Artemie pro pokročilé

Úvod

Tento článek by měl být jakýmsi souhrnem informací, které se mi v průběhu času podařilo o artemii načerpat, a návodem k jejich více nebo méně povedené aplikaci do praxe akvaristy. Zároveň doufám, že se mi povede některé čtenáře inspirovat i k tomu, aby informace nehledali jen v akvaristické literatuře a využili i toho, co nabízí související obory.

Stručně z biologie

V přírodě obývají žábronožky rodu Artemia biotopy s vysokou koncentrací solí (které je chrání před výskytem predátorů) od asi 70 g/l a jsou schopny žít přibližně do koncentrace 250 g/l NaCl, která se blíží nasycenému solnému roztoku.

NaCl jako převažující sůl se vyskytuje většinou v biotopech přímořských, které jsou i často uměle vytvořeny člověkem pro produkci soli, a co víc, tam, kde se přirozeně nevyskytují, bývají do nich záměrně introdukovány i artemie. Ty brání masivnímu rozvoji řas v pozdějších fázích procesu krystalizace a jejich odpadní produkty a následně i uhynulé žábronožky poskytují zdroj živin halofilním bakteriím, které svou červenou barvou napomáhají absorpci tepla a spotřebou organických rozpuštěných látek snižují viskozitu roztoku, což umožňuje tvorbu větších krystalů. Výsledkem je čistší a kvalitnější finální produkt.

Vnitrozemské biotopy artemií bývají vodní tělesa s vysokou koncentrací síranů, uhličitanů a draslíku.

Artemie se až na A. parthenogenetica rozmnožují pohlavně a stejně jako u mnoha dalších druhů planktonu u nich není tvorba diapauzujících vajíček nijak obligátní (neprobíhá tedy nutně vždy), omezuje se pouze na suboptimální podmínky. Diapauza je termín, který se používá pro zastavení vývoje v určitém daném bodě, u artemií ve stadiu gastruly. Při dostatku potravy doprovázeném rozumným rozpětím ostatních parametrů prostředí produkují samičky vajíčka, která se líhnou okamžitě, a jsou tedy vlastně vejcoživorodé.

Není to salina

Akvaristé mívají tendenci označovat žábronožky i druhovým označením a hovoří o Artemia salina. Tento druh se ovšem podle dostupných informací na původní lokalitě v Anglii, ze které byl popsán, již nevyskytuje, a přesto, že se pod synonymem A. tunisiana vyskytuje na lokalitách v severní Africe, nejedná se téměř určitě o žábronožku, kterou krmíme. Až do nedávna pocházelo více než 90 % cyst na trhu z Velkého Solného jezera v Utahu, jehož populace žábronožek náleží k superdruhu (skupina příbuzných druhů se společným předkem) A. franciscana. Dnes je situace o to složitější, že z komerčních důvodů dochází k introdukci různých populací rodu Artemia po celém světě, a navíc se některé populace vzájemně kříží, takže pro účely komerčních akvakultur dochází k produkci a selekci hybridů s vyhovujícími vlastnostmi z pohledu velikosti nauplií, rychlosti růstu, obsahu polynenasycených mastných kyselin a podobně.

Artemie jako krmivo

Ve srovnání s producenty konzumních ryb a krevet jsou akvaristé poněkud v nevýhodě, jelikož nutriční nároky jednotlivých druhů akvarijních ryb jsou jen velice zřídka předmětem výzkumu.

Bílkoviny – obsah a kvalita

Obsah bílkovin je v krmivu sladkovodních a všežravých mořských ryb nejdůležitějším sledovaným faktorem. Jedním z důvodů, proč jsou artemie tak vyhledávaným krmivem v komerčních akvakulturách, je fakt, že obsahují velké množství (přes 50 %) kvalitních bílkovin, což při srovnání různých planktonních živočichů patří k nadprůměrným hodnotám. Kvalita bílkovin se hodnotí především podle zastoupení esenciálních aminokyselin vzhledem ke složení proteinu predátora. Z tohoto pohledu jsou u artemií při krmení ryb limitující (je jich nejméně, viz Rubnerův zákon) sirné aminokyseliny, zejména methionin. Obsah a kvalita bílkovin je navíc poměrně konstantní.

Obsah tuku a jeho složení

Z pohledu obsahu tuku v rámci planktonních živočichů v tomto ohledu artemie opět vynikají a obsahují dostatek tuku pro uspokojivý růst a vývoj potěrů všech sladkovodních druhů ryb. To proto, že sladkovodní druhy ryb a všežravé mořské ryby jsou často schopny si potřebné nenasycené mastné kyseliny vyrobit, pokud je v jejich potravě obsažena základní mastná kyselina dané skupiny (n-3, n-6, n-9, jinak také označované ω-3, ω-6, ω-9, číslice označuje uhlík, na kterém se nachází první dvojná vazba od konce řetězce).

