. xvi + 286 pp, EPA-600/3076-062a
[23] U.S. Environmental Protection Agency (1995): Quality Criteria for Water 1995. Washington, DC. iv + 294 pp.

Podobné příspěvky