Skalická Morávka (4): Pstruh obecný potoční

Střevle potoční, na které jsme se podívali v minulém díle miniseriálu o Skalické Morávce, jsou vysoce zajímavé leda tak pro milovníka drobných rybek – čili snad i pro akvaristy. Pro většinu jiných lidí jsou to čudly, jejichž existence jim zůstává skrytá. Že jsou v potocích a řekách pstruzi, to ale ví i ten největší laik. V tomto díle se tedy budeme věnovat rybám, které jsou nepřehlédnutelné a zdejší studené proudící vodě kralují.

Pstruh obecný potoční (Salmo trutta fario) je dobře známou rybou. Pstruh obecný má velký areál rozšíření (dnes ho díky člověku najdeme na všech světadílech) a mnoho forem, nejznámější jsou tři: potoční, jezerní a mořská. U nás je zdaleka nejběžnější ta potoční, tedy „potočák“. V chladných čistých nádržích se ojediněle vyskytuje i jezerní forma a historicky se k nám dostávali po Labi pstruzi mořští, kteří podobně jako lososi táhnou kvůli výtěru do řek. Taxonomický dodatek: píšu o formách, také se dříve používalo pojmenování Salmo trutta f. fario (f. jako forma) nebo S. t. m. fario (m. jako morpha), ale nyní je to uznávaný poddruh.

Běžná velikost na malých tocích je okolo 30 cm, rekordní úlovky potočáků z našich větších úživných řek jsou až o půl metru delší! Pstruzi se třou od podzimu do zimy, samice přitom vytlouká hnízdo do štěrku.

S potočákem se setkáme v horských a podhorských oblastech, v řekách pstruhového a lipanového pásma. Potřebuje čistou, chladnou a prokysličenou vodu. Jelikož jde o oblíbenou rybu sportovních rybářů, vysazuje se. Přirozený odchov v tocích (a ani umělé vysazování) nestačí pokrýt poptávku. Umělý odchov jednak zajišťuje pstruhům bezpečné přežití pro budoucnost, druh jako takový nezmizí; na druhou stranu se v tocích šíří geneticky nepůvodní ryby, takže původní lokální populace mizí. Na mnoha místech planety také vysazení pstruzi způsobili vyhynutí původních druhů, ale to už by byl jiný příběh…

Pstruzi jsou dravci. Mladé rybky se živí hmyzem, a to jak vodními larvami, tak dospělci spadlými na hladinu. S rostoucí velikostí se stávají více rybožravými a také teritoriálními.

Jsou to ryby poměrně plaché, takže vyfotit je není snadné. Mladé rybky se zdržují ve stínu kamenů, větší v hlubokých prohlubních a pod vymletými břehy. Když se přiblížíte, bleskově vystřelí pryč. Pokud se vám ale podaří zkrotit rozklepanost způsobenou chladem a zatnete zuby, budete odměněni chvilkou blízkého setkání s hejnem velmi ostražitých pstruhů. Ti největší, které jsem potkala ve stinných průsakových ramenech, měřili cca 20 cm, což odpovídá stáří asi 4 roky. V proudících vodách se střevlemi byla i hejna menších pstruhů.