Při odchovu některých mořských, zejména dravých druhů se ale zjistilo, že výsledky nejsou zdaleka uspokojivé. Příčinou je, že na rozdíl od mořského planktonu artemie neobsahují některé polynenasycené mastné kyseliny (PUFA, polyunsaturated fatty acids, tedy nenasycené mastné kyseliny s více než jednou dvojnou vazbou) vůbec, nebo jen v malém množství. Hovoříme hlavně o kyselinách eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA). Primárními producenty těchto polynenasycených mastných kyselin jsou v moři jednobuněčné řasy a tyto kyseliny následně postupují potravním řetězcem až k vrcholovým predátorům, kteří vzhledem k jejich neustálé dostupnosti v potravě ztratili schopnost je vytvářet. Zjištění, že problémy při odchovu mořských predátorů artemiemi způsobuje právě deficit PUFA, vedlo k vývoji lipidových emulgovaných koncentrátů, které se vyrábí většinou z rybího oleje a dnes se běžně používají k bioenkapsulaci (viz níže) artemií II. instaru a při produkci biomasy. Řešení je tedy geniálně jednoduché, tím, co artemiím chybí, se jim jednoduše naplní trávicí trakt. Tyto koncentráty bývají často doplněny i o v tucích rozpustné vitamíny a případně ještě o karotenoidy.

To neuvádím jen pro úplnost informace. I u sladkovodních ryb je doplňování PUFA vhodné a použití těchto emulgovaných lipidových koncentrátů zejména u potěru a náročných generačních ryb přináší výborné výsledky v podobě zvýšené míry přežití potěrů, rychlejšího růstu, zlepšení imunity atd. 

Vitamíny a biologicky aktivní látky

Artemie obsahují i širokou škálu vitamínů, karotenoid cantaxanthin a v neposlední řadě enzymy včetně těch trávících. Potěr s nevyvinutým trávicím traktem někdy vlastní enzymy nemá a trávení první potravy může být závislé na trávicích enzymech obsažených v potravě samotné.

Praxe

Výběr a nákup vajíček

Mnoho chovatelů bude určitě zajímat, podle čeho si vybrat ta správná vajíčka. V současné době jsou dostupné produkty více značek a rozhodnutí by mělo záležet na tom, pro jaký potěr nebo ryby artemii potřebujeme. Odlišné nároky má hobby chovatel, který se rozhodl přilepšit osádce svého akvária a zlepšit šance několika kusů potěru živorodek, a profesionál, který produkuje velké množství ryb pro výkup a artemii nakupuje po kartonech. Ještě vyšší nároky přichází v úvahu v mořské akvaristice či u různých dalších specialistů.

V orientaci nám pomůže, že většina výrobců a dodavatelů udává údaje o líhnivosti cyst v % a/nebo efektivitu líhnutí z jednoho gramu cyst po 24 hodinách nebo počet cyst na gram. Pokud tedy na obalu vidíme něco jako 90 % nebo HE (hatching efficiency) >260 000 NPG (nauplii per gram), znamená to, že z takových cyst získáme více než 260 000 nauplií na gram. Vysoce kvalitní cysty jsou někdy doplněny i údajem o velikosti nauplií. Těmito údaji se většinou řídí profesionální chovatelé, pro které je vysoká a pokud možno synchronní líhnivost velkým přínosem, zejména proto, že usnadňuje separaci nalíhnuté artemie s minimální podílem nevylíhnutých vajíček. Dalším kritériem výběru bývá „jemnost“, tedy velikost nauplií, velice podstatná při odchovu malých potěrů např. některých teter, jelikož i když většina potěru potravu přijímá, ztráty z nadměrné velikosti kořisti mohou dosahovat desítek procent. Informaci o této vlastnosti, lze, i když ne přesně, odvozovat od HE; menší a lehčí cysty znamenají při stejné procentuální úspěšnosti líhnutí více jedinců na jeden gram.

Kvalita vs cena a kdy se to vyplatí

Jak si ukážeme níže, skutečně dobrých výsledků se dá, s trochou snahy, dosahovat i s artemií, která nemá špičkovou líhnivost a ani vyhovující lipidový profil. Jsou ovšem případy, kdy se vyplatí nákup skutečně špičkových cyst. Zejména pokud chováme druhy s velmi malým potěrem, kterým nelze brzy nabídnout artemii vyšších instarů bioenkapsulovanou emulgovanými lipidovými koncentráty nebo některými druhy řas. Do této kategorie dříve spadaly jen cysty ze San Francisco Bay, známé svou menší velikostí a vyšším obsahem zejména EPA. V současné době jsou dostupné produkty podobných kvalit i z jiných zdrojů a v menších baleních, takže podobné artemie může používat i běžný smrtelník.

Skladování vajíček

Vysušená diapauzující vajíčka artemií snášejí bez újmy i velmi nehostinné prostředí, zejména co se týče teploty. Rozsah teplotní tolerance u nehydratovaných vajíček kolísá od -273 °C (0 °K) do 60 °C. Teploty přes 60 °C až do 90 °C tolerují vajíčka jen krátkodobě.

Hydratovaná vajíčka snášejí rozpětí výrazně užší, a to od -18 °C do 40 °C, přičemž v rozpětí -18–4 °C a 33–40 °C dochází k reverzibilnímu zastavení metabolismu, bez vlivu na další životaschopnost embryí.

