Živorodky dobré a zlé

Šíření nepůvodních druhů, někdy označovaných jako „exotické“ nebo „invazivní“, patří mezi celosvětově významné příčiny poklesu populací a mizení mnoha druhů ryb. Druhy považované za neškodné či dokonce prospěšné na jejich přirozených stanovištích mohou přinést zkázu, pokud osídlí novou oblast. Nepůvodní druhy na nových stanovištích často nemají přirozené nepřátele, a tudíž se mohou rychle přemnožit. Ve velkých počtech buď přímo požírají nebo svou konkurencí potlačují původní druhy. Oproti tomu původní druhy nemají s vetřelci žádnou předchozí zkušenost a postrádají strategie, jak v nové soutěži obstát. Nepůvodní druhy mohou také zavléct nové nemoci a parazity, napadající i původní rybí populace. Výsledkem je často rychlé zdecimování původních druhů.

Jakkoli je máme rádi, pravdou zůstává, že jedny z nejnebezpečnějších invazivních ryb jsou živorodky. Gambusie (Gambusia affinis a Gambusia holbrooki) pocházející z východních oblastí Severní Ameriky jsou některými ochranáři řazeny do první desítky nejzhoubnějších invazivních druhů, počítaje v to bakterie, houby, rostliny a živočichy. Protože se živí převážně komářími larvami a je snadné je rozmnožovat a transportovat, gambusie byly záměrně vypuštěny do vod po celém světě ke kontrole komárů. Rozmnožily se tam a zničily mnohá společenství ryb, obojživelníků a bezobratlých. Ironií je, že gambusie se mnohdy ukázaly v potírání komárů jako méně účinné než původní fauna. Živorodky duhové (Poecilia reticulata), mečovky zelené (Xiphophorus hellerii) a platy (Xiphophorus maculatus, X. variatus) rovněž na mnoha místech způsobily problémy, i když ne v takovém rozsahu jako gambusie. Za jejich šíření bohužel často mohou akvaristé, kteří vypouštějí nechtěné ryby do přírody, a také úniky z profesionálních odchoven akvarijních ryb.

Gudeje jsou zřejmě obzvláště citlivé vůči nepůvodním živorodkám. Skifie žlutá (Skiffia francesae) byla ve volné přírodě pravděpodobně vyhubena následkem invaze nepůvodních plat. Mí kolegové a já jsme smutně zdokumentovali, jak nepůvodní mečovky zelené zkraje tohoto století vyhubily poslední divokou populaci alotok páskovaných (Allotoca goslinei). Gudea pomerančová (Zoogoneticus tequila) byla vytlačena z poslední původní lokality v Teuchitlánu zavlečenou heterandrií dvouskvrnnou (Pseudoxiphophorus [Heterandria] bimaculatus) někdy před rokem 2010 a její úspěšná reintrodukce od r. 2016 vyžaduje masivní a vytrvalou redukci populace heterandrií. Podobně rozšíření živoroděnky tečkované (Poeciliopsis gracilis) do několika povodí na tichomořském pobřeží Mexika je spojováno s prudkým poklesem populací některých gudejí, i když v tomto případě zůstává sled příčin a následků částečně nejasný.

Mečovky, platy, gambusie, heterandrie a vlastně všechny živorodky na původních stanovištích dobře zapadají do lokálních rybích společenstev a nejsou zdrojem žádných problémů. A také, jak víme, jsou velmi zajímavou skupinou akvarijních ryb. Ale jakmile osídlí oblasti mimo jejich přirozené rozšíření, mohou způsobovat potíže. Navzdory škodám, které působí, to ale nejsou „zlé“ živorodky, pouze ryby na nesprávném místě. My akvaristé máme morální a nezřídka i zákonnou povinnost předcházet šíření ryb, které chováme. Vypouštět nadbytečné či nechtěné ryby (stejně jako rostliny a bezobratlé) do volné přírody je rozhodně špatně. Dokonce i v chladném klimatu mohou ryby přežívat déle, než bychom očekávali, a mezitím působit škody. V teplejších krajích mohou úplně převrátit místní ekosystémy, jak se tomu stalo například na mnoha místech na jižní Floridě. Proto máte-li rybu, kterou již nechcete či nemůžete mít, a nelze-li ji ani darovat, pak je mnohem lepší ji humánně utratit než vypouštět do přírody. Možná to zní krutě, ale rybě sotva učiníte dobrou službu tím, že ji někde vypustíte. V nevhodných podmínkách beztak podlehne nebo ji čeká nehezký konec ze strany nějakého predátora. Naopak v příznivém prostředí se může rychle rozmnožit a způsobit značné ekologické škody.