To, proč se vajíčka prodávají balená ve vakuu nebo ochranné atmosféře, má jasný důvod. Přístup vzduchu znamená přísun kyslíku a tvorbu volných kyslíkových radikálů, které embryím škodí.

Praxe: Vajíčka je vhodné skladovat v neporušeném originálním obalu v lednici nebo v mrazáku. Zamražené cysty je třeba přemístit do teploty nad bodem mrazu několik dní předem, jinak mohou být potíže s okamžitým líhnutím. Po otevření obalu je nejlepší vajíčka skladovat v uzavíratelné dóze v lednici a s desikantem. Mimo sáčků se silikagelem lze použít i silikagel prodávaný jako kočičí stelivo, případně jílové produkty na podobné bázi. Tento materiál nasypeme na dno dózy a otevřený sáček nebo plechovku s vajíčky postavíme na něj a nádobu neprodyšně uzavřeme. Viz foto.

Dekapsulace

Vajíčka artemií jsou chráněna několikavrstevným obalem. Dekapsulace je proces, kdy je odstraněna alveolární vrstva, tvořená lipoproteiny impregnovanými hematinem a chitinem. Ta představuje ochranu vajíčka proti UV záření a mechanickému poškození a při líhnutí je její překonání právě tím nejvíce energeticky náročným krokem. Prakticky se tato vrstva odstraňuje rozpuštěním roztokem chlornanu sodného nebo vápenatého v alkalickém prostředí.

Dekapsulovaná vajíčka artemií jsou dnes běžným obchodním artiklem, jehož výhodou je i velice nízká cena. K dekapsulaci se většinou využívají cysty se špatnou líhnivostí, většinou způsobenou neschopností vajíček ukončit diapauzu. Zdá se, že někteří chovatelé vnímají takto zpracovaná vajíčka jako méně hodnotný odpad. To je ovšem pravda jen ve smyslu jejich neschopnosti se líhnout, která omezuje využití k odchovu potěrů, které nepřijímají jinou než živou potravu. Z pohledu výživy potěrů, které jsou ochotny nepohyblivou potravu přijímat, jsou dekapsulovaná vajíčka výrazně výhodnější, jelikož bez líhnutí nedochází ke ztrátám energetických zásob. Další výhodou je jejich velikost, která je ve srovnání s nauplii I. instaru přibližně poloviční. V neposlední řadě představuje výhodu i to, že se do odchovných nádrží nedostávají obaly vajíček a nevylíhlé obalem chráněné cysty, které mohou potěru způsobit díky nestravitelnosti obstrukci střeva. Obaly cyst bývají často kontaminovány bakteriemi a sporami plísní, které mohou představovat riziko především pro mořské ryby, jejichž prostředí se do jisté míry podobá složením vody některým biotopům artemií a nabízí tak pro tyto nežádoucí organismy odpovídající podmínky.

Praxe: Pokud potěr přijímá dekapsulovaná vajíčka, měli bychom je vždy upřednostnit před líhnutou artemií. Dekapsulovaná vajíčka jsou menší, mají větší výživnou hodnotu a lze je podávat i potěrům, které přednostně přijímají potravu z hladiny. Komerčně dostupná suchá dekapsulovaná vajíčka nelze líhnout.

Dekapsulace před líhnutím

Proces dekapsulace sám o sobě pro diapauzující embrya není nijak fatální. Důvodem smrti embryí je teplota, jelikož při rozpouštění alveolární vrstvy roztokem chlornanu dochází k exotermické reakci. Při kontrole teploty, která by během celého procesu neměla překročit 40 °C, je tedy možné vajíčka dekapsulovat bez dopadu na životaschopnost embryí. K dispozici je více přesně definovaných postupů, které se poněkud liší podle použitého chlornanu a jeho aktivity, ale jsou obecně velmi podobné.

Prakticky lze dobrých výsledků při dekapsulaci malého množství vajíček docílit tímto silně zjednodušený postupem: Budeme potřebovat litrovou zavařovací sklenici, SAVO Originál, síto s velikostí ok pod 200 μm a přístup ke studené tekoucí vodě. Pro práci s jinými přípravky nebo sloučeninami je třeba si nastudovat správný postup například z manuálu uvedeného v odkazu [1].

1) hydratace vajíček

Vajíčka umístíme v množství asi 2 vrchovaté polévkové lžíce do litrové zavařovací sklenice. Přilijeme 0,5 l studené vodovodní vody, zavedeme silné vzduchování a necháme hydratovat 1 hodinu. Alternativně lze sklenici uzavřít uzávěrem a vajíčka jednou za 10 minut silně protřepat.

2) roztok chlornanu sodného

Jakmile jsou vajíčka dostatečně hydratovaná (tzn. mají dokonale kulový tvar), přidáme 0,25 litru přípravku SAVO Originál (4,7% roztok chlornanu sodného, navíc s příměsí hydroxidu sodného, který se v podrobných návodech používá ke zvýšení pH roztoku, jedná se tedy o vhodnou funkční směs).

3) dekapsulace

Sklenici uzavřeme víčkem, umístíme do chladicí lázně (např. umyvadlo se studenou vodou) a obsahem rovnoměrně mírně mícháme. Vajíčka postupně zesvětlají, až změní barvu na medovou až oranžovou. V tomto bodě dekapsulaci ukončíme, vajíčka vylijeme na síto a zahájíme proplach. Celý proces trvá podle teploty, množství vajíček a koncentrace roztoku odhadem 5–10 minut. Toto časové rozpětí je pouze orientační, jelikož po celou dobu musíme kontrolovat průběh reakce a nádobu chladit.

Dekapsulovaná vajíčka scedíme na sítu s velikostí ok pod 200 μm. Pokud používáme síta na třídění planktonu od českého dodavatele Akvaristika Eisenvort, pro běžná vajíčka z velkého Solného jezera je vhodné síto číslo 1 (pod 200 μm). Standardní návody uvádějí 125–150 μm, síta s oky této velikosti se běžně používají v mořských akvakulturách např. na vznášivky a dospělé vířníky, ale takto jemná síta už jsou velice drahá a u nás nejsou běžně dostupná. Samozřejmě je možné použít jakékoliv síto, které zachytí vajíčka artemií a snese expozici dekapsulačnímu roztoku.

4) proplach a deaktivace

Dekapsulovaná vajíčka na sítu důkladně propláchneme (nejlépe sprchou, ale pozor na příliš silný proud) pod studenou tekoucí vodou, až nejsou cítit chlorem. Po propláchnutí je možné provést ještě deaktivaci roztokem thiosíranu sodného nebo komerčního přípravku pro úpravu vody v akvaristice, ale při pečlivém propláchnutí to není nutné. 

Pozor: Pro ty, kteří se rozhodnou celý postup vyzkoušet, dodávám, že zejména z počátku je mnohem lepší pracovat s malým množstvím vajíček, hlavně pokud nemáme k dispozici velké síto správné hustoty, které umožní vajíčka rychle a pohodlně propláchnout. Vajíčka totiž síto o menší ploše snadno ucpou, což znemožní rychlé zředění aktivního roztoku a efektivní zastavení oxidace. Různá vajíčka se po dekapsulaci odbarví do poněkud odlišného odstínu a je třeba zvládnout ukončení procesu ve správnou chvíli. Odstín se liší i podle použitého chlornanu, pokud se rozhodnete použít k přípravě roztoku práškový chlornan vápenatý, vajíčka jsou spíše šedá. V začátcích je lépe pracovat s dekapsulačním roztokem nižší koncentrace, celý proces sice trvá déle, ale máme více prostoru reagovat, když dojde na jeho ukončení. Samozřejmostí je používání adekvátních ochranných pomůcek, jako jsou rukavice a ochrana očí.

Takto dekapsulovaná vajíčka můžeme buď použít k okamžitému líhnutí, nebo v případě hobby akvaristů a malých provozů uskladnit a použít po následující týdny až měsíce.

Pro skladování je vajíčka třeba okamžitě dehydrovat. To provedeme jejich uložením v nasyceném roztoku NaCl. Po 24 hodinách se doporučuje roztok vyměnit, jelikož se dehydratací vajíček zředí, ale často ho stačí pouze dosytit tak, aby v nádobce s vajíčky neustále zůstávalo viditelné množství nerozpuštěné soli. Vajíčka následně uskladníme v lednici, kde vydrží s vynikající líhnivostí běžně mnoho týdnů. Pozor, vajíčka zbavená alveolární vrstvy jsou citlivá vůči UV záření a mechanickému poškození.

Líhnutí bez dekapsulace

Možnost získat prakticky kdykoliv libovolné množství kvalitního živého krmiva bez předchozí pracné, mnohdy obtížné a časově náročné kultivace představuje jednu z klíčových výhod používání artemií jako krmiva. Samotné líhnutí je ovšem energeticky náročný proces, při němž embryo spotřebuje velkou část svých energetických zásob, tedy energie, kterou se při krmení snažíme dodat potěru. Jen pro představu, energetická hodnota embryí z cyst, které před líhnutím dekapsulujeme, a nemusí tedy vynakládat energii na protržení vrstev obalu vodou, je o 30–55 % vyšší (podle kmene).

Při pohledu na suchá vajíčka artemií si možná dostatečně neuvědomujeme, jak úžasnou adaptaci máme možnost sledovat a využívat v náš prospěch a že skutečně stojí za to celému procesu lépe porozumět. Co se tedy vlastně při líhnutí děje? Jednoduše řečeno, do vajíčka musí proniknout dostatečné množství vody na to, aby praskl jeho obal. Naprostá většina energie, kterou embryo během líhnutí spotřebuje, je použita právě na transport vody do cysty. Ve chvíli, kdy se dehydrovaná vajíčka ocitnou znovu ve vodě, začíná rehydratace. Vzhledem k hustotě vnitřního prostředí vajíčka do něj voda nejprve proniká na základě osmotického principu (jehož obrácená verze je tak dobře známa všem akvaristům), tedy jednoduše z prostředí s menší koncentrací do prostředí s koncentrací vyšší. Možná si právě říkáte, že vzhledem k povaze děje a koncentracím solí v prostředí, které artemie v přírodě obývají (běžně od 70 g NaCl až k téměř nasycenému solnému roztoku), to nemůže stačit, a máte pravdu. Jakmile se do vajíčka dostane dostatečné množství vody, zahájí embryo aktivní metabolismus a o další přísun životodárné tekutiny se postará produkcí glycerolu (dříve narozeným znám jako glycerín). Tato z mnoha pohledů velice zajímavá látka je totiž silně hygroskopická, a je tedy schopna s dostatečnou účinností podpořit pronikání vody do vajíčka i z velice hustého okolního prostředí. Tímto způsobem se do vajíčka postupně dostane tolik vody, až vajíčko praskne a uvolní se embryo stále ještě obalené membránou. Čím hustší je ovšem roztok, který vajíčko obklopuje, tím více glycerolu je třeba vyprodukovat a tím větší je spotřeba energetických zásob. Tím méně uskladněné energie bude pak obsahovat vylíhlý nauplius.

Líhneme-li tedy žábronožky pro účely krmení, naším cílem by mělo být minimalizovat energetické ztráty larev, kterými následně krmíme potěr, a tedy nutnou produkci glycerolu. Logickým postupem je proto líhnout v roztoku s minimem solí dostatečným pro přežití artemií. U nás dostupné žábronožky lze líhnout po přidání cca 4-8 g/l kuchyňské soli do vodovodní vody, s ohledem na průměrné parametry a úpravu běžnou u vodárenských společností ve větších městech. Producenti u nás dostupných vajíček na obalech běžně udávají pro líhnutí hodnotu 35 g/l NaCl. Toto číslo, zdá se, vychází jednoduše z faktu, že velké komerční provozy používají vzhledem k dostupnosti a jednoduchosti mořskou vodu. Bohužel, z pohledu líhnutí pro krmné účely se jedná více méně o chybu, neustále dokola opakovanou a opisovanou, protože % výsledky líhnutí při nízké salinitě jsou většinou srovnatelné a výživná hodnota nauplií je při minimální salinitě větší. V případě, že řešíme obtíže s líhnutím, snížení salinity na uvedenou spodní mez je prvním vhodným krokem, jelikož nesprávně skladovaná vajíčka mohou mít tak nízké energetické zásoby, že se v koncentrovanějším roztoku prostě nevylíhnou.

Pro urychlení procesu líhnutí lze počáteční hydrataci nechat proběhnout ve vodě zcela bez přídavku soli, kterou přidáme až po 1 hodině.

Na rychlost líhnutí má samozřejmě vliv i teplota. Při vyšší teplotě se artemie líhnou rychleji. Pro urychlení procesu ale stačí teplota 25 °C. Nejlepší je samozřejmě znát teplotní optimum daného kmene.

Velice zdůrazňovaným parametrem při popisu podmínek je silné osvětlení. I když se jedná o jeden z faktorů, které ovlivňují ukončení diapauzy, silné osvětlení není v naprosté většině případů nutné, jelikož vajíčka byla vystavena světlu během zpracování. Pro uspokojivé líhnutí tedy silné osvětlení třeba není a stačí přirozené denní světlo nebo běžné umělé osvětlení místnosti.

Pro líhnutí artemií existuje mnoho různých zařízení. Pro optimální výsledky při líhnutí velkého množství vajíček jsou nezbytné nádoby kónusového tvaru. Velké provozy většinou používají velké obrácené jehlany, slepené ze skla nebo plastu silikonovým lepidlem a umístěné ve vyhovujícím stojanu. Podobné zařízení, ovšem okrouhlé a plastové, je dostupné i hobby chovatelům. V nejužší spodní části kónusu je zavedeno vzduchování, které vzhledem ke tvaru nádoby zajištuje dokonalé míchání vajíček po celou dobu líhnutí. Pro zjednodušení separace je celé zařízení vybaveno ještě miskou na odpuštění vody a sítkem pro zachycení nalíhnuté žábronožky. Při potřebě líhnutí velkého množství vajíček jsou podobná zařízení skutečně nejlepší.

Pokud ovšem potřebujeme líhnout jen malé množství artemií, výše popsaná zařízení nejsou zrovna praktická a mnohem pohodlnější je pak líhnutí bez vzduchování v misce, která je vybavena jednou nebo více přepážkami. Vajíčka v tomto případě sypeme na hladinu a separace vylíhlých larev artemií docílíme využitím jejich pozitivní fototaxe, tedy toho, že plavou za světlem. Podobnou misku sofistikovaného designu lze samozřejmě koupit, ale prakticky stejně efektivní zařízení různé velikosti si můžeme vyrobit z misky od salátu, polystyrenového tácku a kousku gafa pásky. Po ustálení hladiny roztoku v misce na ni opatrně nasypeme vajíčka. S miskou se nesmí hýbat a musí stát na místě, kde nedochází k otřesům. Pokud některá vajíčka klesnou na dno, nic se neděje, pokud není taková vrstva dost silná, aby zamezila přístupu kyslíku.

Dezinfekce

Relativní sterility povrchu vajíček lze sice dosáhnout jen dekapsulací, ale i tam, kde se dekapsulace vajíček neprovádí, se někdy provádí jejich dezinfekce. V mikroflóře při líhnutí neošetřených vajíček převažují bakterie rodu Vibrio, z nichž některé patří mezi podmíněné patogeny. Při líhnutí většího množství vajíček vídáme často silný bakteriální zákal, kdy jako substrát pro bakterie slouží i uvolněný glycerol. Nebezpečí hrozí hlavně mořským rybám, zejména potěru. K dezinfekci se používá 2 ml přípravku s koncentrací NaClO 11-13 %, takže např. pro SAVO Originál s koncentrací do 5 % je třeba množství adekvátně zvýšit. Dezinfikujeme maximálně 50 g vajíček v jednom litru roztoku po dobu půl hodiny a následně opět pečlivě propláchneme.

Po vylíhnutí

Artemie, které ihned po vylíhnutí nezkrmíme, je pro minimalizaci ztrát výživné hodnoty potřeba vhodně uskladnit. Nauplius I. instaru nepřijímá potravu a tráví ze žloutkových zásob, takže úměrně k rychlosti metabolismu, která závisí na teplotě, jeho výživná hodnota klesá. V pokojové teplotě celkem rychle. Za 24 hodin po vylíhnutí ztratí nekrmené larvy přes 25 % energie. Larvy navíc postupně rostou, zvyšuje se jejich pohyblivost a vzhledem ke snižující se intenzitě zbarvení klesá i jejich atraktivita pro potěr. Při teplotě 4 °C je ovšem možné uchovat vylíhlé žábronožky prvních 24 hodin prakticky bez ztráty energetických zásob. Malé množství lze úspěšně skladovat v lednici, v miskách s větší plochou dna, asi v centimetrové vrstvě vody. Pro skladování přemístíme žábronožky do čistého solného roztoku, aby glycerol uvolněný při líhnutí nesloužil zbytečně jako substrát pro bakterie. Pro skladování je vhodná vyšší salinita než pro líhnutí. Bezpečné přežití nauplií při nízké teplotě zajistí asi 15–20 g/l NaCl.

Bioenkapsulace

Tento výraz v našem kontextu znamená, že artemii používáme jako jistou formu obalu, ve kterém rybám podáváme různé živiny, nebo dokonce léčiva. Pro tento účel využíváme nespecifické potravní chování artemií. Tímto způsobem můžeme nutriční hodnotu artemie zvýšit, např. dodat rybám látky obsažené v řasách, navíc natrávených artemiemi.

Samostatný bod v rámci enkapsulace tvoří využití emulgovaných lipidových koncentrátů.

Bioenkapsulace se provádí buď krátkodobě, kdy přidáme dávku např. lipidového koncentrátu a po několika hodinách artemii scedíme a krmíme, nebo se používají další cykly. V případě lipidových koncentrátů se potom dávkuje lipidový samostatně emulgující koncentrát (ve vodě okamžitě tvoří emulzi) ve dvou cyklech po 12 hodinách. Tímto způsobem už dochází k ukládání polynenasycených mastných kyselin a dalších látek i do tkání artemie. Bioenkapsulaci nikdy neprovádíme v roztoku po líhnutí artemie. Vzhledem k vysoké koncentraci živin v roztoku je vždy nutné artemii na sítu propláchnout a přemístit do čistého solného roztoku dostatečné koncentrace pro uspokojivé přežití daného kmene, jinak hrozí rozvoj masivního bakteriálního zákalu, který ohrožuje jak artemie, tak někdy i krmené ryby.

Domácí produkce biomasy

Pro efektivní využití krmiva predátorem, v našem případě potěrem nebo juvenilními jedinci, je důležitá i velikost a výživná hodnota kořisti. Při efektivním krmení rostoucího potěru bychom se měli snažit o to, aby získal maximum energie a všech důležitých živin s co nejmenšími energetickými náklady na jednotku kořisti. Výhodnější je tedy kořist větší a výživnější, pokud možno na horní hranici velikosti, kterou potěr dokáže pozřít. Odrostlé artemie mají ve srovnání s nauplii prvního instaru o něco vyšší obsah bílkovin a nižší obsah tuku. Složení tuku u artemií bezprostředně odpovídá výživě jedinců a v kontrolovaných podmínkách je možné ho výrazně ovlivnit.

Při krmení artemií se v komerčních akvakulturách využívá toho, že množství biomasy získané z daného počtu nauplií je možné velice levně zvýšit dokrmením artemií počínaje instarem II. (larvy prvního instaru v závislosti na teplotě asi do 8 hodin po vylíhnutí potravu nepřijímají a jejich energetická hodnota poměrně rychle klesá). Larvy od II. instaru je tedy možno bioenkapsulovat a dále krmit do potřebné velikosti, přičemž velikost dospělých jedinců je asi 1 cm. V domácích podmínkách je to samozřejmě možné taky, a dokonce s použitím kvalitnějších krmiv, která mohou významně zlepšit hodnotu artemie. Hobby chovatel si pro tyto účely většinou bohatě vystačí se zbytky artemie, které nezkrmí potěru.

Salinita

V části věnované líhnutí bylo vysvětleno, že salinita pro líhnutí má být v rámci tolerance daného kmene artemií co nejmenší. Pro odchov artemie do větší velikosti je nutné salinitu zvýšit tak aby, vyhovovala průběhu všech fyziologických procesů, tedy na 35 g/l NaCl. Tato hodnota umožňuje bezproblémový vývoj, a dokonce i rozmnožování artemií. V přímořských akvakulturách se z tohoto důvodu běžně používá mořská voda, která představuje nejlevnější a nejjednodušší řešení. V domácích podmínkách si vystačíme s kuchyňskou solí a vodovodní vodou, v případě potřeby ještě zvýšíme pH na hodnotu přibližně 8.

Technické vybavení

Technické vybavení profesionálů je většinou poměrně složité a nákladné. K produkci biomasy se používají průtočné systémy se sofistikovaným filtračním systémem tvořeným nerezovými síty, jejichž hrubost se postupně zvyšuje s růstem artemií, aby bez potíží odtékaly částice odpadu, kterého tito korýši při intenzivním krmení vyprodukují až překvapivé množství. Pro hobby produkci zdaleka takové vybavení nepotřebujeme a bude nám stačit menší či větší plastová nebo skleněná nádoba, kterou pro větší možnou hustotu artemií vybavíme silnějším vzduchováním. Filtrace by byla samozřejmě přínosem, ovšem mechanická filtrace, jak ji známe v akvaristice, je spíše nevýhodná, jelikož nás velmi rychle připraví o suspendované krmivo. Stejně jako při intenzivním odchovu ryb se při nahuštěných osádkách nádrží nevyhneme relativně častým a velkým výměnám vody.

Krmení

Artemie patří mezi korýše, kteří kontinuálně a neselektivně, tedy bez výběru, filtrují částice potravy ve vodním sloupci. Krmit tedy můžeme v zásadě čímkoliv, pokud budou částice potravy pro artemie stravitelné a ve velikosti cca. do 50 mikronů. Vhodná krmiva jsou:

Jednobuněčná krmiva

Mezi tato krmiva pro naše účely zařadíme jednobuněčné řasy a kvasinky. Pokud máme k dispozici jen jeden druh řasy, je většinou velice vhodné přidávat i kvasinky.

– řasy

Řasy představují pro artemie přirozenou potravu. V mořském prostředí jsou navíc primárními producenty polynenasycených mastných kyselin.

Produkce různých druhů jednobuněčných řas jako základu potravního řetězce představuje v akvakulturách poměrné rozšířenou aktivitu a v produkci živého krmiva je jednou z hlavních nákladových položek. Na produkci a využití jednobuněčných řas v akvakulturách je zaměřen rozsáhlý výzkum, který se zabývá nejen tím, jaké živiny řasy produkují v jakých podmínkách, ale i tím, jak jsou jednotlivé řasy prakticky využitelné, tedy jaké řasy se hodí pro bioenkapsulaci a produkci vířníků, vznášivek nebo v našem případě artemií. Souběžně samozřejmě běží i výzkum náhradních krmiv, ale důvod pro investice v oblasti řas je jasný. Jsou s nimi nejlepší výsledky.

Každý druh z níže zmíněných rodů řas sám o sobě představuje téma na nejeden samostatný článek. Podmínky kultivace často výrazně ovlivňují to, jaké živiny budou řasy produkovat a v jakém vzájemném poměru. Samozřejmě se sleduje, zda bude krmený organismus schopen tyto živiny využít, takže musí být schopen řasy strávit. Ke krmení artemií jsou vhodné následující rody řas: Spirulina, Dunaliella, Chlamydomonas, Tetraselmis, Pavlova, Isochrysis a Nannochloropsis. Jistě se nejedná o úplný výčet a v žádném případě to neznamená, že jiné řasy použitelné nejsou, ale řasy s obtížně stravitelnou stěnou, jako např. Chlorella, se pro artemie většinou nehodí.

Vzhledem k výše uvedeným faktům je jasné, že kontinuální produkce kvalitních řas není nic jednoduchého, a to ani pro velké profesionální farmy, které si produkují vlastní živé krmivo. Existují proto speciální provozy zaměřené na jejich produkci, které dodávají řasové koncentráty, získané odstředěním řas z kultivačního roztoku. Pro běžného akvaristu jsou podobné produkty dostupné v malém balení v některých obchodech, které se zabývají mořskou akvaristikou. Nevýhodou těchto koncentrátů je poměrně krátká doba použitelnosti, často jen 2-3 měsíce při skladování v chladničce. Pro dlouhodobé skladování jsou k mání v podstatě shodné produkty s příměsí nám již známého glycerolu. Ten umožňuje mražení řas bez mechanického poškození, jelikož buňky odvodní, a nedojde tak k jejich roztrhání ledovými krystaly. Princip je naprosto stejný jako při líhnutí artemie, jen glycerol se tentokrát nachází vně buněk. Tyto koncentráty lze tedy dlouhodobě skladovat mražené. Rozmražený produkt je ovšem třeba spotřebovat ještě rychleji než čerstvý.

– kvasinky

Produkce kvasinek je na rozdíl od řas velice levná a jednoduchá. Kvasinky představují zdroj kvalitních bílkovin a stejně jako řasy i mnoha dalších cenných látek. Ke krmení artemií lze využít jak čerstvé pekařské droždí, které nejlépe rozmixujeme do vody, tak sušené krmné kvasnice. Živé kvasinky jsou schopny využít i mnoho jiných živin než jen sacharidy, a i jejich složení lze při kultivaci ovlivnit. To je ale znovu poměrně obsáhlá problematika, která by si zasloužila samostatné zpracování.

Mikronizovaná krmiva

Jak název napovídá, jedná se o krmiva zpracovaná na jemné částice. Pro krmení artemií se převážně využívají různé krmné a odpadní zemědělské produkty, semleté na odpovídající velikost, nebo scezené přes síto s danou velikostí ok. Nejčastěji se používají různé otruby a odpady po lisování olejnatých semen. 

V domácích podmínkách, kdy cena krmiva není primárně určující, můžeme nabídku rozšířit např. o sušený nebo vařený žloutek. Se syrovými žloutky opatrně na kvalitu vody.

Emulze

Základním způsobem využití emulgovaných lipidových preparátů je sice bioenkapsulace, ale pokud chceme získat artemii s vysokým obsahem PUFA, lze je zařadit jako součást krmné dávky.

Jak krmit

Vlastně jediným způsobem, jak rychle a jednoduše měřit množství suspendovaného krmiva ve vodě ve větších neprůhledných nádobách, je tzv. Secchiho deska. Jedná se o bílo-černý, na kvadranty rozdělený kruhový terč na hůlce. Průhlednost se hodnotí podle hloubky ponoru terče nutné k tomu, abychom nebyli schopni rozlišit černé části od bílých. Hloubku v centimetrech odečítáme přímo na hůlce.

Během kultivace se nároky artemií na hustotu krmiva suspendovaného vodě liší. První týden kultivace udržujeme průhlednost asi na 15-20 cm, počínaje druhým týdnem se nutné množství krmiva snižuje na 20-25 cm.

Ideální zakrmení artemie se odhaduje podle výkalů, které artemie produkují. V optimálním případě mají korýši kontinuálně zaplněné střevo a produkují krátké, rychle se odlamující „pelety“. To dobře znají chovatelé krevetek. Dlouhé vlající výkaly svědčí buď o nedostatečném naplnění střeva, nebo o nedostatečném trávení krmiva. To může být způsobeno buď obtížnou stravitelností, nebo nadměrnou hustotou částic ve vodě a tím i příliš rychlým plněním trávicího traktu potravou, které má za následek i příliš rychlý průchod.

Hustota jedinců

Kultivace v neprůtočných nádobách se vzduchováním umožňuje osádku asi 5000 jedinců na litr. Možnost průtoku nebo alespoň pravidelných částečných výměn vody nám umožní zvýšit počet jedinců asi na 10 000/l. Pokud krmíme artemie delší dobu, může se nám stát, že se začnou rozmnožovat a populace se nadlimitně zahustí. To s sebou nese omezení až zastavení růstu všech jedinců a navíc, jak jsme si již vysvětlili, podmínky pro uspokojivý růst vyšších instarů se poněkud liší. Další problémy nastávají, pokud samičky nosí diapauzující vajíčka, jelikož u menších ryb pak opět hrozí obstrukce střev, nebo se vajíčka v průběhu krmení rozvíří po nádrži. Ideální je tedy výkrm ukončit, než k produkci vajíček dojde.

Rychlost růstu žábronožek závisí na kvalitě nabízeného krmiva, kvalitě vody a teplotě. Teoreticky mohou žábronožky dosáhnout konečné velikosti asi 1 cm během 8 dní, ale bez řízeného dávkování krmiva a dokonalé filtrace je reálnější očekávat odrostlé jedince asi za 2 týdny.

Mražení

Pokud získáme nadbytek vzrostlých artemií, můžeme je zmrazit. Jelikož tito korýši obsahují velké množství vlastních trávicích enzymů, je při manipulaci nutné opatrné zacházení, aby z porušených těl artemií nedošlo k jejich uvolnění ve větší míře. Zmražení by mělo být co nejrychlejší a na teplotu alespoň -18°C.

Závěr

Žábronožka už dlouho je – a zdá se, že v akvaristice vždy bude – nejběžnějším živým krmivem. Je velice důležitá jak pro amatérské, tak pro profesionální chovatele. Doufám, že souhrn informací v tomto článku bude alespoň drobným přínosem pro praxi některých akvaristů. 

Poděkování

Za pořízení fotografií artemií pod mikroskopem patří dík Jiřímu Libusovi. Markétě Rejlkové děkuji za podnětné poznámky, doplňující otázky a trpělivost. A konečně největší poděkování patří Petru Novákovi, který mezi námi už bohužel není a který mě svými články o výživě akvarijních ryb inspiroval k dalšímu studiu a otevřel mi v rámci akvaristiky jeden další neskutečně zajímavý svět.